Starověké hvězdářství - Mezopotámie I. (4000 - 2150 př. n. l.)

Hvězdářství - stará Mezopotámie

Na obloze můžeme obdivovat souhvězdí Býka, Lva, Štíra či Vodnáře a Kozoroha. Tato zvířetníková souhvězdí vytvořila lidská představivost již před mnoha tisíci lety v době prvních lidských civilizací Elamu, Sumeru a Akkadu. Souhvězdí ve staré Mezopotámii reprezentovala božstva a sloužila k měření času. Definicí čtyř souhvězdí zvěrokruhu položili mudrcové staré Mezopotámie základy astronomie i astrologie.

Elam a Sumer

Nejstarší kulturou Mezopotámie byl Elam a právě zde byly položeny základy hvězdářství.[g] Elam se rozvíjel na hranici Mezopotámie asi od 6000 př. n. l. Sumer existoval v Mezopotámii zhruba od 3500 př. n. l. Sumerové poprvé začali stavět města, vynalezli písmo a navázali v rozvoji hvězdářství na své sousedy.

Obr. Starověká Mezopotámie - kolébka hvězdářství. Elam, Sumer a pozdější Akkad a Asýrie.[12]

Z doby před 3000 př. n. l. se dochovalo jen velice málo dokladů o systematickém  pozorování nebes. Nejvíce informací lze získat z hliněných střepů a pečetních válečků Elamu, Sumeru a pozdějšího Akkadu. Přímé doklady o znalosti hvězd a souhvězdí však neexistují a vše se dovozuje z pozdějších nálezů.

Hvězdáři staré Mezopotámie zřejmě začínali sledovat zejména tyto nebeské události:

- první viditelnost hvězd a planet (heliakické východy)
- denní východy, západy a kulminace hvězd
- periodické pohyby Měsíce a Venuše

Velký vůz

Naše souhvězdí Velký vůz znali Sumerové  jako královský vůz se čtyřmi koly.^[13]

Býk, Lev, Štír a Vodnář

Na nejstarších pečetních válečcích  z Elamu a Sumeru konce 4. tisíciletí př. n. l. jsou zobrazena  různá zvířata bojující mezi sebou nebo pobíjená bohy či lidskými hrdiny. Velice častý je motiv býka či buvola, lva, štíra, nebo kozorohů a stromu, které všechny zřejmě měly náboženský či mytologický význam. Býk a lev na pečetních válečcích představovali původně reálná zvířata, symbol síly a moci. Občas se však vedle zvířecích postav objevují i několikacípé hvězdy a zobrazení mohlo nabývat astrálního významu. Obrazy býka, lva či štíra možná začala symbolizovat souhvězdí.

Obr. Otisk pečetítka. Mezopotámie. 2600 -2400 př. n. l.[1]

Obr. vlevo. Na dva býky s lidskou hlavou útočí ptáci s lví hlavou. Býka chrání hrdina a muž-býk. Vedle býka je štír. Býk s lidskou hlavou snad představoval bizona (žili na východě v horách Zagros).  Na dolním poli jsou býci, koza, jelen a orel.

Kromě rostlinných a zvířecích motivů zpodobňovali v Elamu a Sumeru i své bohy. Ti byli spojováni se silami přírody, plodností a pastevectvím. Na mnoha pečetích lze rozpoznat bohy Utu, Inannu  a Enkiho.

Obr. Nádoba z Khafajeh, 2600 př. n. l., vyrobena  asi na území dnešního Iránu. Vlevo muž/Enki (?) klečí na páru skotu (zebu). Drží dva proudy vody zavlažující palmy a rostlinstvo. Nad ním srpek měsíce, hvězda/slunce (?) a zvlněný útvar/mrak (?). Druhá postava stojí mezi dvěma kočkovitými šelmami. Drží dva hady, nad ní je opět hvězda. Vpravo pták a lev napadají ležícího býka.^[6]  

Ze 4. tisíciletí př. n. l. se tedy dochovala řada pečetí s postavami býků, lvů, štírů, kozorohů, ptáků a dalších zvířat. Není jistě náhoda, že za nejstarší souhvězdí je považován Býk (lat. Taurus), Lev (lat. Leonis) či Štír (lat. Scorpius) a Kozoroh (lat. Capricornus).
Zřejmě tedy právě v období 4. tisíciletí př. n. l. mezopotamští mudrci sdružili některé hvězdy do skupin a přiřadili jim často používané symboly Býka, Lva, Štíra a Kozoroha či Enkiho/Vodnáře(?). ^{[a] [b]}  Viz také Souhvězdí.

I když astrální symboly 4. a 3. tisíciletí př. n. l. nejsou dosud jednoznačně přiřazeny souhvězdím či menším nebeským tělesům, je patrná jedna věc. Hvězdáři staré Mezopotámie se zajímali hlavně o hvězdy ležící v pásu označovaném dnes jako zvířetník, zvěrokruh či zodiak. V tomto pásu se pohyboval po noční obloze Měsíc a zvláštní hvězdy - divoké ovce (planety). Právě souhvězdí v pásu zvířetníku vycházely či zapadaly nad obzorem v místě východu či západu Slunce. Sledování takových heliakických východů či západů souhvězdí umožnilo měřit čas.

Souhvězdí Býka, Lva, Štíra a Vodnáře či Kozoroha jsou významná tím, že leží v pásu zvířetníku a dělí jej na čtyři stejné úseky.  K vyhrazení pásu zvířetníku bylo nezbytné systematicky pozorovat putování Měsíce a planet (divokých ovcí) po noční obloze na pozadí hvězd.

Obr. Dnešní souhvězdí zvěrokruhu.

Není jisté, zda si starověcí hvězdáři uvědomovali, že Slunce se ve dne pohybuje na pozadí hvězd, které nejsou samozřejmě vidět, přezářeny slunečním svitem.  Možná stačilo pozorovat heliakické východy^[d] či západy oněch navrhovaných souhvězdí.^[c]  Každopádně však takové vymezení čtyř souhvězdí mohlo být provedeno jen na základě déletrvajícího a systematického pozorování nebeských dějů.

Vymezením čtyř souhvězdí vytvořili lidé nebeský kalendář. Heliakické východy či západy nebo kulminace souhvězdí Býka, Lva, Štíra a Vodnáře/Kozoroha mohly oznamovat začátek či konec jednotlivých ročních období. Znalci hvězd pocházeli zřejmě z Elamu a jejich znalosti převzali a doplnili v Sumeru a pak i v dalších kulturách.^[e]

Pruh na nočním nebi, ve kterém se pohyboval Měsíc a planety, byl označován jako "nebeský násep". Soudilo se, že prvotní bůh při stvoření nebes navršil uprostřed "nadzemních" přívalů pevný násep jako obydlí bohů. Odtud pak svatá trojice Slunce, Měsíc a Venuše (Sin, Šamaš a Ištar) vládli světu. Na tomto "nebeském náspu" byla patrně už před pěti až šesti tisíci lety usídlena souhvězdí Vodnáře či Kozoroha, Býka, Štíra a Lva a uvedena v souvislost s celoroční dráhou Slunce. Kdykoliv se tehdy za svítání na východním nebi objevil Vodnář či Kozoroh, ohlašoval zimní slunovrat. Ranní východ Býka charakterizoval počátek jara, ranní východ Lva počátek léta a ranní východ Štíra ohlašoval blížící se podzim. Na nejstarších pečetidlech bývají souhvězdí  Kozoroha, Býka a Štíra zobrazena jako podivné smíšené bytosti s dvojitou hlavou a lidským tělem. Pouze Lev je zobrazen věrně. Nad nebeskými zvířaty vidíme růžicovité útvary, symbolizující hvězdy. Strom vedle Býka by mohl znamenat strom světa, po němž stoupají a klesají hvězdy. Jsou totiž pod kmenem uspořádány v podobě bohů do polokruhu.^{[14] [h]}

Obr. Pečetidla, cca. 3000 př. n. l.^[14]

Postup ohraničení souhvězdí mohl být následující:  Po systematickém a zdlouhavém pozorování Slunce určili přibližnou dobu slunovratů a dopočetli přibližnou dobu rovnodenností. To samozřejmě vyžadovalo, aby pozorování prováděli delší dobu (několik let) na stejném místě. Pak si geniální pozorovatelé za pomocí hvězd vytvořili hodiny, které jim budou pro příště měřit čas jednodušeji. Všimli si, že v období letního slunovratu svítí ráno či večer na horizontu kde vyjde či kde zapadlo Slunce určité hvězdy. Ty hvězdy spojili do fiktivního obrazce a přiřadili mu symbol lva. Podobně to provedli u dalších tří významných období roku:

Způsobů vytyčení čtyř souhvězdí mohlo být samozřejmě více. Každopádně se však podařilo definovat na noční obloze čtyři skupiny hvězd charakteristické pro čtyři roční období. Pokud se např. těsně před svítáním objevil poprvé nad východním obzorem Býk, ohlašoval začátek jara. Ranní východ Lva znamenal počátek léta a ranní východ Štíra začínající podzim. Vodnář dobře reprezentoval zimní čas, období dešťů na Blízkém východě.

Definicí čtyř souhvězdí zvěrokruhu tak mudrcové Elamu a Sumeru položili základy astronomie i astrologie. Rozvržení těchto zvířetníkových souhvězdí se v téměř nezměněné podobě předává až do současnosti.

Venuše

Třetím nejjasnějším nebeským tělesem byla hvězda svítící buď na ranní, nebo večerní obloze.  Okolo r. 3500 př. n. l. již zřejmě lidé věděli, že Večernice i Jitřenka je jedna jediná hvězda - naše dnešní planeta Venuše.^[10]
S Venuší mohla být již od konce 4. tis. př. n. l. spojována sumerská bohyně Inanna. Jednoznačné doklady propojení Inanny s Venuší však pocházejí až z pol. 3. tis. př. n. l. ^[11]Sumerský mýtus o Inanně bývá někdy vykládán jako vysvětlení pravidelného mizení a objevování Venuše. Viz také Sestup Inanny do podsvětí.
Z období 2900 př. n. l. se dochoval záznam o východech a západech Venuše.^[10]

Další souhvězdí zvířetníku

Na pečetích z 3. tisíciletí př. n. l. se již dochovalo mnoho postav zvířat a bohů, které lze s jistotou spojit s nebeskými tělesy a souhvězdími. Velice oblíbené bylo zobrazování triády Slunce, Měsíce a Venuše. Na níže uvedené pečeti vidíme jejich symboly - sluneční kotouč, měsíční srpek a sedmicípou hvězdu.

Obr. Překreslený otisk pečeti - Elamská Susa, cca. 2500 př.  n.  l.^[4]
 

Na pečetítku lze rozeznat štíra, býka i lva. Řada postav nebyla dosud identifikována. Vlevo nahoře je lovec s lukem a dvěma psy připomínající antické souhvězdí Orion. Odborníci jej však spíše identifikují jako předchůdce boha Pabilsag a souhvězdí Střelce (lat. Sagittarius). Vedle něj stojí nad dvěma lvy asi předchůdkyně akkadské bohyně Ištar. Ta byla snad dříve spojována se souhvězdím Lva či Panny a teprve později získala významnou Venuši. Podobně postava s prameny prýštícími z ramen na jiných pečetích je předchůdcem boha Enkiho se souhvězdím Vodnáře. Postava držící dva hady stojící na šelmě může představovat předchůdce boha Ningišzidy a souhvězdí Hydry. Jedná se tedy ve většině o postavy či symboly spojované se souhvězdími zvířetníku. Na pečeti z poloviny 3. tisíciletí př. n. l. tak vidíme počátky symboliky zodiaku.^[4]

Souhvězdí celé noční oblohy

Kolem 3000 př. n. l. rozeznávali Sumerové i některá další souhvězdí. Sloužily zejména ke kalendářním účelům v zemědělství, byly však většinou postupně zapomenuty. Začátek jarní orby v únoru se shodoval s heliakickým východem souhvězdí později označovaném jako mul-APIN (Pluh, náš dnešní Trojúhelník). Počátek orby ohlašoval také heliakický západ souhvězdí později nazývaného mul-Mul (Hvězdy hvězd, naše Plejády).^[9]

Podle H. Thurstona již byla v období 2900 až 2700 př. n. l. zřejmě definována většina starověkých souhvězdí či jejich předobrazů.^[8]  Souhvězdí umožňovala určování času a vytvářela na noční obloze obrazový koordinační systém.

O době a místě vzniku souhvězdí prý svědčí paradoxně právě prázdný kruh bez souhvězdí na jižní noční obloze (viz obr. vpravo). Kruh neobsahuje žádné z dnes známých 48 starověkých souhvězdí.  Odtud Thurston dovodil, že tvůrci předloh těchto souhvězdí žili zhruba na 36 stupních severní šířky kolem r. 2900 př. n. l. Nemohli pozorovat noční oblohu v určité kruhové oblasti a vytvořit zde souhvězdí. Dalším dokladem je náklon souhvězdí. Souhvězdí byla horizontálně a vertikálně zarovnána na noční obloze okolo r. 2900 př. n. l. Některá souhvězdí v té době označovala astronomicky důležité oblasti (např. dlouhý had dnešního souhvězdí Hydra ležel na světovém rovníku). Avšak další badatelé podobnou metodou došli k jiným výsledkům.

Obr. Jižní starověká souhvězdí s prázdným kruhem. Precese zemské osy vyvolává jeho posun. [7]

Korekce kalendáře

Okolo r. 3000 př. n. l. již Sumerové uměli korigovat svůj lunární kalendář podle slunečního roku. Zhruba každý třetí rok vkládali jeden měsíc navíc (13. měsíc).

Okolo r. 2700 př. n. l. existoval podle legend chrám zasvěcený bohyni Nisabě. Nisaba (Nisiba, Nidaba) byla bohyní písařů, zemědělství a také znalosti hvězd. Její chrám byl zván é.mul.mul - Dům hvězd. Bohyně vlastnila tabulku z lápis-lazuli s nebeskými hvězdami, snad jednu z prvních map hvězdného nebe.^[10]
Bohyně ukazuje spojitost časování zemědělských prací podle hvězd.

Akkad

Sumerská knížectví a města byla od r. 2350 př. n. l. začleňována do Akkadské říše. Akkadové spojili svou domovinu se Sumerem v jeden centralizovaný stát. Převzali ikonografii Sumerů a dále ji rozvíjeli.

Obr. Otisk pečetítka. Akkad (2350 – 2150 př. n. l.) [2]

Obr. vlevo. Zápas se lvem a buvolem. Nahý vousatý hrdina se šesti prameny vlasů drží vodního buvola. Mezi nimi malá ženská postava. Další hrdina, muž s býčí hlavou a nohama bojuje se lvem. Mezi nimi rohaté zvíře. Nápis jmenuje majitele - Ishri-ilum.

Zatímco sumerská božstva byla spojována se silami přírody, plodností a pastevectvím, akkadští bohové již byli zejména astrální, reprezentovali Slunce, měsíc, planety a hvězdy. Šamaš (sumerský Utu) byl Sluncem, Sín (sumerský Nanna) Měsícem a Ištar (sumerská Inanna) Venuší. Dříve představovalo Ištaru souhvězdí Luku (část našeho Velkého psa), Lev a Panna. Bůh a ochránce lidí Ea (sumerský Enki) byl zobrazován s proudy vod tryskajícími z jeho ramen. Je považován za předobraz Vodnáře. Z jeho symboliky vzniklo později také souhvězdí  Kozoroha (symbolem byla také kozo-ryba zobrazovaná na pečetích města Ur před 2000 př. n. l.), souhvězdí Pole (náš čtverec Pegase), Jižní ryby a snad i Ryb a Býka (Enkiho beraní hlavice hole). Bůh s lukem, zřejmě Pabilsag, představoval souhvězdí Střelce.

Obr. Otisk válečkového pečetítka. Akkad (2300 - 2200 př. n. l.)[3]

Obr. vlevo. Uprostřed dole vidíme poprsí slunečního boha Šamaše. Z ramen mu vystupují  paprsky. Šamaš/Slunce si razí cestu horami, aby mohl povstat za svítání. Vlevo lev a neidentifikovaný bůh-lovec s lukem (Pabilsag -Střelec?). Vedle Ištar s křídly vítězství. Vpravo bůh Ea s prameny vody. Drží ptáka, pod ním leží býk. Vedle stojí jeho pomocník se dvěma tvářemi.

Z období po r. 2300 př. n. l. se dochovalo mnoho pečetí s posvátnými postavami býků, lvů, ptáků a dalších zvířat. Některé z těchto postav se objevily později jako zvířetníková souhvězdí.

Na pečetích z 2. pol. 3. tisíciletí se objevují i symboly spojené s Vodnářem a Rybami, tedy dalšími souhvězdími zvířetníku.

Obr. Otisk pečetítka. Akkad (2220 -2159 př. n. l.)[5]

Obr. vlevo. Čtyři hrdinové drží korouhve, snad symboly bohů. Mezi dvěma hrdiny je had. Každý má nad hlavou jeden ze symbolů: Slunce, Měsíc, ryba, nádoba s prameny vody. Jedná se o astrální a planetární symboly. Nádoba s proudy vody a ryba se staly znameními zodiaku. Nápis uvádí jména Shatpum, syn Shallum.

Zvířetníkové postavy na pečetích však ještě nebyly seřazeny do pořadí odpovídajícímu zodiaku. Na pečetích tedy vidíme symboly božstev, které již byly propojeny s nebeskými tělesy a souhvězdími. Pečeti však dosud nejsou prvoplánovitě vytvářeny s astronomickým záměrem.

Hvězdáři Elamu, Sumeru a Akkadu zřejmě definovali i řadu dalších souhvězdí později uváděných v babylonských textech. Prozatím však nebyly nalezeny žádné přímé doklady. Nejstarší zmínky propojující božstva se souhvězdími nalézáme ve staré Babylónii. Seznamy souhvězdí se dochovaly až z období střední Babylónie.  Na těchto hliněných tabulkách jsou "hvězdy"^[f] rozděleny do skupin Elamu, Akkadu či Amuru což jsou názvy kultur existujících v okolí Sumeru již od 4. a 3. tisíciletí. Heliakické východy hvězd z babylonských tabulek sloužily ke kalendářním účelům. Lze tedy předpokládat, že již  v nejstarších kulturách Elamu, Sumeru či Akkadu byly známy další hvězdy a souhvězdí (např. Plejády, Havran, Levhart - naše Labuť) jejichž heliakické východy vymezovaly např. sezónní zemědělské práce. 

Dvě tradice?

Počínaje nejstaršími civilizacemi Elamu a Sumeru se znalosti o souhvězdích mohly vyvíjet ve dvou liniích. Jeden směr spojil velké skupiny hvězd v pásu pohybu Měsíce a planet do čtyř souhvězdí Býka, Lva, Štíra a Vodnáře. Pás nebeské oblohy, po kterém tato souhvězdí pomalu putovala, se šikmo klenul na nebeské obloze od východního obzoru k západnímu. Čtyři souhvězdí byla charakteristická pro čtyři roční období, ohlašovala jejich střídání v průběhu roku. Souhvězdí byla spojena s pohybem Slunce. Tam, kde Býk, Lev, Štír a Vodnář vycházeli na večerní obloze postupně v průběhu jednotlivých ročních období, vycházelo ve dne Slunce.

Druhý směr, snad o něco jednodušší a praktičtější, zvolil na obloze jiné další výrazné hvězdy či skupiny hvězd, jejichž heliakické východy umožňovaly časově řídit pravidelné sezónní práce. Většina těchto souhvězdí však byla postupně zapomenuta. Naproti tomu  konstrukce čtyř souhvězdí ležících ve čtyřech směrech  nebeského rovníku byla natolik geniální, že se stala základem hvězdářství i astrologie a dochovala se s mírnými úpravami až do současnosti.

Pokračování - Starověké hvězdářství - Mezopotámie II. (stará Babylonie).

Vydáno: 10. 02. 2010