Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: YAHWEH VALECNIK.:
    "Zde mohu doporučit přečíst si článek ještě jednou a pozorněji." (YHWH III - Válečník YHWH)
  • YAHWEH VALECNIK.:
    "Prosím vás,kdo jste,že si dovedete posuzovat,to co nařídil stvorit ... " (YHWH III - Válečník YHWH)
  • Jméno El elohim YaHWeH není hosp-Odin!:
    "Shalom,ve vší účtě k našemu stvoriteli,svatému El dlohim YaHWeH,si ... " (YHWH II - Hospodin, Nejvyšší?)
  • Egypt, Asýrie, Izrael:
    "Tento text může být splněn v budoucnosti. Existuje symbolický výkl ... " (Nevyplněná proroctví - Izajáš)
  • Země je plocha:
    "Do té doby, než jsem se znovu narodila, jsem věřila klamu satana a ... " (Kruhová nebo kulatá země?)
  • Re: Biblia je zmes mýtov:
    "Jen bych rád vysvětlil, že zde nepíši o rozporech v Bibli proto, a ... " (Ježíšův rodokmen podle Matouše)
  • Mýty

    Stvoření člověka a posvátná krev



     

    Mýty a skutečnost

    Stvoření člověka a posvátná krev


    Pokud uvažujeme o tradičních, náboženských představách stvoření člověka, asi nejčastěji nás napadne Adamovo žebro, ze kterého byla podle Bible stvořena Eva. Možná si z mýtů staré Mezopotámie pamatujeme na stvoření člověka z hlíny. Ale z čeho byl stvořen Adam? A opravdu byl podle mezopotámských hliněných tabulek stvořen člověk pouze z hlíny?


     

    Biblické stvoření člověka

    Biblický příběh o stvoření Adama a Evy je všeobecně znám. Bůh nejprve stvořil člověka - Adama  a uvedl jej do Rajské zahrady. Tam pak z jeho žebra stvořil ženu - Evu. Tento příběh nalezneme ve 2. kapitole biblické knihy Genesis. V první kapitole knihy Genesis je ale popisováno stvoření člověka jinak. Bůh zde stvořil náš svět během sedmi dní. Šestého dne stvořitelské dílo vrcholí: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

    Bible, Genesis 1:26-27, CEP[1]
    I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."  Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

    Podívejme se na verše Genesis 1:26-27 podrobněji:

    Božstvo (elohím) vyzývá k tomu, aby byl adam učiněn naším obrazem.  Hebrejské slovo adam lze překládat jako Adam, muž či člověk, člověčenstvo:
    Dle kontextu dalšího verše většina překladů uvádí člověk. Všimněme si plurálu - jakoby stvořitel hovořil ke skupině: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem...[a]
    Další verš již konstatuje, že božstvo (elohím) již člověka (adam) stvořilo a upřesňuje, že  byl stvořen jako muž a žena:

    Jak přesně byli muž a žena (doslova samec a samice) stvořeni, se zde neuvádí.

    Druhý příběh o stvoření člověka nalezneme ve 2. kapitole knihy Genesis. Adam je vytvořen a posazen do zahrady v Edenu:

    Bible, Genesis 2:4-8 CEP
    Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
    nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
    Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
    I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
    A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

    Lze vyvodit domněnku, že jedním z důvodů stvoření adama bylo, aby obdělával zemi. Někdy jsou verše chápány tak, že adam (člověk, muž) byl stvořen z prachu země. I pozdější tradice toto předpokládala (alespoň v symbolické rovině):

    Bible, Nový zákon, První list Korintským 15:47
    První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.

    Ovšem v Hebrejské Bibli se nic o stvoření člověka z prachu či hlíny neuvádí. Přesnější překlad (viz český ekumenický překlad Genesis 2:7 výše) zní "prach ze země", nikoli "z prachu země" (jak píše např. Bible kralická). Nejde tedy o označení materiálu, ale jakosti (např. Genesis 3:19). Navíc, modelovat se dá z hlíny, nikoliv z prachu. Jistá spjatost se zemí zde ale existuje. Viz hebrejské adam = člověk a dama = (úrodná) země resp. adamah = země či zemina.[6] [8] [b]

    V pojmu adam je zakódováno nejen spojení se zemí, ale také s krví. Krev je hebrejsky dam.

    דָּם  - dam - krev

    אֲדָמָה  - adamah - země, půda

    אָדָם  - adam - muž, člověk, Adam

    Adam žije nejprve v Edenu sám. Později bere Bůh adamovo žebro (hebr. cela) a z této kosti utváří ženu. Tu pak přivádí k adamovi. Z textu plyne, že adamem je míněn obecně muž (pozemšťan) resp. osoba zvaná Adam.

    Bible, Genesis 2:20-25
    Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

    Původně existovala zřejmě dvě rozsáhlejší samostatná vyprávění, která samostatně zpracovávala starší látky (stvoření lidského páru a jeho povolání k obdělávání země a dále příběh o stvoření člověka v zahradě, překročení božího zákazu a vyhnání ze zahrady). Zdrojem mohly být staré mezopotamské a egyptské mýty.[2]

    V Bibli jsou tak sloučeny dvě tradice o stvoření člověka. Stvořitelem dle 2. kapitoly Genesis již není božstvo elohím ale bůh Yahweh.
    Příběh o stvoření Evy z Adamova žebra zřejmě vychází z mýtů starověké Mezopotámie, kde vystupuje bohyně Nin-ti neboli Paní žebra či Paní, která dává žít. Ovšem je možný i opačný výklad - stvoření člověka nějakým způsobem bylo spojeno s žebrem a proto jméno sumerské bohyně Nin-ti bylo odvozeno od žebra (TI znamená žebro i dávat život).[4]

        
    Stvoření Evy. Michelangelo - část nástropní malby v Sixtinské kapli.
    [3]

    Mýty staré Mezopotámie

    Atrachasís

    Až z počátku 2. tisíciletí př. n. l. se dochoval na několika hliněných tabulkách příběh - Atrachasís či Mýtus o Atrachasísovi. Jde o opis ještě staršího textu, příběh je řazen do doby Akkadské říše (konec 3. tisíciletí př. n. l.)[7]
    Píše se zde o stvoření člověka a pozdějších trestech seslaných na lidstvo - nemocech, suchu a neúrodě, a posléze o potopě (Atrachasís byl ten, kdo zbudoval loď - předloha biblického Noema).

    Bůh Enki (akkadsky Ea) navrhne, aby bohyně lůna Bélet-ilí stvořila lidské bytosti, smrtelníky, kteří budou vykonávat těžkou práci místo bohů Igigů. Pro stvoření člověka musí být zabit jeden z bohů (zřejmě jeden z Igigů):

    Atrachasís, Starobabylonská verze, tab. III (204-217)[13]
    „Prvního, sedmého a patnáctého dne v měsíci
    očistnou připravím lázeň.
    Nechť je zabit jeden bůh,
    ostatní pak budou očištěni, když se v ni pohrouží!
    S masem a krví onoho boha
    Nintu nechť promísí hlínu!
    Ať člověk i bůh
    spolu se v hlíně smísí!
    Abychom v příštích časech bubnu naslouchali!
    Nechť z božského těla vzejde duch, a
    nechť člověku živému své znamení vtiskne
    a bude tu na věčnou jeho paměť!“

    Člověk má být stvořen z hlíny[c] promíšené božskou krví a masem.[d] Člověk tak ve své podstatě ponese něco pozemského, hmotného (hlína, jíl) a božského (krev, maso). Bude mu na věky vtisknuto boží znamení. Tak se také stalo:

    Atrachasís, Starobabylonská verze, tab. III (223-230)
    Boha Geštuge, jenž rozumem byl obdařen,
    bohové společně zabili.
    S jeho masem a krví
    Nintu smísila hlínu.
    V příštích časech bubnu naslouchali.
    Z božského těla vzešel duch,
    člověku živému své znamení vtiskl
    a byl tu na věčnou jeho paměť.

    Dle jiných verzí příběhu bylo obětováno božstvo Wé-ila (Wé-ilu či Aw-ilu). I v akkadských slovech může být zakódován hlubší smysl. Akkadské pojmy člověk, muž a jeho duch   mohly být odvozeny od obětovaného božstva , které bylo obdařeno inteligencí .   Pokud byl pojem člověk (awélu) čten jako , mohl být původně odvozen právě od božstva Wé-ila.[11]

    Člověk tak nese i ve svém akkadském pojmenování něco božského, co mu bylo při stvoření dáno.

    Bohyně-matka (Bélet-ilí, Mami, Mama, Nintu) stvořila s pomocí Enkiho člověka z hlíny, masa a krve boha Aw-ilu. Další verše popisují, že celkem bylo stvořeno 7 mužů a 7 žen. Z nich povstala během necelých 1200 let početná populace lidí.[7]

    Konečná úprava Hebrejské Bible proběhla v 5. či 4. století př. n. l. V první biblické knize Genesis se dochovaly příběhy předávané ústní tradicí snad již od 10. století př. n. l. Mezopotamský příběh o stvoření člověka a potopě pochází z počátku 2. tisíciletí př. n. l. a vychází z ještě staršího textu, existujícího snad již na konci 3. tisíciletí př. n. l. Předchází tak biblický příběh o nejméně tisíc let. Jasně se zde popisuje vytvoření člověka z hlíny (zeminy) smíšené s božskou krví a masem. Bible uvádí zkrácenou verzi bez podrobností o způsobu stvoření člověka. I zde je však dáváno stvoření člověka do spojitosti se zemí a i sám pojem adam má vazbu na zemi a krev.

     

    Enúma eliš - Epos o stvoření světa

    Enúma eliš je nejstarším dochovaným textem popisujícím vznik světa. Kosmogonický mýtus pochází z počátku 2. tisíciletí př. n. l. středobabylonského období. Vychází ze sumerských mýtů, ale čerpá i z akkadských pramenů.[12]
    Příběh vypráví o stvoření světa. Text je rozvržen do sedmi částí, každá zapsána na samostatnou hliněnou tabulku. Na VI. tabulce se vládnoucí bůh Marduk rozhoduje stvořit člověka:

    Epos o stvoření, VI:5-10[13]
    „Seberu krev, udělám kosti
    a stvořím lidskou bytost, nechť její jméno je člověk!
    Člověka stvořím, bytost lidskou.
    Obtížen bude službou bohů a bohové si odpočinou.
    K lepšímu též změním jejich bytí,
    stejně ctěni, však ve dvě části rozděleni budou.“

    Bůh Ea sděluje, že pro stvoření lidského pokolení, které by dopřálo bohům odpočinek, musí být nejprve jeden z bohů obětován, zahuben. Za strůjce předchozí války bohů je označen Kingu, kterému jsou proťaty žíly a z jeho krve Ea tvoří člověka:

    Epos o stvoření, VI:29-34
    „Kingu vyvolal ten boj,
    Tiámatu popouzel, připravoval válku!“
    Před Eou v poutech ho přidrželi
    a za trest proťali mu žíly.
    Z krve jeho stvořil pak Ea pokolení lidské,
    službou je obtížil bohů a bohy osvobodil.

    Připomeňme paralelu s biblickou knihou Genesis. Bůh v knize genesis tvoří svět během šesti dní, sedmého dne odpočívá. Babylonský epos o stvoření světa je rozdělen na sedm částí, sedm tabulek. Člověk je stvořen na šesté tabulce, sedmá tabulka popisuje oslavy boha stvořitele.

    Stvoření člověka

    Mýtus Stvoření světa (The Trilingual Creation Story, The Creation of Humankind, KAR 4) se dochoval na středoasyrské dvojjazyčné (sumersko-akkadské) tabulce z města Aššuru. Původní text vznikl zřejmě na konci starobabylonského období (cca. 1500 př. n. l.) na základě ještě starších tradice akkadské a sumerské.[14]

    Příběh začíná v pradávné době po oddělení nebe a země. Tehdy byl dán řád nebe i země. Velcí bohové se pak sešli a Enlil se optal ostatních, co učiní dále.

    Stvoření člověka, 21-27[14]
    Bozi velcí, kteří tam stáli, Anunnakové, kteří osudy rozhodují,
    Všichni odpověděli Enlilovi,
    V Uzumua, tam kde se spojuje nebe se zemí,
    Zabijme bohy Alla,
    Stvořme člověka z jejich krve.
    Úděl bohů nechť jejich je údělem!

    Bohové se rozhodli, že stvoří člověka z krve bohů Lamga (bohové řemesel/umění) resp. z krve bohů Alla (v novějších překladech).

    Další mýty o stvoření

    Existuje i řada dalších příběhů ze staré Mezopotámie, ve kterých se popisuje stvoření člověka. Dle mnohých z nich bylo obětováno božstvo Allu a člověk byl stvořen z jejich krve.    Pobijme bohy Alla,
    abychom vytvořili lidstvo z jejich krve!


    Obr. Verš z příběhu o stvoření - středoasyrská říše, Aššúr.[11]

    Již nejstarší dochovalé příběhy zdůrazňují důležitost krve, která byla dána bohy při stvoření člověka. Lidé ve staré Mezopotámii zřejmě věřili, že lidský duch (etemmu) pochází z božského těla, masa. Je to však božská krev (akk. damu), která poskytuje člověku intelekt, inteligenci (temu) či duši. Spojení stvoření člověka se zemí (lidské tělo uhněteno z hlíny) pak dalo lidstvu schopnost zde existovat ve své hmotné schránce.

     

      Pokračování příště


    [a] Plurál je vykládán také jako oslovení Božího dvořanstva, slavnostní formu pluralis majestatis či jako narážka na katolické učení o boží Trojici. Poslední dva výklady jsou anachronismem. Viz také náš článek Elóhím, bůh či bohové?[5]
    [b] Podobně např. latinské homo = člověk a humus = země, prsť.
    [c] Záhadolog Zecharia Sitchin uvádí, že akkadský pojem pro hlínu se vyvinul ze sumerského TI.IT, což doslova znamená "to, v čem je život". Teprve později získal významy "hlína", "bláto" a také "vejce".[9]
    [d] Někteří badatelé pod pojmem "maso" spatřují význam extrahované "DNA".

    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [2] Wikipedia contributors, 'Eve', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 6 September 2022, 11:22 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Eve&oldid=1108811650 > [accessed 16 September 2022]
    [3] Mýtus o stvoření člověka v dvojjedinosti. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2011 [cit. 2022-09-16]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2011050001
    [4] Wikipedia contributors, 'Ninti', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 5 August 2021, 16:17 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Ninti&oldid=1037284865 > [accessed 16 September 2022]
    [5] Elóhím, bůh či bohové?. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2006, 2011 [cit. 2022-09-16]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006020002
    [6] Česká biblická společnost. 1968-1991. Výklady ke Starému zákonu, I.zákon Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronium. Praha. 1991. ISBN 80-7017-408-0
    [7] Mýtus o Atrachasísovi. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2006 [cit. 2022-09-16]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040021
    [8] Wikipedia contributors, 'Adamah', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 23 November 2021, 03:10 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Adamah&oldid=1056709519 > [accessed 26 September 2022]
    [9] SITCHIN, Zecharia. Anunnakové, stvoření člověka a Genesis: dohnala současná věda úroveň poznání z dob pradávných?. Přeložil Libuše HORNOVÁ. Olomouc: Fontána, [2021]. ISBN 978-80-7651-049-4.
    [10] The Epic of Atra-Hasis Version 1: Mesopotamian Gods & Kings [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné z: https://www.mesopotamiangods.com/the-epic-of-atrahasis-version-1/
    [11] A. R. George and F. N. H. Al-Rawi. Tablets from the Sippar Library VI. Atra-ḫasīs. JSTOR: British Institute for the Study of Iraq [online]. 2016 [cit. 2022-09-27]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/4200426 
    [12] Enúma Eliš - Epos o stvoření světa. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2006 [cit. 2022-09-27]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040019
    [13] Hruška, Matouš, Prosecký, Součková. Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon. Praha 1977
    Atrachasís - překlad Jiří Prosecký
    [14] Stvoření člověka. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2007 [cit. 2022-09-28]. Dostupné z: http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2007110004

    Vydáno: 27. 09. 2022


    [Akt. známka (1 = výborně): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel M | Vydáno: 27. 09. 2022 | Aktualizováno: 28. 09. 2022 | 226 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.