Mýty prvotního času

Plochá a kulatá Země

Lidé odpradávna věděli, že země je plochá. Dnes víme, že Země je kulatá. Podle jedné z legend může být Země plochá i kulatá zároveň.

 

Plochá Země

Vědění všech starověkých kultur se shodovalo v tom, že Země po svém stvoření byla plochá, placatá - ve tvaru obdélníku či kulatého disku.

Nejstarší nám známá civilizace Sumeru (4000–2000 př. n. l.) považovala Zemi za desku plovoucí na moři. Země měla tvar obdélníkového pole se čtyřmi rohy, nebo kruhu vytyčeného čtyřmi body světových stran. Nad zemí se klenula nebeská báň a nad ní se rozprostíral nebeský oceán nebe, kde sídlili bohové.[1] [2] Ve starém Egyptě byl svět popisován jako disk či bárka plovoucí v praoceánu. Lidský svět byl bublinou v propastných vodách Nun (Nehybné vodstvo), odkud se vynořila země v zárodečném posvátném pahorku (Benben).[3] V plochou Zemi věřili v Asii, Indii i Americe. Čínská mytologie znázorňovala svět jako čtverec s Čínou uprostřed, zasazený v okrouhlých oblacích a krytý oblohou jako polokoulí. Hinduismus popisoval svět jako okvětí obklopující posvátnou horu.

Obr. Nun („Nehybné vodstvo“).[3]

Z představy plochého světa rozděleného podle světových stran vycházely i civilizace předkolumbovské Ameriky. Podle mayských mýtů byla Země plochá placka se čtyřmi rohy, přičemž v každém rohu, který reprezentoval jeden ze zemských směrů, se nacházel jinak zbarvený jaguár zvaný bacab. A severská mytologie interpretovala svět obydlený lidmi jako disk, kterým prorůstá posvátný strom či sloup - osa spojující všechny úrovně vesmíru.^{[4] [5]}

Ve starověkém Řecku zobrazovali svět jako desku obklopenou oceánem. Homérský příběh z 8. století př. n. l. sděluje: „Okeanos, zosobněná vodní plocha obklopující kruhový povrch Země, je zrodem veškerého života a možná i všech bohů." Symbolem lidského světa byl Achilleův kruhový štít. Středem kruhového světa byl pro Řeky omfalos v Delfách. Filosof Anaximenés psal: „Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobně též Slunce, Měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svoji plochost.“^[5]

Také Izraelité, z jejichž tradic pochází biblický Starý zákon, viděli Zemi jako disk plovoucí na vodě.^[4]
Hebrejská Bible předpokládá, že Země je plochá, ohraničená, a nad ní se klene nebeská klenba. Při stvoření byly odděleny vody pod klenbou od vod nad klenbou. Vody pod nebeskou klenbou se shromáždily, aby se ukázala souš:^[a]

Podle tradice žili lidé v prvotních dobách na zemi šťastně a čas pro ně neexistoval. Tato doba byla označována zlatým věkem lidstva, zasazeným do mýtické ploché Země. Vždyť i  biblická rajská zahrada zřejmě ležela na ploché a nikoliv kulaté Zemi. Zde byl člověk varován, aby nejedl plody ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak propadne smrti. Prvotní lidé neuposlechli Hospodina, ale našeptávání hadího reptiliána, a byli z rajské zahrady vykázáni.^{[7] [8] [9]}

Obrazně chápáno, jakmile se člověk přestal řídit zákony Stvořitele a okusil plod ze stromu vědění, byl vyhnán ze zahrady v Edenu. Tehdy si uvědomil, že již nežije na rajské ploché zemi, ale na Zemi kulaté, kde bude zažívat bolest a trápení, a v potu tváře hledat obživu:

Kulatá Země

V rámci evropské kultury přišli s myšlenkou sférického tvaru Země jako první v 6. a 5. století př. n. l. pythagorejší filosofové. V helénistickém období pak Aristoteles uvedl mezi důkazy zatmění Měsíce (při němž Země vrhá kruhový stín) či posouvání hvězdného nebe při cestování na větší vzdálenosti. Tehdy byl i poprvé měřen poloměr Země. Klaudios Ptolemaios vycházel z kulatosti zemského povrchu při sestavování map i geocentrického systému.^[5] 

V mnoha kulturách byla víra v plochou zemi nahrazena teorií kulaté Země až před několika staletími. Např. v Číně se nauka o placaté Země udržela až do 17. století.

I přes nespočet exaktních důkazů o kulatosti Země se dodnes najdou lidé, kteří zarytě věří v její plochost. Sdružují se například ve společnosti Flat Earth Society (Společnost ploché Země). Takových lidí "plochozemců" je kupodivu řada, i když jsou majoritou  považováni za blázny či snílky. Jakoby se mnozí lidé, i přes nespočet důkazů a tlak i posměch většinové společnosti, stále drželi zkušenosti či poselství prapředků. A nyní, jakoby lidí připouštějících plochost Země přibývalo. Dochází ke stále intenzivnějším střetům, patrným zvláště na sociálních sítích. Jakoby propukala až fanatická nenávist majority k těm, kteří přestávají věřit mnohému, co je do jejich hlav vtloukáno ze všech stran.

A co když nyní dochází k obrodě myšlenky ploché Země právě proto, že nastává konec našeho věku (jak je předpovídáno vizionáři)? Nesouvisí to s příchodem apokalypsy neboli zjevení pravdy? Nemá to spojitost s transformací?

A co když je vše úplně jinak a existuje kulatá i plochá Země současně?

 --- pokračování příště ---

Vydáno: 17. 11. 2023