Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Egypt, Asýrie, Izrael:
    "Tento text může být splněn v budoucnosti. Existuje symbolický výkl ... " (Nevyplněná proroctví - Izajáš)
  • Země je plocha:
    "Do té doby, než jsem se znovu narodila, jsem věřila klamu satana a ... " (Kruhová nebo kulatá země?)
  • Re: Biblia je zmes mýtov:
    "Jen bych rád vysvětlil, že zde nepíši o rozporech v Bibli proto, a ... " (Ježíšův rodokmen podle Matouše)
  • Re: Omyly a rozpory v biblii:
    "Technická poznámka: Editor při vkládání komentářů vkládá do linku ... " (Nový zákon - vznik)
  • bez titulku:
    "Neviem prečo to píše v preklepoch, tak skúsim ešte raz https:/ ... " (Ježíšův rodokmen podle Matouše)
  • Biblia je zmes mýtov:
    "Marek a Matúš sa navzájom nepoznali, to vysvetluje prečo každý z n ... " (Ježíšův rodokmen podle Matouše)
  • Proroctví

    Prorok F. M. Dostojevskij

    Proroctví

    Proroctví

    Prorok F. M. Dostojevskij

    Lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milují své mučedníky a ctí ty, které zabili.  Fjodor Michajlovič Dostojevskij

    Dva světoznámí ruští spisovatelé byli považováni ve své době za proroky. Byl to F. M. Dostojevskij a Vladimír Solovjov.[a]

    Předpověděl Dostojevskij něco, co se stává aktuálním právě v naší době? V jeho varováních nenalezneme přesná data ani konkrétní fakta. Přesto se tvrdí, že prorokoval revoluci, ideologii sovětského svazu i budoucího zřízení.

    Fjodor Michajlovič Dostojevskij (rusky Фёдор Михайлович Достоевский) byl ruský spisovatel a filozof, jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů, vrcholný představitel ruského realismu a současně předchůdce moderní psychologické prózy. Ve svém díle se dotýká hlubin a tajemných zákoutí lidské, zejména ruské duše. V hrdinech jeho románů naplno probíhá odvěký boj mezi Bohem a ďáblem. K nejznámějším dílům patří romány Zločin a trest, Idiot a Bratři Karamazovi.

    Dostojevskij (1821 - 1881) se narodil v Moskvě a vystudoval vojensko-stavební technické učiliště v Petrohradě. Svůj život se ale rozhodl zasvětit psaní a pokusům o nápravu lidské společnosti. Za své proticarské aktivity byl odsouzen k trestu smrti. Těsně před popravou mu byl trest zmírněn, a nakonec skončil ve vyhnanství na Sibiři. Zde prožil několik velmi těžkých let. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě ale i zde viděl morální úpadek společnosti. Stále bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu, i když jej stále pronásledovala carská policie. Kořeny úpadku spatřoval ve ztrátě náboženské opory a přehnaném individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, odmítal ale radikální převrat.[1]     
    Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1879)[1]

    Před svou smrtí k sobě povolal ženu a děti a nechal si z Lukášova evangelia předčítat příběh o ztraceném synovi. Naléhavě své nejbližší nabádal, aby nikdy neztratili víru v Boha. O dva dny později namátkou otevřel evangeliář, aby se jako obvykle nechal vést textem, který najde na levé straně. Byly to verše z Janova evangelia zakončené větou, kterou Kristus pronesl k Marii Magdalské: „Nezadržuj mě!“ Dostojevskij řekl své ženě: „Slyšíš, nedrž mě! Brzy zemřu.“ Předal knihu svému synovi jako jeho duchovní dědictví a večer 28. ledna 1881 zemřel. Smuteční slavnosti na hřbitově kláštera Alexandra Něvského v Petrohradě se účastnilo více než šedesát tisíc lidí.[2]

    Prorok, vizionář

    Filozof, básník a kritik Vladimír Solovjov pronesl “Tři proslovy na památku Dostojevského”, a to v letech 1881 - 1883. Tyto projevy byly věnovány smrti spisovatele, kterého Solovjov nazýval ruským spisovatelem - prorokem.
    Ještě za spisovatelova života označovali jeho současníci Dostojevského za proroka. Lidé hovořili o prorockém daru Dostojevského. Sám tuto skutečnost zaznamenal v dopisech, které psal své manželce Anně Grigorievně Dostojevské: „O přestávce jsem prošel sálem a spousta lidí, mládeže, šedovlasých i dam se ke mně vrhla se slovy: Jsi náš prorok, udělal jsi nás lepšími, když jsme četli Karamazovy.

    Oba spisovatelé, Solovjov i Dostojevskij, byli považováni za proroky, a oba si byli ideově i osobně blízcí. Dostojevského za proroka označoval samotný Solovjov. A naopak Dostojevskij prý o Solovjovovi prohlásil, že mu připomíná Krista na jeho oblíbeném obrazu od Hannibala Carraci.[5]

    Německý spisovatel Thomas Mann věřil, že Dostojevského genialita a „jasnozření“ úzce souvisí s jeho nemocí (Dostojevskij trpěl údajně epilepsií). Po smrti spisovatele se víra v prorocký dar Dostojevského masově rozšířila. V. K. Petersen, který byl svědkem pohřbu, napsal: "Pohřeb talentovaného spisovatele se nějak náhle změnil v pohřeb proroka."[4]

    Covid

    S epidemií koronaviru začíná být zajímavý Dostojevského román Zločin a trest. V něm na hlavní postavu - Raskolnikova padá morální tíha vědomí vraždy a prakticky ho ničí. Dobrovolně se vydává do rukou úřadů a trest si odpykává tvrdou prací. Ale i tady za ním přicházejí bolest a duševní mučení. Pod jejich vlivem se mu zdají hrůzyplné sny.

    Poslední z pěti snů Raskolnikova, které jsou v románu připomínány, se ukazuje jako nejsymboličtější - svět zachvátila neslýchaná a nevídaná morová epidemie, která přišla z hlubin Asie až do Evropy. Dostojevský naznačil postup infekce, první příznaky onemocnění i jeho konce. Celé vesnice, města i národy z nemoci “šílí”. Bolest a strach pohlcuje všechny. Na zemi zůstává jen několik lidí, kteří položí základ novému lidskému rodu a obnoví život. Spisovatel uvádí, že průběh nemoci je ovlivněn chováním lidí a nemoc mění duši lidí. Nemocní se stávají zlými a považují se za lepší, než ostatní. Epidemie vede k těžkým duševním chorobám nakažených a v důsledku pak také k válkám a mezinárodním konfliktům.[4]   

     

    F. M. Dostojevskij, Zločin a trest, [8] - úryvek z poslední kapitoly

    Byl posedlý chorobnou vidinou, že celý svět je odsouzen k zániku na jakousi strašlivou, neslýchanou a nevídanou morovou ránu, která se valí z nitra Asie na Evropu. Všichni byli odsouzeni k jisté smrti, kromě hrstky vyvolených. Objevily se jakési nové mikroskopické trichiny, napadající lidské organismy. Ve skutečnosti to však byli duchové obdaření rozumem a vůlí. Lidé, kteří jimi byli napadeni, dostávali okamžitě záchvaty zuřivosti a šílenství. Avšak dosud nikdy se lidé nepokládali za tak rozumné, nikdy si nebyli tak jisti svou pravdou, jako se to zdálo nakaženým. Nikdy se jim nezdály jejich soudy, jejich vědecké závěry, jejich víra i mravní zásady tak neotřesitelné. Nákaze a šílenství podléhaly celé osady, celá města a celé národy. Všichni byli pobouřeni a nechápali jeden druhého, každý byl přesvědčen, že jedině on má pravdu, a trápil se při pohledu na ostatní, bil se do prsou, plakal a lomil rukama. Lidé nevěděli, koho a jak soudit, nemohli se dohodnout, co mají pokládat za zlo a co za dobro. Nevěděli, koho vinit a koho hájit. V nějakém nesmyslném vzteku se navzájem vraždili. Táhli proti sobě v celých armádách, ale armády se už za pochodu znesvařovaly a rozpadaly, vojáci na sebe útočili, bodali se a vraždili, kousali se a jedli navzájem. Ve městech vyzváněly celý den zvony na poplach a svolávaly lidi, ale nikdo nevěděl, kdo koho kam svolává, a všichni byli vyděšení. Byla ochromena i nejjednodušší řemesla, protože každý navrhoval své myšlenky a svá zlepšení a lidé se nemohli dohodnout; bylo ochromeno i zemědělství. Leckde lidé utvořili skupinu, dohodli se na něčem a přísahali si, že se nerozejdou, ale vzápětí už dělali něco docela jiného, než právě sami chtěli, obviňovali se navzájem, rvali se a vraždili. Vypukaly požáry, šířil se hladomor. Všecko podléhalo zkáze. Epidemie sílila a šířila se dál a dál. Zachránit se mohlo jen několik lidí na celém světě, několik čistých a vyvolených, kteří byli předurčeni, aby založili nový lidský rod a nový život, aby obnovili a očistili zemi, ale nikdo ty lidi nikde neviděl, nikdo neslyšel jejich řeč ani hlas.

    Éra koronaviru či jiných tajemně se šířících nemocí ještě zdaleka není u konce a důsledky onemocnění a zejména vakcinace se mohou projevit až za několik let. Pak bude jasné, v čem měl spisovatel a prorok Dostojevskij pravdu a v čem se třebas mýlil.

    Slovanství

    V roce 1877 napsal F. M. Dostojevskij úvahu o slovanské otázce v souvislosti s rusko-tureckou válkou. Varuje před rozpory ve slovanských státech. Ačkoliv Dostojevskij reaguje na konflikt s Tureckem, posuďme, nakolik jsou jeho předpovědi aktuální právě pro naši dobu. 

    F. M. Dostojevskij, Deník spisovatele za rok 1887[6] - úryvky
    Rusko nebude míti a nikdy ještě nemělo takových nenávistníků, závistlivců, pomlouvačů a dokonce zjevných nepřátel, jako všechna ta slovanská plemena, jakmile je jen Rusko osvobodí a Evropa dá souhlas uznat je za osvobozené!

    Začnou pak po osvobození nový život, opakuji, právě tím, že si vyprosí od Evropy, například od Anglie a Německa záruku a protektorát nad svou svobodou, a ačkoli bude v koncertu evropských mocností i Rusko, přece to učiní právě pro ochranu od Ruska. Začnou určitě tím, že ve svém nitru, ne-li nahlas, řeknou si a ujistí se o tom, že Rusku nejsou povinni nejmenší vděčností, naopak že se před vládychtivostí Ruska zachránili při sjednání míru jedině intervencí evropského koncertu a kdyby se do toho nevmísila Evropa, pak by je Rusko, když je odňalo Turecku spolklo ihned „majíc na mysli rozšíření hranic a založení velikého Všeslovanského císařství k porobení Slovanů lačnému, chytrému a barbarskému velkoruskému plemeni“.

    Dlouho, ó, dlouho ještě nebudou s to uznat nezištnost Ruska a velikého, svatého, neslýchaného ještě vztyčení praporu nejvznešenější ideje, ze všech idejí, kterými je živ člověk, a bez kterých lidstvo, přestanou-li v něm žít ty ideje, zakrsává, mrzačí se a umírá v jizvách a v bezmocnosti.

    Zvláště bude osvobozeným Slovanům příjemné říkat a roztrubovat na celý svět, že jsou plemeny vzdělanými, schopnými vznešené evropské kultury, kdežto Rusko je země barbarská, chmurný severský kolos, dokonce ani ne čisté slovanské krve, pronásledovatel a nepřítel evropské civilisace. Objeví se u nich ovšem hned od počátku konstituční vláda, parlamenty, odpovědní ministři, řečníci, řeči. Bude je to neobyčejně těšit a okouzlovat. Budou v opojení, čtouce o sobě v pařížských a v londýnských novinách telegramy, zvěstující celému světu, že po dlouhé parlamentní bouři padla konečně vláda a sestavila se nová z liberální většiny a že nějaký dal konečně souhlas přijmouti portefeuille ministerského předsedy. Rusko se musí vážně připravit na to, že se všichni tito osvobození Slované vrhnou s opojením do Evropy, až do ztráty své individuality nakazí se evropskými formami, politickými a sociálními. A tak budou muset prožít celou a dlouhou periodu evropeismu, než pochopí alespoň něco ze svého slovanského významu a svého zvláštního slovanského poslání v lidstvu.

    Mezi sebou se budou tyto zemičky věčně svářit, věčně si navzájem závidět a proti sobě navzájem intrikovat. Ve chvíli nějakého vážného neštěstí obrátí se ovšem určitě k Rusku o pomoc. Nechť si budou sebe více nás nenávidět, pomlouvat a klevetit o nás v Evropě, koketujíce s ní a ujišťujíce ji láskou, přec budou vždy instinktivně cítit (ovšem ve chvíli neštěstí a nikoli dříve, že Evropa je přirozeným nepřítelem jejich jednoty, byla jím a bude vždy, a že existují-li na světě, pak jedině proto, že stojí obrovský magnet – Rusko, které neodolatelně přitahuje všechny k sobě a tím udržuje jejich celistvost a jednotu. Budou dokonce i takové chvíle, kdy budou s to téměř už vědomě souhlasit, že kdyby nebylo Ruska, velikého východního střediska a velké přitažlivé síly, pak by se jejich jednota ihned rozpadla, rozptýlila se na chumáčky, a to dokonce tak, že sama jejich národnost by zmizela v evropském oceánu, jako mizí několik jednotlivých kapek v moři.

    ... Naopak celé toto století bude Rusko snad musit zápasiti s omezeností a tvrdohlavostí Slovanů, jejich špatnými zvyky, s nepochybnou a brzkou zradou slovanství pro evropské formy politických a sociálních řádů, na které se lačně vrhnou.

    Po rozřešení Slovanské otázky čeká Rusko zřejmě rozřešení otázky Východní. Dlouho ještě nynější Slované nepochopí, co je to Východní otázka! A ani slovanského sjednocení v bratrství a shodě nepochopí ještě velmi dlouho. Vysvětlovat jim to prací a velikým příkladem bude stálým úkolem Ruska v budoucnosti. Zase se řekne: k čemu to všechno je a nač by Rusko bralo na sebe takovou práci? Nač? Aby žilo vysokým životem, velikým životem, aby svítilo světu velikou, nezištnou a čistou ideou, ztělesnilo a vytvořilo v konečném konci veliký a mohutný organismus bratrského svazu plemen, vytvořilo tento svaz nikoli násilím, nikoli mečem, nýbrž přesvědčením, příkladem, láskou, nezištností, světlem; aby povzneslo posléze všechny ty malé k sobě a k pochopení mateřského svého poslání ‒ to je cíl Ruska, to je i jeho prospěch, chcete-li.

    Nebudou-li národové žít vznešenými nezištnými ideami a vznešenými cíli sloužení lidstvu, nýbrž budou sloužit svým „zájmům“, pak zhynou tito národové nepochybně, ztuhnou, zeslábnou a zemřou. Ale není vyšších cílů, než jsou ty, které postaví před sebe Rusko, sloužíc Slovanům nezištně a nežádajíc od nich vděčnosti, sloužíc k jejich mravnímu (a nejen politickému) sjednocení ve veliký celek. Pak teprve řekne všeslovanství své nové uzdravující slovo všemu lidstvu… Vyšších cílů na světě není. Nemůže tudíž býti ani nic „prospěšnějšího“ Rusku, než míti vždy před sebou tyto cíle, stále více si je ujasňovat sobě samému, stále více se povznášet duchem ve věčné, stálé a skvělé práci své pro lidstvo.

    Bude-li konec nynější války šťastný ‒ Rusko nepochybně vstoupí do nové a nejvyšší fáze svého bytí…

    A nakonec jen krátký úryvek z jiného dopisu. Blízká budoucnost může ukázat jeho nadčasovost:

    Deník spisovatelův za rok 1880-1881[7]
    Proto je to nezbytnost, že Rusko není jen v Evropě, nýbrž i v Asii; protože Rus není jen Evropan, nýbrž i Asiat. Nejen to: v Asii je snad ještě více nadějí našich než v Evropě. Nejen to: v budoucích osudech našich bude snad právě Asie naším hlavním východiskem!

    Prorok nebo vizionář?

    Byl Dostojevskij prorokem? Bylo mu z vyšších míst něco sděleno či vnuknuto? Nebo byl Dostojevskij vizionář či prognostik, který dokázal na základě znalostí a intuice odhadnout budoucnost Ruska, slovanství i lidstva jako celku? Podstatné je to, že Dostojevského proroctví či předpovědi se podivuhodně plní právě v naší době. Měli bychom brát Dostojevského i Solovjovy předpovědi jako varování…

      --- pokračování příště ---


    [a] Vladimir Sergejevič Solovjov (také Solověv, Solovyov nebo Solov'jev, rusky Владимир Сергеевич Соловьёв) byl vlivný ruský filosof, spisovatel, univerzitní učitel, teolog a mystik. Během svého života (1853 -1900) sepsal řadu děl zabývajících se zdroji lidské spirituality a náboženství, teokracií, principem dobra a zla. Některé jeho texty lze chápat jako varování před budoucími událostmi.
    V Legendě o Antikristu popisuje svou apokalyptickou vizí lidských dějin. Text lze vyložit jako varování před vznikem Spojených států evropských (Evropské unie) a působením antikrista - všemi milovaného charismatického spisovatele a politika, který povede člověka svými líbivými slovy ke zmaru. Jeho jednání velice dobře odpovídá Václavu Havlovi, který předznamenal celosvětový nástup totalitní společnosti pod pláštíkem lidských práv a humanity včetně ospravedlňování shazování bomb na civilní cíle "humanitární povahou" útoků. S érou V. Havla je spojena také počátek nové vlny pokusů zničit Rusko a celou slovanskou kulturu.[3]
    [b] Jen amerických vojenských biolaboratoří je rozeseto po světě na několik stovek. Rusko přerušilo např. americký vojenský výzkumný program biologických zbraní na Ukrajině. Zde Pentagon provozoval dvě desítky laboratoří, kde se zkoumaly možnosti nasazení  smrticích patogenů a vliv na slovanskou populaci. Rozvíjely se zde smrtící vlastnosti patogenů moru, cholery, antraxu. Zvláště nebezpečně se jeví experimenty s pravými neštovicemi, které by mohly rychle vylidnit náš svět. Vyvíjely se zde např. způsoby šíření nemocí vodními toky. WHO důrazně žádala ukrajinské úřady, aby zlikvidovaly vzorky testovaných patogenů. Další laboratoře ve světě však fungují bez omezení. [9] [10] [11]
     
    [1] Přispěvatelé Wikipedie, Fjodor Michajlovič Dostojevskij [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2022, Datum poslední revize 13. 03. 2022, 08:06 UTC, [citováno 15. 04. 2022] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fjodor_Michajlovi%C4%8D_Dostojevskij&oldid=21029562 >
    [2] KAPELLARI, Egon. Známé osobnosti tváří v tvář smrti. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. Osudy (Karmelitánské nakladatelství). ISBN 978-80-7195-147-6.
    [3] Legenda o antikristu. Mýty a skutečnost. Suspectus.com. [online]. 2013 [cit. 2022-04-16]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013030003
    [4] "Моровая язва": как Достоевский видел пандемию. Pravda.ru [online]. 2020 [cit. 2022-04-16]. Dostupné z: https://www.pravda.ru/culture/1514319-Dostoevskiy/
    [5] POLEDNÍKOVÁ, Markéta. Solovjov a Dostojevskij. Morální filosofie: Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky [online]. 2019 [cit. 2022-04-16]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/d9q22/diplomova_prace_415780.pdf
    [6] Sebrané spisy F. M. Dostojevského: Deník spisovatelův. Rok 1877, Praha 1927, s. 219‒226.

    Dostojevskij o nevděku slovanském. České národní listy [online]. 2015. [cit. 2022-04-16]. Dostupné z: http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/dostojevskij-o-nevdeku-151229.htm

    [7] DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Deník spisovatelův za rok 1880-1881. Ve Votobii 1. vyd. Přeložil Václav KÖNIG. Olomouc: Votobia, 1996. Malá díla. ISBN 80-85619-20-2.
    [8] DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Zločin a trest. Přeložil Jaroslav HULÁK. Praha: Academia, 2004, c1952. ISBN 80-200-1230-3.
    [9] EXCLUSIVE: Hunter Biden DID help secure millions in funding for US contractor in Ukraine specializing in deadly pathogen research, laptop emails reveal, raising more questions about the disgraced son of then vice president. MailOnline, Daily Mail: Associated Newspapers Ltd [online]. 2022 [cit. 2022-04-17]. Dostupné z: https://www.dailymail.co.uk/news/article-10652127/Hunter-Biden-helped-secure-millions-funding-military-biotech-research-program-Ukraine.html
    [10] Bidenův syn figuroval ve výzkumu smrtelných virů na Ukrajině, tvrdí britští novináři z Daily Mail. KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! [online]. 2022 [cit. 2022-04-17]. Dostupné z: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2022/03/29/bidenuv-syn-figuroval-ve-vyzkumu-smrtelnych-viru-na-ukrajine-tvrdi-britsti-novinari-z-daily-mail/
    [11] Elena Popova. Plague and Typhus: What Have American Scientists Been Up to in Ukraine’s Biolabs?. Sputnik international [online]. 2022 [cit. 2022-04-17]. Dostupné z: https://sputniknews.com/20220417/plague-and-typhus-what-have-american-scientists-been-up-to-in-ukraines-biolabs-1094839384.html

    Vydáno: 15. 04. 2022


    Související články:
    Biblická proroctví I (05.01.2006)
    Nevyplněná proroctví - Izajáš (28.12.2006)
    Nevyplněná proroctví - Jeremjáš (05.01.2006)
    Nevyplněná proroctví - Ezechiel (05.01.2006)
    Daniel I - Proroctví ex eventu (10.11.2006)
    Daniel II - Prorokovy omyly (14.01.2006)
    Daniel III - Daniel 7 (05.01.2006)
    Daniel IV - Daniel 9 - čtvrté proroctví , proroctví o spasiteli (05.01.2006)
    Daniel V - Daniel 9 - čtvrté proroctví, sektářské výklady (25.12.2005)
    Biografie podle nepochopených proroctví (15.02.2007)
    Spasitel z Nazareta? (20.08.2006)
    Pomýlený Matouš (10.03.2007)
    Pokřivená proroctví (10.01.2006)
    Matouš a chybějící proroctví (11.01.2005)
    Proroctví o ukřižování - žalm 22 (29.08.2016)
    Satanův trůn (28.07.2007)
    Božský šperk (22.07.2022)
    Zjevení Janovo - covid, válka, hladomor? (10.05.2022)
    Naděje ze země od východu (04.10.2021)
    Výběr z proroctví 2021 (15.09.2021)
    Proroctví svatého Malachiáše (31.08.2021)
    Očkování proti COVID-19 - novodobé náboženství? Část 2. (28.08.2021)
    Očkování proti COVID-19 - novodobé náboženství? (28.08.2021)
    Zjevení 2021-08 (15.08.2021)
    Je očkování proti COVID-19 apokalyptickým znamením šelmy? (21.07.2021)
    Nostradamus a COVID - centurie II.6 a piktogram Osek - Březina 2019 (19.04.2021)
    COVID - kruhy v obilí (I.) (20.03.2021)
    Nostradamus a COVID - centurie II.6 (14.03.2021)
    Nostradamus a COVID - centurie III.91 a I.63 (03.03.2021)
    Nostradamus a COVID - centurie II.65 (27.02.2021)
    Nostradamus a COVID (30.01.2021)
    Prst Boží (31.12.2020)
    Výběr z proroctví (30.12.2020)
    Proroctví o maskách/rouškách a nemocích? (14.10.2020)
    Proroctví pro rok 2020 (12.01.2020)
    Jarní rovnodennost 2019 (18.03.2019)
    Proroctví pro rok 2019 (30.12.2018)
    Boží dar - pohled na nebesa (01.06.2016)
    Homosexualita a válka pohlaví (22.02.2014)
    Bileám (12.05.2005)
    [Akt. známka (1 = výborně): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: clovicek | Vydáno: 16. 04. 2022 | Aktualizováno: 17. 04. 2022 | 408 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.