Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Re: YAHWEH VALECNIK.:
    "Zde mohu doporučit přečíst si článek ještě jednou a pozorněji." (YHWH III - Válečník YHWH)
  • Záhady

    Záhady starověku, alternativní teorie

    Záhady - Záhady starověku, alternativní teorie

        

    Záhady starověku, alternativní teorie

     

    K populárním autorům knih s alternativním pohledem na naši dávnou minulost patří  Zecharia Sitchin a Graham Hancock. Oba badatelé pátrají v mýtech a prastarých textech. Zdrojem Sitchinovy prvé knihy Dvanáctá planeta[1] jsou převážně texty blízkovýchodní, zejména ty sumerské a staro-biblické. Hancock staví na poněkud jiných, hmotnějších základech. Ve své knize Zrcadlo nebes[2] si všímá umístění a orientace významných historických staveb. 

    Zecharia Sitchin

    Nibiru, desátá planeta?

    Podle Zecharii Sitchina lze ze starověkých textů vyvodit skutečnost, že v naší sluneční soustavě je ještě jedna, desátá planeta. Tato planeta, zvaná Sumery Nibiru a považovaná za dvanácté nebeské těleso, putuje po silně protáhlé eliptické dráze a do blízkosti Země se dostává zhruba každých 3600  let. Během těchto přiblížení dochází k návštěvám Země obyvateli Nibiru - bohy sumerských mýtů. Tyto návštěvy se údajně odrazily ve vývojových skocích naší lidské civilizace.

    Chronologie

    Zecharia Sitchin datuje (mnohdy netradičně) řadu historických událostí. Pomůckou pro vaši orientaci se může stát i tato chronologie (PDF 128kB).

    chronologie.gif (4732 bytes) Jedná se o časování historických událostí tak, jak jsme je získali ze Sitchinových knih.
    Datum poslední aktualizace: 01/2003


    Sitchin a nové vědecké objevy

    Sitchin - externí odkazy

    Články Z. Sitchina, rozhovory

    Oficiální stránka Zecharii Sitchina
    Stránky spisovatele Jiřího Wojnara s překlady Sitchinových článků
    Záležitost s Adamovými mimozemskými geny
    Rozhovor se Zechariou Sitchinem /27.08.2001/
    Interview with Zecharia Sitchin
    Zecharia Sitchinstejný článek lišící se v několika podstatných částech (např. v odhadu návratu Nibiru)
    Interview with Zecharia Sitchin

    Články o teorii Z. Sitchina, diskuze

    Zecharia Sitchin and The Earth Chronicles - stránka skeptiků
    The 12th Planet Cafe

    Píše Sitchin nesmysly?

    Související odkazy

    Human Origins about Sitchin
    Ancient Astronauts - A Message to Zecharia Sitchin fans
    Ancient Astronauts  - Enuma Elish
    Ancient Astronauts - Gods of the New Millennium
    Ancient Astronauts - Ancient texts reading list
    Na počátku... (podle sumerské mytologie)
    Na počátku II
    Sitchin´s Twelfth Planet

     

    Graham Hancock

    Tajemné mapy

    Podle G. Hancocka existují mapy, jejichž vznik si prý nedokážeme vysvětlit jinak, než teorií o neznámé civilizaci. Několik tisíc let před sumerskou civilizací zde mohla existovat jiná, technicky mnohem vyspělejší. Určité mapy jsou indicií ukazující na to, že Antarktida byla zhruba před 6000 roky bez ledovcové přikrývky. Poté mělo dojít k posunu zemské kůry a Antarktida se ocitla na jižním pólu. A právě tato katastrofa celozemského rozsahu, stejně jako existence pradávné a ztracené civilizace, je zmiňována v řadě mýtů a náboženských textů.
    Na mapy, které by neměly existovat, upozornil v roce 1966 profesor Hapgood[7]. Zmiňuje se o nich Erich von Daniken.[8] Největší zájem o tajemné mapy však vyvolalo dílo Grahama Hancocka "Otisky božích prstů".[3]

    Antarktida

    Mapa Piriho Reise

    Podle Hapgooda a Hancocka zobrazuje mapa Piriho Reise nezaledněné pobřeží Antarktidy. Badatelé však nemusí mít v tomto případě pravdu, jak naznačuje náš článek (odkaz výše).

     

    Mapa Oronce Finea

    Podle Grahama Hancocka nakreslil Oronce Fine v roce 1531 podivuhodnou mapu.[5] Vznikla prý překreslením z několika starších kartografických podkladů. Zobrazuje údajně jižní polokouli včetně pobřeží Antarktidy v nezaledněném stavu. Podle Hancocka se v mnohém shoduje s mapami vytvořenými na základě seizmického výzkumu podledovcového terénu Antarktidy v roce 1949. Pozorovat nezaledněný povrch Antarktidy však prý bylo možné nejdříve před 13 000 lety! Pak mělo začít docházet k postupnému zaledňování kontinentu, které dorazilo k pobřeží kolem roku 4000 př. n. l.

    Další mapy Antarktidy, které nemají existovat

    Světoznámý kartograf Gerard Kremer známý jako Mercator v roce 1569 vytvořil několik map pobřeží Antarktidy. Podle Hapgooda jsou některé oblasti zobrazeny ještě věrohodněji než na mapě Orontaea Finnaea. Mercator měl pravděpodobně k dispozici ještě přesnější zdrojové mapy než Finnaeus.[3]

    Kartograf Philippe Buache uveřejnil v roce 1737 mapu celé Antarktidy, která prý vychází ze starověkých podkladů. Je na ní zobrazen také přirozený vodní průplav přetínající celý kontinent. Terén Antarktidy však byl prozkoumán až v roce 1958. Teprve tehdy bylo geofyzikálními metodami potvrzeno, že Antarktida je skutečně rozdělena na dva ostrovy.[3]

     

    Existují tedy údajně mapy z 16. století, které zobrazují nezaledněné pobřeží či vnitrozemí Antarktidy. Mapy jsou kompilátem ještě starších map. Antarktida je však pokryta již tisíce let ledovým příkrovem a její přesné obrysy se podařilo určit až v roce 1949 za použití seismického měření. Ten, kdo původní mapy nezaledněné Antarktidy vytvořil, musel pozorovat pobřeží v době, kdy nebylo zaledněno, nebo použít technologii, která dokáže proniknout clonou vrstev ledu.

    Pokud přijmeme tvrzení, že Antarktida je zaledněna již miliony let, musíme zcela revidovat teorii o vývoji lidského druhu, přijmout existenci map coby dědictví mimozemských kartografů nebo přiznat našim předkům ztracené geofyzikální a kartografické znalosti, kterými člověk v době vzniku map neměl disponovat. Neexistuje i jiné vysvětlení?

    Někteří badatelé tvrdí, že v Antarktidě vládlo teplé počasí ještě před 6000 lety. Bezledé období skončilo přibližně 4000 let př. n. l.[1] Pak celý světadíl pokryl příkrov ledu dosahující tloušťky až 1,5 km.  Nicméně i přesto by zůstala nezodpovězena otázka, kdo měl takové znalosti mořeplavectví, navigace a kartografie, aby mohl před 6000 lety mapovat pobřeží a před 13 000 lety vnitrozemí Antarktidy.
     

     

    Zrcadlo nebes

    Právě tak nazval Graham Hancock další ze svých knih[2]. Všímá si v ní několika významných historických staveb. Tvrdí, že byly budovány s jistým společným záměrem. Jsou přesně orientovány podle postavení nebeských těles před mnoha tisíci roky.

    Hancock uvádí ve svých knihách mnoho pojmů týkajících se sledování dějů na obloze.   Čtenářům možná přijde vhod jejich stručné vysvětlení v sekci Starověké hvězdářství.

     


    [1] Sitchin, Zecharia. Kroniky země, Kniha I: Dvanáctá planeta. Praha. 1999
    [2] Graham Handcock, Santha Faiia. Zrcadlo nebes. 1998. Columbus 2003
    [3] Graham Hancock. Otisky božích prstů. Pátrání po počátcích i koncích. Columbus 1998
    [4] Giorgio de Santillana. Hertha von Dechend. Hamlet's Mill (Hamletův mlýn). David R.Godie Publisher. Boston 1977
    [5] Charles H. Hapgood. Maps of the Ancient Sea Kings, London, Turnstone Books
    odkazy uvedeny v
    [1]
    [6] Překlad poznámek je uveden v díle
    prof.Dr.Afet Inan. The Oldest Map of America. Ankara 1954
    k dispozici na
    WORLD-MYSTERIES.com
    [7] Charles H. Hapgood. Maps of the Ancient Sea Kings, Philadelphia and New York, Chilton Books 1966
    [8] Erich von Daniken. Chariots of Gods.
    [9] Diego Cuoghi. The Mysteries of the Piri Reis Map.
    www.diegocuoghi.com
        

    Vydáno: 25. 11. 2006


    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 25. 11. 2006 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 25826 přečtení | Počet komentářů: 92 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.