Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: YAHWEH VALECNIK.:
    "Zde mohu doporučit přečíst si článek ještě jednou a pozorněji." (YHWH III - Válečník YHWH)
  • YAHWEH VALECNIK.:
    "Prosím vás,kdo jste,že si dovedete posuzovat,to co nařídil stvorit ... " (YHWH III - Válečník YHWH)
  • Jméno El elohim YaHWeH není hosp-Odin!:
    "Shalom,ve vší účtě k našemu stvoriteli,svatému El dlohim YaHWeH,si ... " (YHWH II - Hospodin, Nejvyšší?)
  • Egypt, Asýrie, Izrael:
    "Tento text může být splněn v budoucnosti. Existuje symbolický výkl ... " (Nevyplněná proroctví - Izajáš)
  • Země je plocha:
    "Do té doby, než jsem se znovu narodila, jsem věřila klamu satana a ... " (Kruhová nebo kulatá země?)
  • Re: Biblia je zmes mýtov:
    "Jen bych rád vysvětlil, že zde nepíši o rozporech v Bibli proto, a ... " (Ježíšův rodokmen podle Matouše)
  • Blízký východ

    Enúma Eliš - Epos o stvoření světa

    Mýty - Enúma Eliš

    Mýty

    Enúma eliš - Epos o stvoření světa

    Enúma eliš je nejstarším dochovaným textem popisujícím vznik světa. Kosmogonický mýtus pochází někde z počátku 2. tisíciletí př. n. l. středobabylonského období. Vychází ze sumerských mýtů, ale čerpá i z akkadských pramenů. Epos o stvoření světa obsahuje sedm zpěvů, které mají dohromady zhruba 1100 veršů. Původní jméno je neznámé, spis dostal název podle prvních slov Enúma eliš - „Když nahoře“. [1] [2]

    Text se uchoval na hliněných tabulkách datovaných do 1. tisíciletí př. n. l. Je psán akkadským hieroglyfickým písmem. Enúma Eliš pojednává o kosmologických událostech. Vystupují v něm pouze bohové. Má povahu posvátné knihy a recitoval se při oslavách Nového roku v Babylónu.

    I. tabulka

    Epos o stvoření[3], tab. I, verš 1-5
    Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
    dole země jménem nebyla zvána,
    tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
    a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
    své vody smísili dohromady.

    Epos začíná na samém počátku času. Existují pouze prapůvodní entity - Apsú a Tiámat. Apsú (Abzu) představuje sladkou vodu, Tiámat je nekonečný slaný oceán. Smíšením sladké a slané vody byly postupně zrozeny nové generace bohů - prvotní božský pár Lachmu a Lachamu, pak Anšar a Kišar.[a] Anšar a Kišar spolu zplodili boha Anu a od něj vzešel Nudimmud (Ea, Enki).
    Nové generace bohů ale svým hlukem a neklidným pobíháním začali rušit Tiámatu i jiné bohy na nebesích:

    Epos o stvoření, I:21-25
    Spolčili se bohové, druzi,
    rušili Tiámatu, neklidně pobíhali.
    Rozbouřili její nitro
    a hlukem svým děsili bohy v příbytcích nebeských,
    však ani Apsú neztlumil jejich křik.

    Tiámat byla rozbouřena a ani Apsú ji nedokázal uklidnit. Přišel k Tiámat i se svým rádcem Mummu a sdělil jí, že nové bohy zničí, aby zavládlo ticho. Tiámat se rozzlobila, nechtěla zničit ty, které sama stvořila. Mummu přesto poradil Apsúovi, aby bohy zničil, a ten souhlasí. Noví bohové to slyší a jsou znepokojeni, ztichnou a usednou. Ea, nejmocnější a nejmoudřejší z nich, vymyslí plán. Kouzlem uvrhne Apsúa do spánku, odejme mu božskou záři a pak jej zabije. Mummua, který neusnul dost tvrdě, spoutá řetězy.
    Apsú, sladkovodní vodní říše, se stává sídlem boha Ea (Enkiho) a jeho choti Damkiny. Tam, v nitru Apsú, se jim narodí Marduk. Je nesmírně silný, dokonalý nad všemi bohy. Má čtyři oči, čtyři uši, celý pokryt září. Ovládá čtvero hrůzných větrů a prachem, bouří a vlnami ruší Tiámatu. Ta vyděšeně pobíhá a noví bohové nemohou spát. Přemluví Tiámatu, aby pomstila smrt Apsúa a osvobodila Mummua. Tiámat stvoří vojsko děsivých netvorů:

    Epos o stvoření, I:141-143
    Stvořila hada jedovatého, saň /mušchuššu/ a mořskou obludu /lachmu/, obrovského lva /ugallu/, vzteklého psa, člověka-škorpióna,
    zuřivé vichry
    /úmu/, člověka-rybu, tura.

    Kingu, jednomu ze svých božských dětí, svěří Tiámat vedení armády a vládu nad ostatními. Posadí jej na trůn a svěří Kingu i Tabulku osudů, která dává nesmírnou moc určovat osudy ostatním bohům.

    II. tabulka
    Tiámat připravuje vojsko k boji. Ea se to dozvídá a varuje svého praotce Anšara. Ten  pověří Eu, aby se Tiámatě postavil. Ea není úspěšný. Anšar povolává syna Anua, aby Tiámatu uklidnil. Ani on neuspěje. Nakonec své síly nabízí mladý bůh Marduk. Jako cenu za vítězství v nadcházející bitvě žádá otce bohů Anšara, aby Marduk sám mohl určovat osudy ostatních bohů.

    Epos o stvoření, II:122-127
    „Pane, bohové, při osudu velkých bohů,
    mám-li já býti mstitelem vaším,
    Tiámatu spoutat, vám život zachránit,
    shromážděte se, určete mi znamenitý osud!
    Všichni v nebeské dvoraně vesele zasedněte!
    Má slova místo vašich osudy nechť určují!

    III. tabulka
    Anšar svolává shromáždění bohů, aby znovu vyslechli zvěst o hrozných válečných přípravách Tiámat, zvané též matka Chubur:

    Epos o stvoření, III:35-42
    Mocné jsou její příkazy, nemožno jim vzdorovat.
    Hle, takových jedenáct stvořila!
    Z bohů, prvorozenců svých, kteří se shromáždili kolem ní,
    vyzvedla Kingua, mezi nimi ho učinila velkým.
    Aby kráčel v čele vojsk, shromáždění předsedal,
    zbraň do boje nesl, dal znamení k bitvě,
    velel vřavě válečné,
    to vše svěřila do jeho rukou, na trůn posadila jej.

     Jedenáct božských oblud posílá Tiámat do boje v čele s Kinguem. Všichni velcí bohové ve strachu před Tiámat zmateně pobíhají. Pak na hostině určí Mardukovi znamenitý osud, aby mohl čelit útokům Tiámat.

    IV. tabulka

    Bohové ve strachu před Tiámat předávají vládu Mardukovi  a určují mu cestu zdaru. Marduk ovládá vše, co se děje na nebi:

    Epos o stvoření, IV:19-24
    I stvořili souhvězdí zvěrokruhu
    a Mardukovi, prvorozenci svému, pravili:
    "Tvůj osud, pane, nechť nejpřednější je mezi bohy,
    slovo tvé nechť ničí a tvoří!
    Na tvůj příkaz ať zničeno je souhvězdí,
    znovu rozkaž, a nedotčeno ať vzejde!"

    Marduk si připravuje zbraně k boji. Připraví si luk a šíp, božskou zbraň, blesk, v těle nehasnoucí oheň, síť na chycení Tiámat, čtvero větrů i sedmerý vítr, bouři a smršť. Boj začíná:

    Epos o stvoření, IV:48-53
    I vypustil sedmero větrů, jež stvořili
    aby vyděsily nitro Tiámaty, vykročily za ním.
    Pozved pán potopu, svou mocnou zbraň,
    v hrůzný vůz bouře, jíž vzdorovat nelze, vstoupil,
    čtyřspřeží připřáhl k němu.
    Vraždícího, Nemilosrdného, Běžícího, Okřídleného;
    rty mají rozevřeny, jejich zuby nesou jed.

    Marduk si pokryl hlavu děsivou božskou září a vydal se k zuřící Tiámatě, obklopen ostatními bohy. 

    Epos o stvoření, IV:65-68
    Přiblížil se pán a hledí v nitro Tiámaty,
    záměry Kingua, jejího manžela, zkoumá.
    Hledí a nejistá je jeho chůze,
    zmařeny jsou jeho záměry a jeho činy zmateny.

    Jakmile se Marduk přiblíží k Tiámatě, znejistí se, je zmaten. Tiámata se ptá Marduka, odkud se k němu přidali ostatní bohové:

    Epos o stvoření, IV:71-74
    Tiámat vyřkla zaklínání, nedala se na ústup.
    Rty její barbarské byly plny lží.
    „… bohové k tobě se pozvedli,
    či ze svých míst na místo tvé sestoupili?“

    Marduk přivolává potopu, a odpovídá Tiámat, že se chce zdát dobrotivou, ale přitom pomýšlí na boj. Vyčítá jí, že udělila neprávem vládu Kinguovi a vyzývá k boji. Tiámata divoce vykřikne, až se Marduk zachvěje, oba se střetávají:

    Epos o stvoření, IV: 93-104
         I střetla se Tiámat a mudřec bohů Marduk,
    propleteni v zápase, spojeni v bitvě.
    Rozprostřel pán svou síť, do té ji chytil,
    vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní.
    Když Tiámat otevřela ústa, aby jej pohltila,
    vrh do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít.
    Zuřivé vichry její nitro naplnily,
    život se nadmul, ústa široce otevřela.
    Vystřelil šíp, rozerval jí břich,
    vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce.
    Spoutal ji a její život uhasil,
    odhodil mrtvolu a postavil se na ni.

    Tiámat a Marduk jsou doslova propleteni v zápase, spojeni v bitvě. Marduk do své sítě chytá Tiámat a vypouští do ní zuřivé vichry. Pak vystřelí šíp, který Tiámat rozerve.

    Marduk chytí i všech 11 pomocných bohů, nepřátelských stvůr, do sítě. jsou lapeni, drženi na uzdě, jejich paže spoutány. Kingu, jejich vůdce, je zabit a Marduk získává jeho Tabulku osudů.

    Epos o stvoření, IV: 93-104
         Odňal mu tabulku osudů, již neprávem obdržel,
    vlastní pečetí ji zapečetil a sobě zavěsil na hruď.
    Když nepřátele své spoutal a zabil,
    poníženého protivníka otrokem učinil,
    když triumf Anšarův nad odpůrci mohutně oslavil
    a přání Nudimmudovo splnil Marduk, hrdina,
    nad spoutanými bohy zostřil svou vazbu
    a k Tiámatě, již spoutal, se vrátil.

    Marduk se po oslavě vítězství vrací k mrtvé, spoutané Tiámatě, tříští její lebku a protíná žíly tak, že Severní vítr pak krev na místa skrytá roznesl. Nakonec ji rozetne vpůli. Z jedné poloviny sklene nebesa, vyznačí jejich hranice a rozmístí strážce. Nebesa vytváří v podobě chrámu, věrného obrazu sladkovodního Apsú, Nudimmudova sídla. Na nebesích určuje místa pro Anua, Enlila a Eu.[b] [f]
       

    Obr. Rozdělení oblohy ve staré Babylonii. Přibližné hranice Cesty Anuovy, Eovy a Enlilovy nad východním obzorem. Stav při jarní rovnodennosti. Nad obzorem, uprostřed Cesty Anuovy vychází Slunce. [6]

    V. tabulka

    Hvězdy na nebi seskupuje Marduk do souhvězdí. Určuje délku roku a každému měsíci přisuzuje tři hvězdy:[c]

    Epos o stvoření, V: 3-10
         Určil rok, stanovil jeho délku
    a každému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách.
    Když vymezil počet dnů jednoho každého roku,
    vyznačil stanoviště hvězdy Néberu, aby označeny byly svazky těles nebeských.
    Aby žádné z nich na své dráze nebloudilo, nedbalosti se nedopustilo,
    sídla Enlila a Ey zřídil blíže ní.
    Otevřel brány na obou stranách,
    závoru upevnil vlevo i vpravo.

    Marduk vyznačil i stanoviště hvězdy Néberu (Nibiru). Néberu byla z nějakého důvodu nebezpečná. Proto její dráhu musely střežit sídla bohů Enlila a Ey a zřízeny byly i nebeské brány se závorami.
    Marduk dává vzejít Měsíci spojeného s bohem Nannarem (Nanna, Sín). Luna má sloužit k rozpoznávání dnů. Její cykly budou souviset se Sluncem - bohem Šamašem. Ten bude dohlížet na střídání ročních období.
    Marduk vytváří sníh a led, mračna, déšť i vodní prameny, řeky a celou zemi.

    Epos o stvoření, V: 65-70
         Tak stvořil nebesa a zemi …
    … a svazek jejich pevným učinil.
    Když obřady své ustanovil, vytvořil svůj řád,
    otěže správy svěřil Eovi.
    Pak přinesl tabulku osudů, kterou Kinguovi odňal,
    co pozdravný dar věnoval ji Anovi.

    Bůh Ea (Enki) dostává na starost správu země (v sumersko-akkadské mytologii byl správcem sladkovodního oceánu Apsú, ochráncem lidské civilizace a kultury). Tabulka osudů, kterou Marduk v boji odňal Kinguovi, je věnována Anuovi (An, Anu - byl vládcem nebes). Zajatých 11 stvůr nechává Marduk uvěznit a jejich podobizny umístit v bráně Apsú.

    Epos o stvoření, V: 85-88
         I shromáždili se všichni Igigové a kořili se mu,
    Anunnakové, co jich je, líbali mu nohy.
    Sešli se zástupové v pokorné úkloně,
    povstali před ním, pak poklekli volajíce: „Hle, toť král!“

    Anunnakové (starší bohové, někdy bohové podsvětí) a Igigové (mladší bohové či bohové nebes) vzdali Mardukovi úctu. Marduk je prohlášen za krále všech bohů. Slibuje vybudovat dům, kde se budou moci setkávat na shromážděních bohové z podzemního Apsú i bohové z nebes. Dům bude nazván jménem babylón, obydlím velkých bohů.

    VI. tabulka

    Nakonec se Marduk svěřuje Eovi, správci země, se svým plánem:

    Epos o stvoření, VI:5-10
    „Seberu krev, udělám kosti
    a stvořím lidskou bytost, nechť její jméno je člověk!
    Člověka stvořím, bytost lidskou.
    Obtížen bude službou bohů a bohové si odpočinou.
    K lepšímu též změním jejich bytí,
    stejně ctěni, však ve dvě části rozděleni budou.“

    Ea sděluje, že pro stvoření lidského pokolení, které by dopřálo bohům odpočinek, musí být nejprve jeden z bohů obětován, zahuben. Za strůjce války je označen Kingu, kterému jsou proťaty žíly a z jeho krve Ea tvoří člověka:

    Epos o stvoření, VI:29-34
    „Kingu vyvolal ten boj,
    Tiámatu popouzel, připravoval válku!“
    Před Eou v poutech ho přidrželi
    a za trest proťali mu žíly.
    Z krve jeho stvořil pak Ea pokolení lidské,
    službou je obtížil bohů a bohy osvobodil.

    Marduk rozmístí 300 Igigů jako stráž na nebe a 600 Anunnaků na zemi. Anunnakové pak staví z cihel Babylón a v něm chrám Esagil v podobě vysokého zikkuratu. Marduk vytváří na obloze souhvězdí Luku.[e] [g]
    Bohové pak dále oslavují Marduka a je mu dáno 50 oslavných jmen.[h]
       
    Obr. Model jednoho ze zikkuratů staré Mezopotámie.[7]

    VII. tabulka

    Pokračuje výčet padesáti Mardukových jmen s vysvětlením jejich významu. Přiřazena je mu i hvězda a jméno Néberu:

    Epos o stvoření, VII:124-134
    Néberu – nechť pevně drží přechody nebes a země,
    tak, že nahoře i dole je nikdo nepřekročí a na něj každý čekat bude!
    Néberu jest jeho hvězda, jež na nebi jasně září.
    Leží na křižovatce drah a ostatní jen na ni hledí
    a takto praví: „Jméno toho, jenž středem moře neúnavně přecházel,
    budiž Néberu, držitel středu!
    Nebeských hvězd ať stanoví dráhy,
    ať všechny bohy jako ovce popásá!
    Kéž Tiámatu zdolá a její život nechť do nesnází padne, nechť je ukrácen!
    Lidstvu věků budoucích, příštím dnům,
    ať nezadržitelně vzdálena je, navždy ať zmizí!“

    Dokud budou lidé uctívat bohy a mezi nimi nejvyššího Marduka (s přívlastkem Padesát), bude země vzkvétat.

    Starší verze

    Marduk byl národním bohem Babylonu. Proto mu byla přisuzována všechna vítězství a byl ctěn jako vládce ostatních bohů. Podle starších legend však prabožstvo Tiámat bylo zničeno bohem Enlilem (bůh Nippuru).

     

    Pokračování - Enúma eliš - Epos o stvoření světa - Marduk


    [a] Není zcela jasné zda Anšar (An - nebe?) a Kišar (Ki - země?) byli zplozeni Tiámatou a Apsúem nebo až párem Lachmu a Lachamu.
    [b] Ve starém Sumeru dělili nebeskou klenbu do tří pásem. Pás vypínající se jako nakloněný most od východního obzoru k západnímu byl věnován Anuovi, vládci nebes, nejvyššímu z bohů. Byl zván Cesta Anuova a obepínal nebeský rovník. Při rovnodennosti slunce vycházelo a zapadalo přesně ve středu Cesty Anuovy. Po Cestě Anuově se v noci od východního obzoru po západní pohybovaly zvířetníková souhvězdí. Také planety a Měsíc procházely Anuovým pásem nebes, pokud se zrovna nepřechýlily za jeho hranice. Pás byl široký zhruba 30 stupňů. Na severní straně hraničila Cesta Anuova se severní Cestou Enlilovou. Obdobně na jihu s jižní Cestou Eovou.[6]
    [c] Ve 2. a zřejmě již i 3. tisíciletí př. n. l. byly známy různé významné hvězdy, planety a souhvězdí, jejichž heliakické východy či západy sloužily kalendářním účelům. Zejména pro zemědělství bylo důležité včas rozpoznat začínající roční období. Každá kultura staré Mezopotámie měla své vlastní kalendářní hvězdy. Babylónští hvězdáři tyto prastaré seznamy doplnili a sdružili do větších celků s důrazem na náboženskou funkci. Vytvořili systém hvězdných trojic. Každému měsíci byly přiřazeny tři hvězdy, jedna patřící podle tradice kultuře Elamu, druhá Akkadu a třetí Amuru.[6]
    [d] Nibiru bývala považována za planetu Jupiter. Existují však teorie, dle kterých je Nibiru obecně jakékoliv nebeské těleso, ukazující na jarní bod (equinox) nebo dokonce nám dosud neznámý kosmický objekt.
    [e] Souhvězdí Luku bylo pravděpodobně tvořeno hvězdami ε, σ, δ, τ souhvězdí Velkého psa a hvězdami χ a λ souhvězdí Argo.[3]
    [f] Z částí ocasu Tiámat je na obloze stvořena Mléčná dráha.[4]
    [g] Někdy je text chápán jako rozmístění 300 Igigů na nebe a 300 Anunnaků na zemi, celkem tedy 600 bytostí.
    [h] Pro běžného čtenáře může být celý výčet padesáti jmen a vlastností nejvyššího boha Marduka nudným. Avšak právě zde lze nalézt doklady toho, že celý epos je jen upravenou verzí starší tradice, pocházející snad až ze starého Sumeru.

    [1] Přispěvatelé Wikipedie, Enúma eliš [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 10. 02. 2021, 18:05 UTC, [citováno 7. 11. 2021] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=En%C3%BAma_eli%C5%A1&oldid=19467240 >
    [2] Wikipedia contributors, 'Enūma Eliš', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 8 September 2021, 16:37 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=En%C5%ABma_Eli%C5%A1&oldid=1043154152 > [accessed 7 November 2021]
    [3] Hruška, Matouš, Prosecký, Součková. Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon. Praha 1977
    Epos o stvoření - překlad Jiří Prosecký.
    [4] Brown, William P. (2010). The Seven Pillars of Creation: The Bible, Science, and the Ecology of Wonder. Oxford, England: Oxford University Press. p. 25. ISBN 978-0-19-973079-7.
    [5] Wikipedia contributors, 'Nibiru (Babylonian astronomy)', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 8 August 2021, 23:45 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Nibiru_(Babylonian_astronomy)&oldid=1037828566 > [accessed 7 November 2021]
    [6] Hvězdářství - stará Babylónie. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2010 [cit. 2021-11-10]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2010020006
    [7] Wikipedia contributors, 'Ziggurat', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 10 November 2021, 17:32 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Ziggurat&oldid=1054544637 > [accessed 12 November 2021]

    Vydáno: 03. 06. 2006
    Aktualizováno: 2021


    [Akt. známka (1 = výborně): 0,63 / Počet hlasů: 8] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 03. 06. 2006 | Aktualizováno: 12. 11. 2021 | 47299 přečtení | Počet komentářů: 65 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.