| |
Hebrejská Bible a rituály
Lidské oběti
Zápalné lidské oběti
V článku dětské oběti v Kanaánu píšeme o rituálu
upalování dětí k poctě kanánským bohům včetně Yahweho. Zde budeme pátrat po dalších lidských
obětech, popisovaných v Hebrejské Bibli či prováděných v rámci
kultu boha Yahweho.
Zápalné dětské oběti byly Yahwemu v Judeji přinášeny ještě v
7. stol. př.n.l.[4]
Upalováni na tófetu, ohnivém obětišti, však zřejmě byli i dospělí lidé. V knize Izajáše
nalezneme náboženský zpěv čerpající z takového jahvistického obřadu:
CEP[1]
Izajáš 30:29-33 [a]
| |
Dáte se do zpěvu jako v
noci, kdy se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí jako
tomu, kdo jde za zvuku píšťal, aby vstoupil na Hospodinovu horu,
ke Skále Izraele. Hospodin se ohlásí svým velebným hlasem, dá
pocítit svou dopadající paži v prudkém hněvu, v plameni
sžírajícího ohně, blýskáním a průtrží mračen a kamenným
krupobitím. Ašúr, jenž jiné bil holí, zděsí se Hospodinova
hlasu. Každé švihnutí metlou, které mu Hospodin zasadí,
dopadne za zvuku bubínků a citar; vybojuje proti němu bitvy
pouhým mávnutím ruky. Neboť odedávna je už připraven Tófet,
žároviště hluboké a široké, pro zápalnou oběť
[m-l-k]. Na jeho hranici je
mnoho ohně a dříví, jako proud síry je zapálí dech Hospodinův.
|
V Izajášově zpěvu je zřetelný rituální podtext.Yahweh je tím, kdo
zde bude mučit a upalovat na hranici tófetu svou oběť (snad
asyrského Sancheríba). Asyřané zničili Severní královstí Izraele a v
době Izajáše byli hrozbou pro Jižní judské království. Zpěv popisuje
rituální mučení a zabití těchto nepřátel resp. jejich vůdce. Rituál začíná ohněm Yahweho blesku,
bouřkou, krupobitím a končí ohněm Yahweho hranice připravenou pro
zmučenou oběť.[5]
Popis odpovídá kanaánským obřadům, probíhajícím v noci, za zvuku
hudebníků, u jámy s planoucím ohněm. Yahweh vystupuje v roli boha
hor a bouří, hrozivého válečníka. Viz. také
Válečník YHWH.
Izajáš nepatřil ke kritikům přinášení lidských obětí. Teprve pozdější
autoři knih Kronik a Králů začali zápalné lidské oběti odsuzovat. Jeremjáš pak považoval
ohnivé oběti na tófetu za příčinu pádu Jeruzaléma.
Izajáš působil
na počátku 7. stol. př.n.l. a Jeremjáš na počátku 6. stol. př.n.l., tedy o
sto let později. Bible je dokladem toho, že právě v
tomto období (přelom 7. a 6. stol. př.n.l.) došlo ke změnám jahwistického kultu
ve věci provádění lidských
zápalných obětí. Do této doby byl Yahweh uctíván na posvátných návrších
Judska a Izraele (2. Kr 23:5). Judští králové (Chizkiáš, Joziáš) pak
začali provádět významnou náboženskou reformu a ničit všechna místa, kde se
praktikoval Yahweho kult: CEP 2 Kr 23:8-10
| |
Přivedl všechny kněze z
judských měst a poskvrnil posvátná návrší, na nichž kněží pálili
kadidlo, od Geby až po Beer-šebu. Zbořil posvátná návrší u bran,
i to, které bylo u vchodu do brány Jóšuy, velitele města,
nalevo, vchází-li se do městské brány. Kněží těchto posvátných
návrší nesměli vystupovat k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě,
směli ovšem jíst nekvašené chleby se svými bratřími. Poskvrnil i
Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna
nebo dceru ohněm jako zápalnou oběť. |
Radikální centralizace kultu započala významnou reformu
judaistického náboženství (viz také
Proč byla napsána Bible?
). Lidské oběti byly postupně
odsuzovány a zakazovány, na rozdíl od řady jiných náboženství té doby.
Judaismus nakonec zaujal k obětování lidí jednoznačně kritický
postoj. Fascinace
lidským utrpením v ohni však pokračovala v mnohých jiných náboženstvích.
CEP
Marek 9:43-48
| |
Svádí-li tě k hříchu
tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života
zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně
neuhasitelného. --- A svádí-li tě k hříchu noha,
utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys
byl s oběma nohama uvržen do pekla. --- A jestliže
tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího
království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,
'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.' |
Ve středověku byli lidé ve jménu ochrany víry upalováni na hranicích.
A těm, kdo nedodržovali různě interpretované boží zákony, bylo
vyhrožováno věčnými mukami v pekelném ohni.
Prokletí měst
Určitou formou lidských obětí mohla být praxe prokletí a následného
vybití a vypálení celých měst. Podle Bible proklíná Yahweh obyvatelstvo
některých měst a vyžaduje nad nimi po Izraelitech vykonání rozsudku
smrti. Yahweh požaduje, aby bylo pozabíjeno
obyvatelstvo provinilých měst, někdy pouze muži, jindy jen dospělí či všichni lidé včetně dětí a kojenců. Občas mělo být město zcela
vypáleno i s případnou kořistí. Vše mohlo mít náboženský podtext jako služba
bohu.[3] Tato
vybíjení a vypalování celých měst někteří badatelé považují za způsob
přinášení obětí ve velkém měřítku.
Nesplnění svého požadavku Yahweh trestal. Například ústy svého
proroka Samuela přikázal králi Saulovi pozabíjet ve městě Amalekitů vše živé, děti i kojence včetně domácího zvířectva.
CEP 1 Sa 15:2-3
| |
Toto praví Hospodin zástupů:
Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do
cesty, když vystupoval z Egypta.
Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří.
Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence,
býka i ovci, velblouda i osla!" |
Saul nechal pozabíjet veškeré obyvatelstvo, ušetřil však
amáleckého krále Agaga a také nejlepší kusy domácího zvířectva. Za
neuposlechnutí příkazu mu však hrozilo zavržení. Kdo ušetřil
prokletého měl být sám proklet. Aby se vyhnul zlobě Yahweho, zabil nakonec i krále Agaga na obětišti v Gilgalu. Přesto,
pro neuposlechnutí příkazu svého boha, přišel Saul o království.
Obětování panen
Izraelci na pokyn Yahweho vykonají pomstu nad Midjánci. Midjánští
mužové jsou pobyti, ženy a děti zajaty. Po návratu bojovníků však Mojžíš
přikazuje pozabíjet i zajaté děti a ženy, naživu zůstávají pouze
panny. Yahweh si pak z nich k obětování vyžádá 32 dívek.
Nu 31:28-29, 40-41
| |
Od bojovníků, kteří se
účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina po jednom z pěti
set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz. Vezmete je z
jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu oběť
pozdvihování.
Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina
dvaatřicet osob. Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku
jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi
přikázal. |
Jejich osud je nejasný. Oddělené panny, skot, ovce i kozy jsou
uváděny společně. Zřejmě tedy mohly mít oběti i společný osud, smrt
na obětišti.
Zasvěcení Bohu
Pokud někdo zasvětil jiného člověka bohu, nesměl být onen bohu
zasvěcený podle příkazu Yahweho prodán či vyplacen a musel zemřít.
Zasvěcení zde znamená obětování či
věnování bohu. BKR[2]
Le 27:28-29
| |
Všeliká pak věc
posvěcená, kterouž by někdo slibem posvětil Hospodinu ze všech
věcí, kteréž má, buď z lidí aneb z hovad, aneb z pole dědictví
svého, nebude prodávána, ani vyplacována; nebo všecko, což
takovým slibem posvěceno jest, věc nejsvětější bude Hospodinu.
Všeliké hovado /myšlena lidská bytost/
tak oddané, kteréž slibem tím se oddává od člověka, nebude
vyplacováno, ale smrtí umře. |
Biblický hrdina Jiftách Gileátský naříká, že zasvětil
svou dceru Yahwemu a slib nemůže vzít zpět (Ju11:35). Svou panenskou
dceru pak obětuje na zápalné hranici Yahwemu.
Smírčí lidská oběť
Za vlády krále Davida nastal hlad. Důvodem byla vina bývalého krále
Saula, který prolil krev Gibeóňanů. Ti si k usmíření vyžádali trest pro
sedm Saulových synů. David souhlasil... CEP 2Sa 21:9
| |
a vydal je Gibeóňanům
do rukou. Ti jim zpřeráželi údy na hoře před Hospodinem. Tak
jich najednou padlo sedm. Byli usmrcení v prvních dnech žně,
když se začal žít ječmen. |
"Bůh potom přijal prosby za zemi."
V řadě biblických textů jsou tedy popisovány lidské oběti, které Yahweh
přímo vyžadoval nebo které jej pohnuly ke splnění přání obětníka. Motiv
lidské oběti byl značně rozšířen nejen mezi Izraelity. A i mnohé novozákonní spisy jsou postaveny na
tvrzení, že Ježíš zemřel jako oběť za lidské hříchy. Podle veršů Ži10
"krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit", a proto "Ježíš
Kristus jednou provždy obětoval své tělo". Dávnověká idea
nutnosti přinést Bohu lidskou oběť tak proniká až do naší současnosti.
... pokračování příště ...
|
| [a] |
CEP překládá hebrejský m-l-k
jako "král". Tedy "... žároviště hluboké a široké, i pro
krále. " M-L-K však v tomto kontextu znamená spíše
zápalnou lidskou oběť. Tedy "... žároviště hluboké a široké,
pro zápalnou oběť." Může se jednat také o slovní hříčku,
pojem mlk zde znamená současně krále i zápalnou oběť. |
|
| [1] |
Ekumenická rada
církví v ČSR. Bible, Písmo svaté
Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad
/CEP/.
Použita elektronická forma SW BibleWorks[2]. |
| [2] |
Bible Kralická: Bible svatá
aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního
vydání Kralického z roku 1613 /BKR/
Použita elektronická forma SW BibleWorks. |
| [3] |
Fablis Online
Encyclopedia. Heslo Hebrew sacrifice. |
| [4] |
Smith Mark S. The Early
History of God: Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel.
2002 |
| [5] |
Mosca Paul. Child Sacrifice
in Israelite and Canaanite Religion. Harvard. 1975. |
|
|
