Proroctví o Mesiáši VIII

Proroctví o ukřižování - žalm 22

Již dva tisíce let panují spory, zda byl v Bibli předpovězen příchod Ježíše jako mesiáše. V Hebrejské Bibli resp. Starém zákoně byly hledány verše, které by  předpovídaly Ježíšovo narození, život i krutou smrt.

Domníváme se, že většinu z tzv. starozákonních proroctví o příchodu Ježíše Krista nelze s jeho osobou spojovat. Jedná se o chybné překlady a nepochopení hebrejského textu nemajícího s postavou Ježíše nic společného. Ostatně, starozákonní proroctví nejsou proroctvími v dnešním slova smyslu, tedy předpověďmi budoucích událostí. Proroci se snažili své posluchače a čtenáře spíše burcovat a povzbuzovat, než předpovídat konkrétní události v daleké budoucnosti.

Přesto však v Hebrejské Bibli, v Knize žalmů, lze číst následující:

V žalmu 22 jsme zvýraznili několik vět, které jakoby přesně popisovaly utrpení Ježíše při ukřižování, jak jej popisují evangelia Matouše, Marka a Jana.^[c] Obsah Knihy žalmů byl uzavřen nejpozději ve 2. stol. př. n. l., tedy mnoho desítek let před narozením Ježíše.^[a] Jednalo by se tedy skutečně o předpověď budoucích událostí.

Připomeňme si, co je o utrpení Ježíše psáno v Evangeliích. Matouš i Marek tvrdí, že Ježíšova poslední slova na kříži byla: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Mat 27:46 a Mar 15:34 B21). Tedy přesně, jak je uvedeno v žalmu 22. Můžeme zde namítnout, že nikdo z evangelistů u ukřižování nebyl a je možné, že jsou tato slova vymyšlena tak, aby odpovídala starozákonnímu žalmu.

Matouš i Marek popisují, kterak se ukřižovanému Ježíši posmívali okolostojící:
Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Aha! Když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Slez z toho kříže!“ Podobně se vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma. Společně říkali: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! (Mar 15:29-31 B21)
Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“ Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn’!“ (Mat 27:39-43 B21)
Podobnost s verši žalmu 22 je zarážející. I zde by však někdo mohl pochybovat, zda jde v evangeliích o skutečný popis událostí. Nepřidali si toto ukrutenství okolostojících Židů autoři evangelií, aby vše bylo v souladu s Písmem?

V evangeliích Matoušově, Markově i Janově se popisuje i dělení Ježíšova šatu:
Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. (Mat 27:35 B21)
Zatímco ho křižovali, losovali o jeho šaty, kdo si co vezme. (Mar 15:24 B21)
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká: „Rozdělili si mé šaty, o mé roucho házeli los.“ (Jan 19:23-24 B21)
Že by i zde autoři evangelií psali o něčem, co se ve skutečnosti nestalo, jen aby podpořili tvrzení o Ježíši - mesiášovi? Lidé si dnes představují Ježíše jen nuzně oblečeného. To by vzbuzovalo pochybnost, zda by římští vojáci skutečně ztráceli čas nějakým losováním a dělením o bezcenné šatstvo. Neveřejné záznamy však popisují, že Ježíš nosil šat kvalitní a ne levný. To by dokládalo, že událost se skutečně mohla stát tak, jak je popisována.

V žalmu 22 je popisováno utrpení, kdy jsou kosti mučeného vymknuty (v jiných překladech jsou uvolněny), kdy se dají spočítat. Nejsou však zlomeny. Rovněž evangelia se shodují v tom, že Ježíši, jedinému ze tří ukřižovaných, nebyly zlámány kosti (zlomení holenních kostí byl běžný postup) ale byl po své smrti probodnut:
Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo: „Nezlámou mu jedinou kost.“ A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho probodli.“ (Jan 19:36-37 B21)

Za klíčový v celém žalmu 22 lze však chápat verš, podle kterého jsou souženému probodnuty ruce a nohy:

Židé takový trest neznali. Probodnutí rukou a nohou zavedli v rámci smrtelného trestu ukřižování až Římané. Nadvládu nad Judeou získal Řím až v 1. stol. př. n. l. a tehdy již byla Kniha žalmů dávno napsána. Pokud by tedy v Žalmech byla zmínka o takovém trestu, nebyl by to skutečně silný argument těch, kteří v žalmu 22 vidí proroctví o ukřižování Ježíše Krista? Nejednalo by se o skutečnou předpověď smrti ukřižováním (tedy probodnutím rukou a nohou) budoucího mesiáše? Problém je, že v mnoha verzích Bible se v žalmu 22 o probodnutí nic nepíše. 

"Jako lev" nebo "probodnut"?

Pokud čteme referenční hebrejský masoretský text Tóry (tedy Hebrejskou Bibli) či její anglický překlad JPS nebo český ekumenický překlad CEP^[b], není zde nic o probodnutí rukou a nohou. V žalmu 22:17 (někde číslován 22:16) je popisováno, kterak smečka psů, tedy zlovolná tlupa lidí, obkličuje nebožáka a jako lev se sápou na jeho ruce a nohy.

V řadě dalších překladů se však píše o probodnutí rukou i nohou:

Jedno slovo mění smysl verše 22:17 a vlastně celého žalmu 22. Jedno slovo může znamenat, že v Hebrejské Bibli je s vysokou pravděpodobností skryta předpověď ukřižování Ježíše Krista. Nebo naopak může toto slovo ukazovat na to, že žalm 22 nemusí mít s událostmi ukřižování nic společného.  

V masoretském textu Hebrejské Bible je oním slovem  ,
bez punktačních znamének^[d] . Přepisováno je např. jako či ka'aRI.

Jako lev

Podle židovského výkladu pocházejí žalmy od krále Davida.  Podle nich musíme žalm 22 vykládat historicky a nikoliv prorocky, spasitelsky. Připomeňme však, že král David je mýtickou postavou a jeho existence nebyla historiky prokázána. Žalm 22 prý popisuje Davidovo vlastní trápení, kdy prchá před nepřáteli a věří v boží pomoc. V žalmu 22 jsou použity zvířecí motivy podobně, jako v dalších žalmech (nepřátelé vystupují v postavách lva, psů či býků/turů). Lev jako nepřítel je uváděn ve čtyřech žalmech.

Slovo (kaf-aleph-resh-yod - čteme zprava) znamená "jako lev". Prvé písmeno kaf je zde předložkou jako. Ari je lev:

V masoretské verzi Tóry tedy čteme o nepřátelích, kteří se sápou jako lev na ruce a nohy. Slovo "probodli" ve verši žalmu 22:17(16) není. Verš má být chápán jako popis situace, kdy se na pronásledovaného (krále Davida) sápou nepřátelé jako lev na jeho ruce a nohy. Slovo "jako lev" není v žalmech neobvyklé, je v nich použito celkem 5x. 

Verš však není úplně v pořádku. Chybí zde sloveso. Sloveso "sápou" bylo do českého překladu CEP přidáno navíc, v hebrejském textu není žádné sloveso. Překlad by tedy měl znít: Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; jako lev mé ruce a nohy. Navíc, pokud útočí na krále Davida psi, proč se tam objevuje lev? A lev nebude určitě obkličovat ruce a nohy. Místo slov "jako lev" bychom spíše očekávali chybějící sloveso. Verš nedává příliš smysl. Přesto je tato verze se lvem všeobecně židovskými rabíny přijímána a odmítáno jakékoliv probodnutí rukou a nohou. Často se u židovských zdrojů lze setkat s tvrzením, že probodnutí rukou a nohou není jen chybný překlad ale přímo záměrné zfalšování textu Bible.
Ti, kteří odmítají prorocký význam žalmu 22 také tvrdí, že evangelisté citují různé verše žalmu 22 ale nikoliv klíčový žalm 22:17(16).  To má ukazovat, že ve své době znali text žalmu 22, který nikde přímo probodnutí nezmiňuje. Verze s probodnutím tedy prý vznikla až po sepsání evangelií.^[3]

Probodnut

Až do 7. stol. byl řecky mluvícími židy a později křesťany nejvíce používán řecký překlad Hebrejské Bible - Septuaginta (LXX, LXT). Septuaginta byla Biblí většiny prvních křesťanů. Novozákonní citáty z Písma jsou často brány právě ze Septuaginty.^[e]

V Septuagintě se ve verši 22:16 žalmu píše oruxan - "oni probodli"^[f]:
Obr. Slovo oruxan - oni probodli je odvozeno od základu orusso - kopat, udělat díru.

Nejstarší dochovaný hebrejsky psaný fragment žalmu 22 pochází z let 50-68 n. l. Ve verši Žalmy 22:16 je slovo , v přepise ka'aRU, které podle některých odborníků znamená "oni probodli"^{[4] [g]}:

Obr. Útržek žalmu 22 nalezený v lokalitě Nachal Hever. Vznikl v rozmezí 50-68 n. l.^{[4] [5]}

Svitek ukazuje, že řecký překlad LXX byl zřejmě správný a že chyba vznikla v masoretské verzi Hebrejské Bible sepsané až o tisíc let později.^[4]

Církev považovala často žalm 22 za prorocký, popisující utrpení Krista před ukřižováním (žalm 22:2), samo ukřižování (žalm 22:16) i zmrtvýchvstání (žalm 22:23).

Jako důkaz, že Ježíšovo ukřižování bylo ve Starém zákoně předpovězeno, je nejčastěji citován žalm 22:16-17. Nejstarší dochované texty žalmu uvádějí řecké slovo oruxsan či hebrejské ka'aRU, která znamenají "oni probodli".

Shrnutí

Probíhá spor o to, zda se ve verši žalmu 22:16 píše, že nepřátelé probodli ruce a nohy  nebo se nepřátelé sápou na ruce a nohy jako lev. Spor spočívá zejména v tom, zda původní hebrejské slovo končilo na písmeno yod nebo vav:

	ka'aRI	jako lev
	ka'aRU	oni probodli

Z pohledu doloženého stáří textů je správnější překlad "oni probodli":

Nejstarší ucelený dochovaný text, ze kterého vznikal mazoretský referenční text, pochází z roku 1008-1010 n. l. Zde  je v žalmu 22:17(16) použito slovo "jako lev".
Nejstarší ucelený text Septuaginty, pochází ze 4. stol. n. l. Zde  je v žalmu 22:17(16) použito slovo "probodnut".
Nejstarší hebrejsky psaný text s žalmem 22:17(16) pochází z roku 50-68 n. l. a obsahuje slovo "probodnut".

jako lev		ka'aRI	11. stol.
oni probodli		oruxsan	4. stol.
oni probodli		ka'aRU	1. stol.

Slovo probodli rovněž dává ve verši větší smysl:

^[4]

Rovněž panuje spor, zda hebrejské ka'aRU a řecké oruxan znamenají opravdu probodnout. V hebrejštině existují jiná slova, která by prý lépe vyjadřovala probodení na kříži (daqar, naqav, ratsa).^[6]

Není jednoznačně prokazatelné, že žalm 22 je proroctvím ukřižování Ježíše Krista. Tato interpretace žalmu tedy zůstává věcí víry každého z nás. Každopádně je však jasné, že překlad "jako lev" není správný a objevil se v Hebrejské Bibli až se středověkými masoretskými texty.

Autor žalmu 22 popisuje utrpení člověka, pronásledovaného jinými, který přesto stále vzhlíží k Bohu. Prosí Boha o pomoc ve svém soužení a odevzdává se do jeho rukou. Židé věří, že tím člověkem byl král David a mnozí dále čekají na svého spasitele, který jim prý zajistí království na zemi. Křesťané věří, že tím člověkem z žalmu 22 mohl být Ježíš a svého spasitele se již dočkali, byl a je zde s námi. Neslibuje však království na zemi. Pokud porovnáme žalm 22 s evangelii napsanými o několik set let později, lze se oprávněně domnívat, že žalmista předpovídá utrpení Ježíše Krista a ukazuje, že právě on byl, je a bude naším mesiášem, spasitelem.
Mnozí s tím samozřejmě nebudou souhlasit. Autoři evangelií však bezesporu neměli žádných pochybností. Celý popis ukřižování spojili s žalmem 22 a vše zarámovali slovy svého učitele. Ježíš svým postesknutím či modlitbou (viz Matouš 27:46 a Marek 15:34) naplňuje počáteční verše žalmu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" a stejně tak slovy úlevy „Je dokonáno!" (Jan 19:30) ukazuje na konec žalmu 22. 

Podle dalších proroctví židé neuvěřili ve skutečného mesiáše, odmítli jej a vydali na smrt. Uvěří až ke konci věku v mesiáše falešného, přijmou ho, a tím i svou věčnou smrt.

[a]	Žalmy mají za sebou dlouhé dějiny. Neznáme jejich autory. Byly velmi dlouho předávány ústně, často se zpívaly za doprovodu hudebního nástroje. Jejich texty byly v určité době sepsány. Je těžké odhadnout klíč pro výběr jednotlivých žalmů.[2] Je prokazatelné, že už ve 3. stol. př. n. l. tvořil žaltář ustálený celek s neměnným pořadím žalmů, ale znění jednotlivých písní se ještě aktualizovalo. Sbírka žalmů byla uzavřena asi ve 2. stol. př. n. l. Kniha žalmů je sbírkou 150 hebrejských náboženských písní a chvalozpěvů. Tvoří nejdelší knihu Tanachu (Starého zákona). Žalmy jsou rozděleny do pěti sbírek. Žalm 22 patří do sbírky tzv. Davidových (Davidovských) žalmů (žalmy 1-41). Jinak je řazen mezi Nářky (žalozpěvy), kde žalmista hledá u Boha řešení problémů a nesnází. Prožívá pochybnosti, pocity, že Bůh je daleko.
[b]	Valná většina dnes pořizovaných překladů vychází z díla "Biblia Hebraica Stuttgartensia". BHS je považována za jedno z referenčních znění Tóry, které patří k momentálně nejautentičtějším a nejhodnověrnějším zdrojům starozákonních textů v jejich ucelené formě. Je nejvíce používanou edicí Hebrejské Bible v odborných kruzích. BHS patří do masoretské rodiny textů (MT) a je všeobecně respektována jako jeden z referenčních hebrejských textů Starého zákona. Na našich stránkách uváděné úryvky Hebrejské Bible (WTT Hebrew text)  pocházejí ze 4. verze BHS vydané v roce 1990. BHS postupně vychází v dalších verzích, ve kterých jsou, mimo jiné, opravovány i chyby z předchozích vydání. jejím anglickým překladem je JPS Tanakh. Základem textu BHS (a tedy všech moderních tištěných vydání Hebrejské Bible)  je Leningradský kodex (the Leningrad Codex, Codex Leningradensis). Ten  byl sepsán okolo roku 1008 - 1010 n. l. a je nejstarší dochovanou kompletní Hebrejskou Biblí. Jedná se o výsledek práce masoretářů rodiny ben Ašer a je doplněn masoretářskými značkami. Kodex je znám také pod značkou B19a a podle něj se pořizují i novodobé křesťanské překlady. Byl podkladem pro český ekumenický překlad Bible (CEP). V CEP je v poznámce uvedeno i jiné čtení - probodli.
[c]	Shoda s žalmem 22 a událostmi ukřižování Ježíše Krista je uváděna nejen v evangeliích ale také v Listu Židům. V této devatenácté knize Nového zákona je ve verši 2:12 citován Ježíš: „Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit.“ (Heb 2:12 B21). To odpovídá přesně žalmu 22:23: "Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit:" (Psa 22:23 B21).
[d]	V hebrejském textu původně neexistovaly znaky pro samohlásky. Tóra byla psána jen znaky pro souhlásky a docházelo k nejednoznačnému čtení. Proto začal být text doplňován znaménky - punktací (tečkováním).  Znaménka doplňovala do souhláskového textu samohlásky. Tento systém byl vyvinut mezi 5. až 10. stoletím n. l. a rozvíjel se i v období vrcholného středověku.
[e]	Septuaginta (LXX) začala vznikat od r. 300 př.n.l. K překladu Žalmů došlo ve 3. či 2. stol. př. n. l. Nejstarší dochovaný ucelený text Septuaginty (Codex Vaticanus) pochází ze 4. stol. n.l. Septuaginta se na mnoha místech liší od masoretských hebrejských textů MT, které se ustálily mezi 2. a 10. stol. n. l. Rozdíly byly dříve přičítány nepřesnému překladu. Teprve nález kumránských svitků DSS ukázal, že Septuaginta je překladem jiných hebrejských textů, než těch, z nichž později vycházeli masoretáři při vytváření MT. Současný referenční text Septuaginty je označován zkratkou LXT.
[f]	Slovo oruxan je odvozeno od základu orusso - kopat, dělat díru, prokopat skrze: Friberg Lexicon: LSJ Lexicon: Gingich Lexicon:
[g]	Sloveso tvořené třemi souhláskami není v žádném slovníku biblické hebrejštiny. Někdo tvrdí, že slovo neznamená probodnout a vlastně nemá žádný smysl. Tim Hegg však vysvětluje, že původní čtení mohlo mít tvar (kopat) a bylo zapsáno v archaické formě .[4] Karu je odvozeno od karah - kopat, odvozeně dělat díru, probíjet, propichovat. Jiní však namítají, že tento odvozený smysl není použit na žádném jiném místě Hebrejské Bible. Dále odmítají, že by se někdy používal uvedený způsob archaického psaní (přidání aleph).[6]
[1]	Bible: 21st Century Translation, BIBLION /B21/ V elektronické formě SW BibleWorks.
[2]	Žalmy, jejich původ a význam. České katolické biblické dílo. [online]. [cit. 2016-08-22]. Dostupné z: http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-b/zalmy-jejich-puvod-a-vyznam/
[3]	PSALMS 22 - “NAILING” AN ALLEGED CRUCIFIXION SCENARIO: Messiah Truth Project. Thejewishhome.org [online]. Uri Yosef, 2011 [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://thejewishhome.org/counter/Psa22.pdf
[4]	Psalm 22:16 – “like a lion” or “they pierced”?: Studies in the Biblical Text. TorahResource.com [online]. Tim Hegg [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://www.torahresource.com/EnglishArticles/Ps22.16.pdf
[5]	CHARLESWORTH, James H., James C. VANDERKAM a Monica. BRADY. Miscellaneous texts from the Judaean Desert. New York: Clarendon, 2000. ISBN 01-992-4261-5.
[6]	Psalm 22:16: A Prophecy of the Crucifixion? The Rejection of Pascals Wager. [online]. [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: http://www.rejectionofpascalswager.net/pierce.html

Vydáno: 22. 08. 2016