Nephilim V

Padlí synové boží a Nefilové - příčina potopy

Genesis (1. kniha Mojžíšova)

První biblickou zmínku o Nefilech nalezneme v 6. kapitole knihy Genesis:

Genesis neboli První kniha Mojžíšova je úvodní knihou Bible. Genesis vypráví o stvoření světa a člověka, o Adamovi a Evě, jejich pádu a vyhnání ze zahrady v Edenu. Dále zde čteme o Adamových potomcích - Kainovi a Ábelovi a řadě dalších patriarchů včetně Henocha, kterého si vzal Bůh k sobě. 5. kapitola končí informací o Noem, který ve věku 500 let zplodil tři syny (patriarchové té doby žili 800 i 900 let). A pak se začalo dít něco nedobrého. V následující šesté kapitole je hned na začátku zmínka o Nefilech. Celá kapitola vlastně popisuje důvody, proč seslal Hospodin na svět potopu. Člověk, zvířata, plazi i ptactvo měli být smeteni z povrchu země. Jen praotec Noe dostal pokyn, jak zachránit sebe a své blízké včetně vybraných párů zvířat.

Důvod chystané potopy je zdánlivě uveden hned v prvním verši šesté kapitoly - lidé se počali na zemi množit. To je ale v rozporu s 1. kapitolou Genesis, kde Bůh požehnal muže a ženu a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi." (Gn 1:28). Že by tak rychle Bůh změnil názor? Nebo se lidé množili více, než Bůh předpokládal? Z dalších veršů šesté kapitoly plyne, že skutečným důvodem božího hněvu byl ničivý vliv mimozemských bytostí (synů Božích) a jejich potomků (Nefilim) na člověka, zemi a veškeré pozemské tvorstvo. 

Lidstvo a vlastně všechno tvorstvo pokazilo zde na zemi svou cestu. Na počátku toho všeho byli synové boží a to, že dali zrod křížencům mezi lidmi a mimozemskými bytostmi.

V knize Genesis jsou zapsány příběhy předávané ústní tradicí snad již od 10. století př. n. l. i když Tóra (včetně knihy Genesis) byla zkompletována až někdy v 6. či 5. století př. n. l. Zhruba o 300 let později byla sepsána Kniha strážců. Patří do sbírky zvané 1. kniha Henochova z 3. stol. př. n. l. Kniha strážců doplňuje mnohé, co bylo v Genesis jen naznačeno.^[2]

Kniha strážců

1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) patří mezi nejznámější starozákonní apokryfy. Obsahuje pět knih, z nichž prvá nese podle svého obsahu název Kniha strážců (the Book of Watchers). Jak název sbírky napovídá, ústřední postavou a vypravěčem je Henoch, sedmý patriarcha od Adama. Henoch znamená zasvěcený.

Henoch hned v prvních kapitolách varuje před božím soudem. Třást strachy se budou i strážci (kap. 1:5). Varuje ty, kteří porušují boží zákony. Těm budou ukráceny i léta jejich života (5:5). Později v textu zjišťujeme, že strážcové jsou také označováni jako andělé, synové nebes, nebeští strážcové či strážcové nebes. Jsou to stejné bytosti, které jsou v Genesis označeny jako synové božští či synové boží.

Výše uvedený překlad byl pořízen z Knibbovy edice z r. 1978. Níže uvádíme anglický překlad z r. 2012, ve kterém jsou použity i fragmenty nejstarších svitků z Kumránu.^{[a] [4]}

Zde se nepíše nic o tom, že by obři dosahovali výšky 3000 loktů. Zato je zde vysvětleno, že z obrů zrozených ze spojení strážců a pozemských žen se stali Nefilové (Nephilim) a z nich se zrodili Eljo (Elioud):

200 bytostí zvaných andělé či synové nebes začalo plodit s lidskými ženami potomstvo. Vůdce strážců si byl vědom toho, že činí velký hřích. Potomci mimozemšťanů se nakonec obrátili proti lidem a zlo začali páchat i vůči zvěři a zemi.

Synové nebes se v Henochově knize dělí do dvou skupin: svatých a strážců (bývalých svatých). Svatí, sloužící Bohu, pověřili Henocha, aby doručil vzkaz vůdcům druhé skupiny - strážcům, kteří opustili nebe.

Svatí komunikovali s Henochem pouze ve snech, vizích. Strážci hovořili s Henochem přímo. Navíc obcovali s lidskými ženami a rodily se jim děti. To ukazuje na to, že pokud k těmto událostem opravdu došlo tak, jak je psáno, pak strážci měli nejen fyzické tělo, ale byli geneticky kompatibilní s lidmi. 200 strážců, kteří sestoupili na horu Chermon, bylo bytostmi z masa a kostí, geneticky příbuznými s pozemskou lidskou rasou.

Z obřích potomků synů nebes (strážců) vznikla rasa Nefilů a z ní rasa Eljo. Z dalších kapitol se dozvídáme, že strážci - mimozemšťané učili lidi vyrábět zbraně i ozdoby. Nastala bezbožnost, smilstvo, lidé setrvávali v hříchu a všechny jejich cesty vedly ke zkáze (8:2). Lidé hynuli a naříkali. Na zemi bylo prolito mnoho krve, lidé propadli zlu. Ženy porodily obry a celá země tím byla naplněna krví a zlem.

Pojídání masa a krve

Učiňme krátkou odbočku. Bůh dal lidem do opatrování zemi:

Co jedl první člověk? Bůh mu dal za pokrm semena a plody bylin a stromů. Viz také Gn 2:9, 2:16. O tom, že člověku bylo dáno za pokrm také maso, zde není zmínky. Později se Ábel stal pastýřem. Člověk tedy zřejmě pil i mléko. O tom, že by jedl i maso a pil krev se však v Bibli ani potom nic nepíše. Z hlediska biblické chronologie je prvá zmínka o pojídání masa a pití krve až v Knize strážců:

Maso a krev začali jako první požívat obři, kříženci nebeských strážců a lidských žen. Nebylo to jedno z ničivých tajemství, které člověk poznal? Nenaučil se právě tehdy jíst maso a požívat krev? Nebyl i to jeden z důvodů potopy světa?

Dvě příčiny potopy

Kapitoly 1 až 16 tak vysvětlují a doplňují biblický oddíl Genesis 6, kde se hovoří o božích dětech, které se ženily s lidskými dcerami a ty jim plodily Nefily. Kniha strážců uvádí, že zlo mělo dvě základní příčiny:

1. Obcování strážců se ženami a zrod hybridních bytostí (obrů - Nefilů)

2. Předávání znalostí (ničivých tajemství), které nebyly určeny člověku a na zemi umožnily rozmnožovat zlo.

Podle Henochovy vize přestoupili Strážci nějaký nebeský zákon, boží řád a učili lidi různá "tajemství" - obrábění kovů, výrobu zbraní, bylinkářství, zaříkávání, astrologii či hvězdářství. Lidé ale propadli zlu a začali prolévat krev. Za to mají být Strážci potrestáni uvězněním v temnotě na sedmdesát pokolení až do konečného soudu, kdy je pohltí útroby ohně. Celá země bude zničena a vše vyhlazeno. Símě Lámechova syna (tj. rod Noeho) však bude zachováno (10:3).

Z verše 10:9-10 se dozvídáme i to, že děti strážců, Nefilové, měli  dispozici dožívat se 500 let (což však nebylo při porovnání s délkou života patriarchů příliš mnoho).

Teprve až budou z povrchu zemského smeteny všechny chlípné duše a děti strážců, které ujařmili lid, až bude země očištěna od útlaku, nespravedlnosti a bezbožnosti, pak bude znovu země požehnána.

Strážci, původně netělesní a dlouhověcí (či nesmrtelní), na sebe vzali fyzické tělo a zplodili se ženami Nefily, tělesné bytosti. Je nejasné, zda zmínka o lidské krvi je metaforou nebo popisuje skutečnost - touhu strážců mít lidské tělo. Krev byla podle biblického chápání nositelkou života v člověku.

V 16. kapitole pak Hospodin opět vyčítá strážcům, že prozradili ženám ničivá tajemství. Člověk nyní zná tato tajemství a rozmnožuje zlo na zemi.

Připomeňme, že Hospodin vyčítal strážcům dvě základní věci: jejich sestup z nebes, ztělesnění, styk s ženami a rození kříženců a pak prozrazení tajemství (znalostí), které měly člověku zůstat skryty a které znamenají šíření zla na zemi.

V dalších kapitolách je Henoch odnášen na různá místa nebes i podsvětí aby nahlédl pod oponu fungování světa. Spatřuje také podsvětní žalář, do kterého budou uvrženi strážcové. Vše, co vidí, má nějakou spojitost se soudným dnem a potopou, která má brzy nastat.

Kdy mají být strážci propuštěni z podsvětí k božímu soudu?
Jsou Nefilové stále mezi námi?

Předchozí - Nefilové - potomci mimozemšťanů a lidí

Následující - Strážci a Nefilové - jsou stále zde? Jak vypadají?

 
Vytvořeno: 2. 4. 2018