Marie Magdaléna (II.)

Marie Magdaléna, hříšnice a Marie z Betánie - pomazání Ježíše

Přímých informací o Marii Magdaléně je v kanonických evangeliích^[a] poskrovnu. Uvedli jsme všechny novozákonní verše, ve kterých je Marie Magdaléna jednoznačně identifikována svým jménem a přízviskem -viz. Marie Magdalská (I.). Lukášovo evangelium stručně zmiňuje, že na začátku své pouti Ježíš od Marie Magdalény vyhnal sedm ďáblů a ta jej pak s ostatními ženami doprovázela. Pak je jméno Marie Magdalény uvedeno až na samém konci evangelijního vyprávění. V čele žen je účastna Ježíšova ukřižování a ukládání těla do hrobky. Pak připravuje pohřební masti, druhý den však nalézá hrobku otevřenu a oznamuje učedníkům zmizení těla.
Ostatní evangelia uvádějí jmenovitě Marii Magdalénu až od Ježíšova ukřižování.  Marek (Mk 16:1) popisuje, kterak ženy v čele s Marií nakoupily vonné masti, aby mohly pomazat Ježíše. I proto byla Marie Magdaléna často zobrazována s nádobkou vonné masti, kterou chtěla zaopatřit Ježíšovo tělo.

Máří Magdaléna je však někdy ztotožňována i s ženou, která vonnou mastí natírala Ježíšovy nohy nebo v jiném příběhu olejem pomazala jeho hlavu. Jednalo se v těchto dojemných příbězích opět o Marii Magdalénu?

Mary of Magdala - žena natírá mastí Ježíšovy nohy. [6]

Bezejmenná hříšnice

CEP^[1]  Lukáš 7:36-38

Příběh, který se měl odehrát v domě farizeje Šimona, je uveden pouze v jediném evangeliu. Lukáš zde popisuje setkání Ježíše s ženou - hříšnicí bezprostředně předtím, než poprvé zmínil Marii Magdalénu ve skupině žen kolem Ježíše. Jméno hříšnice Lukáš neudává.
Ježíš večeří ve společnosti Šimona. Tajemná žena přistupuje zezadu k Ježíši ležícímu na boku, opřenému při stolování o levý loket, jak tomu bylo při jídle zvykem. Žena s sebou přináší vonný olej, jímž chce Ježíše pomazat a prokázat mu tak poctu jako projev své lítosti a citu. Propuká však v pláč, její slzy stékají po Ježíšových nohou, které přitom maže  olejem. Neví, čím by je osušila a tak si rozpouští vlasy a osušuje jimi Ježíšovy nohy. Její cit roste a ona mu začíná nohy líbat.
Žena tak provedla něco neslýchaného. Nejen, že vstoupila bez pozvání do domu, kde se konala hostina ale přiklekla zezadu k Ježíši a pomazala mu nohy, což bylo zřejmě něco zcela  výjimečného. Pak si rozpouští své vlasy, což bylo na veřejnosti zcela nepřijatelné.
Šimon si v duchu pomyslel, že snad Ježíš nemůže být prorok, když ženu od sebe neodehnal. Ježíš mu však vysvětlil, že tomu, kdo prokazuje mnoho lásky, může být i mnoho odpuštěno. Pak propouští ženu se slovy "Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!"

Evangelista označil ženu jako hříšnici ve městě (zřejmě v Galileji), nepoužil však pojmu porné pro prostitutku.^[10]

Byla touto ženou, vyjadřující tak spontánně svůj cit a lásku Ježíši, Marie Magdaléna? Mnozí církevní otcové a papežové tvrdili, že ano. A lidé, snad podvědomě, mají právě tento obraz ženy skrápějící Ježíše slzami lítosti i štěstí spojen s Máří Magdalénou. Pro hovoří tyto indicie^[10] :

1. V Lukášově evangeliu je nejprve popisován příběh o kajícnici (L 7) a vzápětí je zmiňována skupina žen doprovázejících Ježíše, v níž je v prvé řadě jmenována Marie Magdalská (L 8). Evangelista mohl diskrétně zamlčet jméno hříšné ženy, aby ji mohl hned nato uvést jako první učednici následující Ježíše.

Lze však namítnout, že další osmá kapitola je zcela novým oddílem evangelia, bez přímé dějové návaznosti na událost s pomazáním Ježíše. Marie Magdalská je v úvodu osmé kapitoly uvedena způsobem svědčícím o tom, že ji autor představuje poprvé. Není zde žádná návaznost na ženu z předchozí kapitoly. Ježíš zřejmě nevyhnal sedm démonů z hříšné ženy v domě farizeje, Marie Magdalská zde tedy nemusí být tou, která natírá mastí Ježíšovy nohy.^[3]

2. Marie Magdalská byla Ježíšem osvobozena od sedmi démonů. Pokud bychom chápali posednutí démony jako následek hříšného života, mohli bychom obě ženy ztotožnit.

Je možné však namítnout, že sedm démonů odehnaných od Máří Magdalény může mít zcela jiný význam a usuzovat na hříšný život Máří je pouhou spekulací.

3. Kající se hříšnice pomazala Ježíše pravděpodobně v jednom z galilejských měst. Přízvisko Marie Magdalské mohlo ukazovat na to, že pocházela z galilejského města Magdala. Obě ženy tedy měly působit v galilejském městě.

Opět je možné namítnout, že Marie Magdaléna nemusela mít s městem Magdala nic společného. A v Galileji bylo mnoho měst.

4. Kajícnice i Marie Magdaléna učinily velmi podobná gesta.. Prvá žena v okamžiku své lítosti, přemožena citem, smáčí Ježíšovy nohy slzami a líbá je. Marie Magdalská v lítosti nad smrtí Ježíše a radosti z jeho obživnutí se vrhá k nohám Ježíše, objímá je a líbá. 

Mnoho odborníků dnes tvrdí, že Marie Magdalská a žena hříšnice byly dvě odlišné postavy. Východní (pravoslavná) tradice vždy rozlišovala Máří Magdalénu a onu neznámou hříšnici. A také katolická církev v roce 1969 opravila své stanovisko a potvrdila rozdílnost ženských postav.

Příběh, který za několika slovy skrývá tak hluboký cit ženy hříšnice k Ježíši, přesto dojímá i dnešní čtenáře. A jistě bychom Marii Magdaléně, pro její lásku k Ježíši, odpustili i její dřívější údajné hříchy, stejně jako to učinil on.

Marie z Betanie

V kanonických evangeliích však nalezneme i další příběh o pomazání Ježíše. Podobně, jako nejmenovaná hříšnice v Lukášově evangeliu, si v Janově evangeliu počíná i další žena, Marie z Betanie (Bethania):

CEP Jan 11:1-6; 12:1-5

V evangeliu jsou nejprve představeni tři sourozenci - Lazar, Marta a Marie. Hned v úvodu Jan vysvětluje, že se jedná o Marii, která (později) pomazala Pána vzácným olejem. O tomto pomazání se tedy mezi lidmi, pro které Jan psal, všeobecně vědělo. Marie s Martou zpravují Ježíše o nemoci svého bratra. Po Ježíšově příjezdu je ale Lazar již mrtev. Marta vítá Ježíše a Marie s pláčem klesá Ježíšovi k nohám. Také Ježíš je hluboce dojat a povolává Lazara zpět k životu.
Po Lazarově vzkříšení Ježíš opustil Betanii a později, několik dní před Velikonocemi, se vrátil zpět. Sourozenci připravili Ježíšovi hostinu. Lazar je s Ježíšem a dalšími u stolu. Marie z Betanie bere drahocenný olej z pravého nardu a potírá Ježíšovi nohy. Svými vlasy pak otírá Ježíšovy nohy stejně, jak to prováděla kajícnie v Galileji. Není řečeno, zda Marie svým činem vyjadřuje vděčnost za oživení Lazara nebo spíše svůj hluboký cit k Ježíši. Její čin je však zároveň chápán jako ohlášení blížící se smrti a pohřbu Ježíše. Její počínání odsuzuje Jidáš, který považuje Mariin čin za plýtvání penězi. Kvůli Ježíšovi i vzkříšenému Lazarovi se zde tvoří zástup židů a velekněží se rozhodují Ježíše zabít.

Podívejme se do dvou zbylých evangelií Marka a Matouše:

CEP Marek 14:3-9

Podle Matouše a Marka byl Ježíš hostem v domě Šimona Malomocného (Mt 26:6; Mk 14:3). Nejmenovaná žena přichází s alabastrovou nádobkou oleje z nardu a olej lije na Ježíšovu hlavu. Učedníci vyčítají, že olej se mohl prodat za 300 denárů (to byl výdělek námezdního dělníka na vesnici za 300 dní^[10]). Ježíš se ženy zastává a říká "... všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."  Je paradoxní, že dodnes panují spory o tom, kdo byla ta žena s alabastrovou nádobkou drahé masti a proč tak učinila. Její památce jsme tedy ještě leccos dlužni. Byla to Marie z Betanie? Lze ji ztotožnit s Máří Magdalénou?

Máme celkem tři příběhy o pomazání Ježíše, ve kterých je řada prvků shodných ale i rozdílných:

Došlo v životě Ježíše pouze k jednomu pomazání? Pak by pomazání, které provedla kajícnice v Lukášovi (L 7:36-50) a to, které učinila Marie v Betánii (J 12:1-11), bylo jednou jedinou událostí. To by znamenalo, že žena hříšnice byla Marií z Betánie a snad dokonce se jednalo o Máří Magdalénu.

Šlo původně o jednu jedinou událost, byť rozdílně popisovanou? Ve všech evangeliích nalézáme jisté shody:

1. Žena přináší do domu, který navštívil Ježíš, drahocenný olej či mast a maže Ježíšovo tělo. Marii Magdalénu spojuje s oběma ženami  vonný olej či mast, kterou chtěla natřít tělo mrtvého Ježíše po jeho uložení do hrobky. Vždyť nádoba s vonným olejem se stala symbolem Máří Magdalény.

2. Společný je silný citový až intimní vztah žen k Ježíši a také jeho náklonnost k nim. Kajícnici Ježíš nebrání natírat olejem jeho nohy a líbat je. Marie z Betanie také seděla s pláčem u Ježíšových nohou.  Janovo evangelium uvádí, že Ježíš Martu, její sestru (tedy Marii z Betanie) i Lazara miloval.
Počínání žen je výjimečné a přitom v mnohém podobné: líbání nohou, jejich mazání olejem a objímání jsou známkami horoucí lásky a citu. Protože jsou si tato neobvyklá gesta tak podobná, mohla je vykonat jediná žena.^[10]

3. V Matoušovi, Markovi i Janovi je ženě vyčítáno mrhání penězi. V Lukášovi je vyčítáno Ježíši, že ženu přijal.

4. Společná může být i vazba na předchozí Ježíšův zázrak - vzkříšení mrtvého. Krátce před pomazáním kajícnicí Ježíš v městě Naim oživil mrtvého chlapce (L 7:11-17). V evangeliu Janově Ježíš oživuje Lazara, bratra Marie a Marty z Betánie (J 11:1-46).

Řada událostí v příbězích se liší:

1. Dějový kontext, do kterého jsou zasazena vyprávění, se podstatně liší. Ježíš byl pomazán kajícnicí na začátku svého veřejného působení. V Betanii došlo k Ježíšovu pomazání až krátce před jeho ukřižováním.

2. K pomazání kajícnicí (Lukáš) dochází v nejmenovaném galilejském městě, v domě farizeje Šimona. Marie z Betanie (Jan) či nejmenovaná žena (Marek, Matouš) pomazala Ježíše v Betanii, tedy v Judeji, v domě Lazara (Jan) či v domě Šimona Malomocného (Marek, Matouš).

3. Lukáš kajícnici nejmenuje. Zřejmě ji tedy nepovažoval za Marii z Betanie, o které píše až o několik kapitol později tak, jakoby ji představoval čtenáři poprvé:

NKB^[5]  Lukáš 10:38-42

Lukáš uvádí Martu slovy (GNT^[4] )  tís onómati Márta, tedy "jakási (žena) jménem Marta..." která měla sestru Marii. Tato fráze ukazuje, že evangelista zmiňuje rodinu z Betánie poprvé^[3]. Zřejmě tedy nespojoval hříšnici z kapitoly 7 s Marií z Betanie v kapitole 10.

Evangelisté Marek, Matouš a Jan popisují pomazání v Betanii s určitými rozdíly.^[3] Neznali asi všechny podrobnosti původního příběhu a proto se v líčení detailů rozcházejí. Zřejmě to ale byla Marie z Betanie, která Ježíše pomazala drahým olejem či mastí a neměla s kajícnicí v Lukášově evangeliu nic společného. Kajícnici bychom ztotožňovali s Marií z Betanie jen s obtížemi. Nic v evangeliích nenaznačuje, že by Marie z Betanie zasloužila označení ve městě známé hříšnice.^[10]  Domníváme se, že pomazání kajícnicí v Galileji a pomazání Marií v Betanii byly dvě různé události.

Teolog G.M.Carbone^[10] píše: "...ztotožnění kající hříšnice s Marií Magdalskou je pravděpodobnější a více odpovídá textům. Naopak ztotožnění Marie z Betánie s kající hříšnicí nebo s Marií Magdalskou je velice riskantní a jde mimo závěry exegetické práce.
... Zabývali jsme se také otázkou, zda by Marie Magdalská nemohla být jednou z dalších žen, o nichž se evangelia zmiňují na jiných místech. Po pečlivém studiu textů můžeme potvrdit jen to, že by mohla být omilostněnou hříšnicí. Více nelze říct, toto je vše, co nám říká exegeze."

[8]

Stále můžeme být uchvacováni dojemnou scénou z muzikálu Jesus Christ Superstar. Máří Magdaléna konejší Ježíše a natírá jeho spánky a nohy vonnou mastí. Jidáš jim vyčítá mrhání penězi za drahou myrhovou mast. Je zde zřejmě chybně sloučena postava kajícnice či Máří Magdalény s Marií z Betanie.

V některém pokračování budeme pátrat po hlubším smyslu obou pomazání. A pokusíme se hledat odpověď na otázku, co měly Marie Magdalská a Marie z Betanie společného, jaký byl jejich vztah a proč k nim měl Ježíš mimořádně blízký osobní vztah.

Další článek o Marii - Marie Magdalská v apokryfních evangeliích

Vytvořeno: 20.09.2005