Nefilové a mýty

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Postavy, Vydáno dne: 21. 07. 2006, Aktualizováno dne: 28. 01. 2017

Hebrejská Bible-Postavy (Nefilové IV.)

    

Nefilové (IV.)

Nefilové - potomci mimozemšťanů a lidí 

 

Genesis - od kdy zde byli Nefilové?

Podívejme se znovu na záhadné biblické verše zmiňující Nefily:

BKR[1] Genesis 6:1-4 (slovo v závorce přidal autor dle hebrejského originálu)
     Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily, Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.
Obrové
/nephilim/ pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

Synové Boží si brali lidské dcery a ony jim rodily. Synové Boží byli mladší bohové, podřízení nejvyššímu Bohu, vládci nebeského společenství (viz Synové Boží). Podle některých věrouk byly mezi Boží syny počítány i jiné nebeské bytosti, např. andělé. Za syny boží mohli být považováni všichni, kteří na zem přišli z nebes.

Nefilové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom... Podle této věty z Kralické Bible lze usuzovat, že v době, kdy synové Boží vcházeli k lidským ženám, zde již Nefilové byli. To by znamenalo, že Nefilové nejsou potomky synů Božích a lidských dcer. Verš je však možné chápat i tak, že Nefilové zde byli v době, kdy je ženy porodily (po spojení se syny Božími) a také v dobách následujících.

Porovnejme stejné verše v jiném, novějším překladu:

CEP[2] Genesis 6:1-4 (slovo v závorce přidal autor)
     Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy
/nephilim/, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.

Český ekumenický překlad (CEP) je zde jednoznačný. Ze spojení synů božských a dcer lidských se rodili Nefilové (viz Gen 6:4-5). Také z dalších překladů plyne, že Nefilové nejspíše byli potomky synů Božích a dcer lidských:

Nefilové jsou zmiňováni až v době, kdy nebešťané obcují s lidskými ženami a ty jim rodí. Chronologie podle verše Genesis 6 je následující:

1. Lidé se množí.
2. Synové Boží si všimnou přitažlivosti lidských žen.
3. Synové Boží si berou lidské ženy a ony jim rodí.
4. Bůh se hněvá, na zemi jsou Nefilové.

Lze se setkat i s názorem, že verše Gn 6:1-4 jsou cizí a do knihy Genesis byly převzaty z jiných zdrojů. Odpověď, kdo byli Nefilové, bychom tedy mohli hledat právě v těchto původních starověkých textech. Nejstarším veřejně dostupným mimobiblickým textem, který přímo zmiňuje Nefily, je 1. kniha Henochova a Kniha obrů.

1. kniha Henochova

1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) patří mezi nejznámější starozákonní apokryfy.[a] Obsahuje pět knih. První z nich, Kniha strážců, byla sepsána asi ve 3. stol. př. n. l. V původní aramejštině se dochovaly jen zlomky (Kumrán - svitky od Mrtvého moře). Vcelku se kniha dochovala v jednom z etiopských náboženských jazyků (proto Etiopský Henoch).

V kapitole 6 – 16 text vysvětluje biblický oddíl Genesis 6, kde se hovoří o božích synech, kteří si brali lidské dcery a ty jim plodily Nefily. Kniha strážců zde spojuje dvě tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla vůdce padlých andělů Šemichaza a hřích spočívá ve smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním svůdcem a viníkem Asáél (desátý anděl) a hřích spočívá ve zjevení tajemství (která lidem nenáležela) lidským dcerám.[4]  

Kniha strážců[4], kapitola 6 - 7
     A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že se jim rodily krásné, půvabné dcery. Když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: "Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo." A Semjaza, který stál v čele, řekl: "Bojím se, že se k tomu snad ani neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích." Nato mu všichni pravili: "My všichni složme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme. " Potom všichni společně přísahali a vzájemným zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit. Celkem dvě stě jich pak sestoupilo na Arias, jež tvoří vrchol Chermónu, jak se zapřisáhli a zavázali vzájemným zaklínáním. A toto jsou jména jejich vůdců: Semjaza, který jim stál včele, Araki, Berameel, ...

A byli s nimi všichni ostatní a brali si ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a spát s nimi. Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů. A ony počaly a porodily velké obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů. Tito pak snědli všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit. Tak se obři obrátili proti lidem, aby je zhltali. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybám a pojídat vzájemně své maso a pít z něho krev. Tu země pachatele zla obvinila.

Synové nebes jsou v textu označováni také jako Strážci či andělé. Podle Henochovy vize přestoupili Strážci nebeský zákon a učili lidi různá "tajemství" - obrábění kovů, výrobu zbraní, bylinkářství, zaříkávání, astrologii či hvězdářství. Lidé ale propadli zlu a začali prolévat krev. Za to mají být potrestáni Strážci potopou a spolu s nimi i většina lidské rasy.

Strážci se dělí do dvou skupin. Vůdcové prvé skupiny (dobří andělé) pověřili Henocha, aby doručil vzkaz vůdcům druhé skupiny, zvaným "Strážci nebes" (padlí andělé). Dobří andělé komunikovali s Henochem pouze ve snech, vizích. Padlí andělé však byli schopni hovořit s Henochem přímo. Navíc obcovali s lidskými ženami a rodily se jim tak děti. To ukazuje na to, že pokud k těmto událostem opravdu došlo, pak "padlí andělé" měli nejen fyzické tělo, ale byli geneticky kompatibilní s lidskou rasou. Dobří andělé (1. skupina) byli naopak těla nehmotného a mohli komunikovat jen prostřednictvím vizí. 200 Strážců, kteří sestoupili na horu Chermon, bylo skutečnými bytostmi z masa a kostí, geneticky příbuzní či totožní s pozemskou lidskou rasou.

Kniha strážců 9:8-9
     ... A oni chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi, stykem s oněmi ženami se poskvrnili a neskryli před nimi ani jeden svůj hřích. Ty ženy pak porodily obry, a celá země tím byla naplněna krví a zlem...

Rodily se děti a zřejmě prospívaly (s potenciálem žít 500 let), jinak by je nebylo nutné vyhladit:

Kniha strážců 10:9-12
     A Gabrielovi Pán řekl: "Vytáhni proti těmto zlotřilým ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti jejich smilstva i děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji pobili, neboť nemají nárok na dlouhý život. Oni se tě budou snažit uprosit, ale nic jim nebude platné, že doufají ve věčný život a že každý z nich se dožije pěti set let". Míkaelovi pak Pán pravil: "Jdi a oznam Semjazovi a jeho druhům, kteří se tělesně spojili se ženami, že se potřísnili vší jejich nečistotou. A až se všichni jejich synové navzájem pobijí a až spatří zkázu svých milovaných, svaž je pod příkrovem země na sedmdesát pokolení až do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude dokonána odvěká spravedlnost.

Děti strážců byly zvány obry podle jejich údajného vzrůstu. V jedné pozdější verzi textu se dokonce uvádí, že obři byli vysocí 3000 loktů ( to je více, než 1 km). Takové velikosti lze jen stěží uvěřit, zvláště když byli rozeni lidskými ženami. Byli však jistě velkých postav. Lze ztotožnit tyto obry s Nefily?

Překlad 1 Enoch: the Hermeneia translation z roku 2012 čerpá ze starých zlomků. V kapitole sedmé, verši druhém, se tu slovo Nefilim objevuje:

Kniha strážců 7:2[5] [6]
     A ony /lidské ženy/ počaly /se Strážci/ a porodily jim veliké obry. A tito obři se stali Nefilim a z Nefilim se zrodili Eljo. A rostli v souladu se svou velikostí.
     
Obr. 1 Enoch: the Hermeneia translation.

Podle knihy Henochovy tedy byli Nefilim jednoznačně plodem sexuálních styků Strážců a lidských žen. Nejasně je ve verši naznačena určitá posloupnost. Nejprve se narodili obři, z nich se stali Nefilové (Nephilim) a z nich se zrodili Eljo (Elioud). To vede k teorii, že Nefilim bylo označením určité rasy lidí - kříženců, kteří postupně vzešli z obrů narozených spojením Strážců a žen. Nefilové žili na zemi před potopou (10 000 př. n. l.?) a žili zde i tisíce let po potopě. Kniha Numeri dokládá, že zde žili ještě v období 1200 př. n. l.

Obří polobohové odsouzení ke smrti

Jak tedy vypadali Nefilové, rasa vzešlá ze spojení záhadných Strážců a lidských žen, a jaký byl jejich osud?
Nefilové jsou v Bibli popisováni jako obři, bohatýři, mocní a pověstní mužové. Žili před potopu světa i po ní, i když měli při potopě zahynout. Podle legend se s nimi setkávali snad i Izraelité při obsazování Kanaánu:

Mojžíš poslal dle přání Hospodina zvědy, aby prozkoumali kanaánskou zemi. Ti se vrátili vyděšeni:

CEP Numeri 13:27-33 (slovo v závorce přidal autor)
     Ve svém vyprávění mu řekli: "Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce.
Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy.
... "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam
zrůdy /Nephilim/- Anákovci totiž patří ke zrůdám - a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví."

Pradávní obyvatelé Kanaánu, obři Anákovci, zřejmě patřili k Nefilům. Anákovci byli řazeni také k Refájcům, což bylo obecnější označení obrů žijících v Kanaánu.[3] Mojžíš v následující biblické knize vypráví o přípravách k obsazování Kanaánu:

CEP Deuteronomium 2:9-11
     Tu mi Hospodin řekl: "Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým." (Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci.

Ke známým Refájcům patřil např. bášanský král Og či válečník Goliáš. Železné lože krále Óga mělo podle Bible rozměry 9 x 4 lokte (Deuteromium 3:11).

Refájci a Anákovci začali být podle Bible vyhlazováni Izraelity pod vedením Jozua, Mojžíše a Káleba. Další byli pobiti Davidovým vojskem.

CEP Jozue 11:21-22
     Toho času přitáhl Jozue a vyhladil Anákovce z pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu a z celého judského pohoří i z celého pohoří izraelského; Jozue vyhubil je i jejich města jako klaté. V zemi Izraelců nezanechal žádné Anákovce; nějací zůstali jen v Gáze, v Gatu a v Ašdódu.

Na jiných místech vyhladil obří praobyvatele sám Hospodin (Deuteronomium 2:12, 20-23, 9:1-3 či Ámos 2:9).[3]

Nefilové-Refájci-Anákovci byli podle Bible předurčeni k postupné záhubě. Nejprve potopou, pak válkami vedenými Mojžíšem, Jozuem, Davidem a dalšími. Lze snad význam pojmu Nephilim odvodit právě od jejich předurčení k záhubě a smrti? Např. Ronald S. Hendel se domnívá, že Nephilim znamená doslovně "padlí". Slovo je prý běžným hebrejským eufemismem pro smrt. Spojení Nefilů s jejich neodvratnou smrtí je patrné ve všech biblických zmínkách o těchto polobozích.[3] Nezapomínejme ale, že poté, kdy se zde objevili Nefilové, Hospodin se rozhněval na člověka a seslat na zemi potopu. Nefilové tedy byli určeni k záhubě ale zároveň byli i příčinou záhuby člověka. Přežil pouze Noe a jeho blízcí.  

Bible a kniha Henochova

Shrňme informace z Hebrejské Bible a knihy Henochovy. Před potopou světa zde působily tajemné bytosti, zvané v Bibli synové boží a v knize Henochově synové nebes, andělé či  strážci. Zjevně tedy přišli někde seshora z nebes, nejednalo se o bytosti pocházející ze Země. Směle je tak můžeme označit za mimozemšťany,

Ze spojení mimozemšťanů s lidskými ženami se rodili Nefilové. Byla to mimořádná rasa, která zde žila spolu s lidmi zhruba od 10. tisíciletí př. n. l. Spojení mimozemšťanů s lidmi a rození jejich potomků na Zemi bylo proti božím zákonům.
Z Nefilů se během stovek a tisíců let zrodily rasy obřích bytostí - Anákovci, Eljo, Refájci. Vůči lidem či alespoň některým národům se chovali nepřátelsky. Jejich existenci na Zemi neukončila ani celosvětová potopa. Žili zde i poté ale jejich počet postupně klesal. Podle Bible se Izraelité setkali se zástupci této rasy ještě okolo roku 1200 př. n. l.

Je otázkou, jak důvěryhodné v tomto směru jsou biblické texty i Kniha strážců ze sbírky Henochovy. Prvotní historie Izraelitů, popisovaná v Hebrejské Bibli, je mnohdy zpochybňována. Popis útěku Izraelitů z Egypta, putování pouští a násilné obsazování Kanaánu Izraelity (kdy mělo docházet i ke kontaktům s obry) neodpovídá znalostem archeologie (viz Obsazení Kanaánu). Autoři biblických textů vytvářeli fiktivní historii svého národa z důvodů národnostních, politických i náboženských (viz Proč byla napsána Bible). Byl i konflikt mezi Izraelity a Nefily (Anákovci, Refájci) jen ideologickou fikcí? Proč by si zrovna něco takového, jako jsou obři, bibličtí autoři vymýšleli? Odkud čerpali  inspiraci k příběhům o bojích s obřími polobohy? Existovala taková rasa v blízkovýchodních mýtech a legendách? Existují o potomcích nebešťanů s pozemšťany i jiné záznamy? Jak s tím souvisí potopa? Nalezneme v prastarých mýtech nějaké vysvětlení?

Předchozí - Morfologie slova Nephilim

Následující - Padlí synové boží a Nefilové - příčina potopy

 


[a] Apokryf - text, který nepatří do biblického kánonu, ale svou povahou náboženského spisu se kanonickému textu v některých ohledech blíží.

[1] Bible Kralická: Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613 /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks.
[2]  Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[3] Hendel Ronald S.  When the Sons of God Cavorted with the Daughters of Men. Bible Review. 1987
[4] SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti: mimobiblické židovské spisy : pseudepigrafy. Vyd. 2. Přeložil Zdeněk POLÁČEK, přeložil Jiří FARSKÝ. Praha: Vyšehrad, 1998-. ISBN 80-7021-257-8.
[5] NICKELSBURG, George W.E. a James C. VANDERKAM. 1 Enoch: the Hermeneia translation. Revised edition. ISBN 9780800699109.
[6] HANCOCK, Graham. Boží mágové: zapomenutá moudrost ztracené civilizace. Přeložil Alexandr NEUMAN. V Praze: Metafora, 2016. ISBN 978-80-7359-486-2.
[7] Mýtus o Atrachasísovi. Mýty a skutečnost [online]. 2006 [cit. 2018-03-14]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040021
    

 
Vytvořeno: 21. 07. 2006