|
Marie Magdaléna (VII.)
Marie Magdaléna - poslední dny
Co se stalo s Marií Magdalénou po Ježíšově ukřižování? V
kanonických evangeliích je doloženo, že Máří Magdaléna byla s Ježíšem v
posledních okamžicích jeho života. Stála pod křížem co nejblíže svému
učiteli, po celou dobu jeho utrpení. Doprovázela Ježíše i při ukládání
těla do hrobky. Později připravila vše k pomazání Ježíšova těla, hrobku
však nalezla otevřenu a prázdnou. Sdělila tuto ohromující událost učedníkům, ti jí
však nevěřili. A nakonec s ní prvou se vzkříšený Ježíš opět shledal.
Co se stalo potom? O tom evangelia mlčí. Po dalších
osudech Marie Magdalény je tedy nutné pátrat v dalších textech a
vyobrazeních.
Exile carpet - nejstarší zobrazení Marie Magdalské a
Ježíše
Zřejmě nejstarší všeobecně známé zobrazení Marie
Magdalské
pochází z 2. století. Jedná se o zbytky malého koberce, používaného
pravděpodobně prvními křesťany při modlení.
Obr.
Fragment koberce - tzv. Exile carpet. 2. stol. [2] |
Vpravo je zobrazena Marie Magdalská, níže uprostřed
Ježíš Kristus (tkanina je zde silně porušena), vlevo holčička.
Koberec o velikosti zhruba 120 x
70 cm vlastní antikvář Jeremy Pine. Podle radiokarbonové analýzy
pochází kobereček z roku 150-180 n. l. Je na něm zobrazeno
celkem pět lidských postav resp. poprsí. Tři hlavy jsou
obkrouženy svatozáří (prostřední a obě dvě v horní polovině obrazu).
Dvě horní tváře mají světlé vlasy, hlava vlevo je menší než
ostatní, jedná se zřejmě o dítě podobající se obličeji vpravo,
asi své matce. Ženu a dceru (obě se svatozáří) nese modrá loďka. Centrální figura je
největší,
obkroužena dvojnásobnou svatozáří. Pravděpodobně je zde zobrazen
Ježíš Kristus. |
|
Obr. Nákres hrubé rekonstrukce koberce.[2] |
|
Obraz je rozdělen do sedmi sekcí,
ve čtyřech z nich jsou lidé na loďce. Na loďkách u dvou černovlasých postav v
dolní polovině obrazu je uložen náklad. Postavám chybí svatozář
a jsou umístěny v dolní polovině obrazu - jedná se tedy o
doprovod.
Kompozice obrazu je tvořena dvěma
ozdobnými lemy ve tvaru písmena X. Písmeno X (chi) bylo křesťanským symbolem Krista (Christos).
Uzly lemů tvoří lví hlavy - symboly Ježíše jako Lva Judeje.
Čtyři tváře mají na čele znamení - snad křížek jako znamení
věrných služebníků Pána, jak bylo zvykem v některých ranně
křesťanských sektách.[10] |
|
Obr. Jiná rekonstrukce Exilového koberce.[4] |
Na první pohled nás může obraz na koberci překvapit.
Pokud se jedná o Marii Magdalénu, proč je na loďce? Proč má světlé vlasy
a kdo je ta malá holčička vlevo? Co zbylé postavy? Proč u Ježíše loďka
zřejmě chybí a co znamenají dvě husy plovoucí na hladině pod postavou
vpravo dole?
Obraz na koberci však velice přesně odpovídá prastaré legendě o
odjezdu Máří Magdalény z Palestiny po ukřižování Ježíše. Všechny uvedené
detaily jsou v naprostém souladu s tradicí o útěku Ježíšovy rodiny.
Po ukřižování
Novozákonní příběhy kulminují zjevením Ježíše po zmrtvýchvstání. Podle
evangelia Marka a Jana se Ježíš poprvé setkává právě s Marií Magdalénou.
CEP[1]
Jan 20:16-18
|
Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se
a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí
řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi
k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci
vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k
učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl." |
O dalších osudech Marie Magdalény však kanonická
evangelia mlčí.
Marii Magdalské mohlo hrozit nebezpečí z mnoha směrů.
Římané při potlačování vzpour posílali na smrt ukřižováním nejen muže,
ale i ženy a děti. Hrdinně sice doprovodila svého Ježíše na poslední
cestě za přítomnosti římských vojáků, během chvíle však mohla být i ona
zatčena. Mohl ji tedy potkat stejný osud jako Ježíše. Rovněž v části
židovské komunity nemusela být oblíbena a není stále zcela jasné, zda
byla s Ježíšem sezdána podle židovských obyčejů. Pokud ne, hrozila by jí
smrt. A podle tradice byli mezi židy mnozí a mnohé, kteří až k smrti
záviděli Marii její život po boku Ježíše.
V neposlední řadě mohla mít nepřátele i mezi Ježíšovými učedníky.
Zvláště Petr se netajil svým nepřátelstvím k ženám a Marii Magdalské
zvláště. O napětí mezi Petrem a Marií existuje několik nezávislých
dokladů.[a]
Hlavně tu však mohl existovat jeden zcela zásadní důvod,
proč byla Marie Magdaléna ohrožena bezprostředně na životě. Podle jedné
z tradic již pod křížem s umírajícím Ježíšem bylo zcela zřetelné, že v
sobě Máří nese nový život.
Marii tedy hrozilo nebezpečí hned z několika stran a
jedinou šancí bylo rychle opustit nejen město Jeruzalém ale celou zemi. |
|
Obr. Detail malby - Marie Magdaléna pod křížem. Royal Monastery of the Holy Cross,
Aiguamurcia, Tarragona, Španělsko.[8]
[c] |
Z Galileje do Galie
Podle tradice odplula Marie Magdaléna s přáteli pryč ze
země. Jejich cílem měla být Galie ve Francii. Nejznámější svědectví o
cestě do Francie přináší Zlatá legenda. Sepsal ji dominikánský
arcibiskup ze Ženevy Jakub de Voragine v r. 1250. Marie Magdaléna zde
nese přívlastky Illuminata a Illuminatrix - Osvícená a Osvicující. Podle Zlaté legendy odplouvá Marie pryč krátce po
ukřižování Ježíše. Doprovázejí ji Josef Arimatejský, sourozenci Marta a
Lazar, Maxim (jeden z dvaasedmdesáti učedníků Ježíše), Marie
Jákobova, Marie Salome a další. Cílem cesty bylo pobřeží dnešní Provence
v jižní Francii.
Podle jednoho z motivů musela skupina utéci před nebezpečím ze strany
Židů.
Jižní Francie byla za časů Marie Magdalény významnou a
civilizovanou částí Římské říše. Rozkvétaly zde římské, řecké ale i
židovské osady. Pozemky zde vlastnila např. židovská rodina Herodů.
Legendy se shodují, že loď přistála v jižní Francii, bažinatém kraji
plném jezírek, kde se řeka Rhona vlévá do Středozemního moře. V místě
legendárního přistání dnes stojí město Saintes-Maries-de-la-Mer (Svaté Marie z moře).
Dříve se místo nazývalo Saintes-Maries-de-la-Barque (Svaté Marie které
připluly). Zde tedy přistála loď s uprchlíky. O jejich dalších
osudech se však dochovaly mnoho velmi rozdílných příběhů.
Jméno městu Saintes-Maries-de-la-Mer dalo
vylodění Marie Salome a Marie, matky Jakubovy, právě u zdejších břehů.
Podle tradice zde pak obě ženy zůstaly až do své smrti. Lazar
vedl v Marseille první křesťanské společenství, Marta ve městě Tarascon založila klášter. Maxim putoval do Aix. |
|
Obr.
Dvě Marie (Marie Salome a Marie Jakubova) na lodi (Saints Marie
Jacobe and Salome, Sts Maries. [5]
Chrám Notre-dame de la Mer. Všimněme si modré
barvy lodě.
|
Cesta pokračuje
Jaké byly další osudy Marie Magdalény? Někdo věřil, že
se vylodila s ostatními a později odešla do místa zvaného Saint Baume.
Tam, prý žila jako poustevnice v jeskyni, oděna jen do svých dlouhých
vlasů. Zemřít pak měla v blízkém městečku Saint-Maximin-la-Sainte-Baume.
Tato verze příběhu je však silně nepravděpodobná. Za římských časů již
bylo místo hustě osídleno a stěží by zde kdokoliv našel klid k
rozjímání. Jeskyně byla centrem kultu bohyně Diany Illuminatrix (Diany
světlonošky) a žilo zde mnoho kněží a kněžek.
Někdy se legendy o konci životní poutě Marie Magdalény mylně propojily s
příběhem o Marii Egyptské. Ta měla žít v 5. stol. a činila pokání v
palestinské poušti.
Král René z Anjou (1408-1480), vyznavač kultu Magdaleny,
odkryl v chrámu Notre-dame de la Mer hrobku se dvěma kostrami, které
údajně patřily Marii Jákobově a Salome. Po ostatcích Marie Magdalény
však nenašel ani stopu. V městečku Saint Maximin se sice ukazují údajné
ostatky Marie Magdalény, jedná se však o podvrh.[7]
[b]
Jakákoliv pátrání po ostatcích Marie Magdalské ve
Francii byly a jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Podle skrytých tradic
se Marie Magdaléna ve Francii vůbec nevylodila. Její plavba pokračovala.
Dala svůj život, aby uchránila jiný a mohla se co nejdříve opět
setkat se svým milovaným.
Následující -
Ježíš a jeho žena Marie Magdaléna - nejstarší důkazy
|
[a] |
Zmínky o napětí mezi panujícím mezi Marií
Magdalénou a Petrem nalezneme v textech z Nag Hammádí - viz
předešlé díly našeho seriálu o Marii Magdalské. Události
popisované v uvedených textech však obsahuje např. i traktát
Sestra Kateřina ze 14. století. Dosud je záhadou, jak se mohly
tyto informace v traktátu ocitnout. |
[b] |
Podvrhem ze 13. století je listina přiložená k
ostatkům. Listina má doložit, že pozůstatky patří Marii
Magdaléně. Lebka vystavovaná dodnes ve městě Svatý Maximin jako
ostatek Marie Magdalény byla v r. 1974 podrobena expertíze. Bylo
zjištěno, že žena zemřela v 1. století ve věku 55 až 60 let.
Podle antropologických analýz z r. 1978 byla žena vysoká
147 cm a pocházela z oblasti Středomoří.[9]
|
[c] |
Kostel Sv. kříže patřil Cisterciáckému řádu, k
jehož významným duchovním osobnostem patřil i Bernard z
Clairvaux. Sv. Bernard byl autorem řeholních pravidel řádu
templářů. Templáři uchovávali úctu k božské harmonii, kde stejně
důležitý byl prvek ženský a mužský. |
|
[1] |
Ekumenická rada církví v ČSR.
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický
překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/.
V elektronické formě SW
BibleWorks.
|
[2] |
National Geographic - Ancient X-Files -
The Mystery of Mary
Magdalene. |
[3] |
Starbird Margaret. Mary
Magdalene, Bride in Exile. 2005 |
[4] |
Cakes for the
Queen of Heaven. Session 3: The Apostle Mary. arblackwell's
Blog [citováno 08. 08. 2012] <
http://arblackwell.files.wordpress.com/2010/03/session8.pdf
> |
[5] |
Šustová Jana. Romové putují do Saintes-Maries-de-la-Mer.
Romové v České republice. Český rozhlas. 2009. [citováno 15. 08. 2012] <
http://romove.radio.cz/cz/clanek/22526
> |
[6] |
Languedoc Saints: St Sarah, St Martha, St Mary Magdalene, St
Mary Salome, St Mary Jacob, Lazarus, Maximus and Sidonius et al. [citováno 15. 08. 2012] <
www.languedoc-france.info/030701a_st_sara.htm
> |
[7] |
Picknettová Lynn, Prince Clice.
Tajemství templářů. Tajemní strážcové pravdy o skutečné
totožnosti Ježíše Krista. 1997. ISBN 80-7306-264-X |
[8] |
Giménez José Luis. El legado de María magdalena
- The heritage of Mary Magdalene.
[citováno 15. 08. 2012] <
http://www.perillos.com/gimenez.html
> |
[9] |
Coppens Philip. In the footsteps of the Marys
in France.
[citováno 15. 08. 2012] <
http://www.philipcoppens.com/saintesmaries.html
> |
[10] |
Burstein Dan, Keijzer Arne.
Secrets of Mary Magdalene: The Untold Story of History’s Most
Misunderstood Woman. 2006 |
|
|