| |
Překlady Bible
Litera gesta docet
quid credas allegoria
moralis quid agas
quid speres anagogia |
Doslovný překlad
učí, co se stalo
alegorický, čemu věřit,
morální, co činit,
anagogický, v co doufat. |
Překlad je vždy
výsledkem mnoha kompromisů a nemůže být plnohodnotnou náhradou originálu. Nelze
dodržet současně formální shodu s původním textem (slovo za slovo), významovou
shodu, srozumitelnost, čtivost, gramatická či stylistická pravidla atd. Každá z
metod překladu může vést při určitých podmínkách ke značné dezinterpretaci
původního smyslu textu.
Při studiu důležitého textu je samozřejmě nejlépe dát přednost originálu,
doplněnému pro srovnání řadou různých překladů, nejlépe v režimu
meziřádkového (interlinear) překladu. A pokud předloha není k dispozici, volit
překlad typu "formální shoda" s vysvětlivkami tam, kde může být doslovný
překlad zavádějící. Vhodné je porovnávat mezi sebou více překladů.
U překladů sloužících ke studijním účelům je důležité:
- uvádění původního překládaného textu (nejlépe v řádkovém režimu)
- jeho přepis (transliterace) do pro čtenáře čitelné formy (tedy latinky)
- překlad slovo za slovo (tam kde je to možné)
- u mnohoznačně přeložitelných slov uvedení alternativních významů
- označení odlišující slova přidaná překladatelem dodatečně pro jasnost textu
- ponechání nejednoznačně přeložitelných slov v původním znění
Takto pojatých překladů Hebrejské Bible není mnoho. Jeden z nich typu "slovo
za slovo" vzniká a je k dispozici na adrese http://home.tiscali.cz/cz486560/enter.htm
(Ve výše uvedeném díle Jiřího Vytlačila však chybí přepis do latinky, u
mnohoznačných pojmů nejsou uváděny alternativní významy a některé výrazy
se dnes již překládají jinak, než jak uvádí autor.)
Existují tři základní metody překladu :
Formal Equivalence FE
("word-for-word" či "literal translation"), tedy "formální
shoda" či "slovo za slovo"
Dynamic Equivalence DE
("thought-for-thought"), tedy "dynamická shoda" či "myšlenku
za myšlenku"
Paraphrase
(volné zpracování)
Další kombinace výše uvedených :
Functional Eguivalence
Idiomatic Transalation
Closest Natural Equivalence
Metody se při překladech většinou prolínají, některá z nich však většinou
silně převažuje.
Prof. Jan Heller odpověděl na dotaz, jaký český překlad Bible se nejvíce
přibližuje originálu:[6]
| |
Takový, který ještě nemáme. V odborných kruzích se mu
říká idiolektní. To je takový překlad, který nechce především
přiblížit Bibli čtenáři a tak ji aktualizací leckdy deformovat,
ale vést čtenáře tak, aby sám vstoupil do biblických pojmů i
souřadnic jejího myšlení. |
Způsob překladu závisí také na tom, komu je překlad určen:
Formal Equivalence - studium Bible (např. NASB či částečně KJV)
Dynamic Equivalence - studium Bible, čtení Bible (např. NLT, CEV)
Paraphrase - čtení Bible, nenáročné čtení Bible (různé dětské Bible apod.)
Překlad "slovo za slovo" může být velice blízký předloze ale ztrácí
na čitelnosti. Aby byl překlad čitelný, musí překladatel vkládat vlastní slova a
vybírat z mnoha významů ten, který považuje za nejpřesnější. Přeložený text
pak může odpovídat představě překladatele o smyslu textu, nikoliv původnímu
záměru autora.
Dobrý překladatel musí mít co nejlepší znalosti reálie oné doby, kdy vznikala
předloha. To však neznamená, že by měl text násilně upravovat tak, aby zapadal do
našich historických či jiných znalostí. Jedním z možných problémů překladů
Bible může být právě pochopitelná snaha "překládat v kontextu". Zde
bychom měli být opatrní. Kontext překladatelé chápou v rámci svých
znalostí či víry (resp. v rámci nauky názorové skupiny, kam se řadí). Pak je
výběr vhodných ekvivalentů k mnohoznačným pojmům v originále věcí subjektivního
pohledu překladatele. V překladech starozákonních textů tak dochází v rozdílnému
překladu zcela elementárních pojmů (např. "bohové", "Bůh", "Soudcové" či
"andělé" viz
Exodus 22,27).
Celek je tvořen částmi. Pokud chybně interpretuji části, je mylný i celkový
pohled.
A pokud překladatel uzpůsobuje překlad kontextu svého vlastního světonázoru
(určitému učení, dogmatům, náboženským představám což je u klasických
překladů Bible běžné), pak to asi nebude to pravé (minimálně pro toho čtenáře,
který není oním světonázorem vázán a snaží se o přesnější seznámení s
názory autorů původních textů).
Abychom omezili subjektivitu a ponechali čtenáři šanci odhalit subjektivní vklad
překladatele, je dobré mít takový překlad (s dodatečnými informacemi), o jakém
jsem psal.
Každý překlad je pokus interpretovat originál a má vždy
některé nedostatky. Proto je třeba překlady porovnávat a zamýšlet se nad
nimi od místa k místu.
Volbou překladu Bible někdy rozhodujeme i o tom, které že to texty
(knihy) budeme mít k dispozici, jak budou rozděleny, seřazeny atd. - viz biblický
kánon. Důležitá je rovněž kvalita vysvětlivek.
Pokračování - České překlady Bible.
|
|
