Obři

Šestiprstí

Šestiprstí bibličtí obři

V Hebrejské Bibli jsou popisovány boje Izraelců s Pelištejci. V pelištejských řadách se objevují podivuhodné postavy z rodu obrů - Refájců .

V hebrejském textu jsou nazýváni - Rephaim, Raphaim, Refájci.

Starozákonní teologický slovník TWOT uvádí následující vysvětlení pojmu:

TWOT Lexicon^[2], pojem 2198d:

Autoři biblických veršů tímto původně ugaritským termínem měli označovat jeden z před-izraelských národů Palestiny. Slovo je někdy překládáno jako obři, jindy je ponecháno (refájci).

Další slovník řadí Refájce k původním obyvatelům Palestiny, kteří byli dobyti kananejskými kmeny. O jejich původu ale nic bližšího nevíme:

Eastons Bible Dictionary^[16], pojem 3107 Rephaim:

Pojem Rephaim byl překládán také ve smyslu vznešení muži. Byli snad spojováni i s podsvětím v kultu zemřelých (pojmem refáím byli někdy označováni i duchové zemřelých). Podle knihy Genesis (Gn 14:5) byli poraženi spolu s jinými národy v bitvách králů za časů před zánikem Sodomy a Gomory.^[17]

Za Refájce - obry byli považováni podle Bible i Anákovci a Emejci z Moábské stepi (Dt 2:8-11). Kdo byli tito mimořádní obyvatelé Palestiny? Byli obři jen pradávnými lidmi, o kterých pisatelé Bible mnoho nevěděli a přiřadili jim tedy mimořádné vlastnosti? Popisy bojů mezi Izraelci a Pelištejci jsou však věcné a strohé. Nejedná se o vize a sny, ale o popis konkrétních událostí a konkrétních postav. Uvedeny jsou i takové podrobnosti, jako je délka kopí obřích bojovníků či váha kovového hrotu, a také to, že jeden z  nich byl šestiprstý.

Podle veršů  2. Samuelova 21 se bojů Pelištejců s Izraelity účastnil i obr Jišbí Benób (Ishbibenob). Byl Izraelity zabit a stejně tak i jeho čtyři synové. U jednoho z nich Bible výslovně uvádí, že měl po šesti prstech na rukou i nohou: Tam byl obrovitý muž, který měl šest prstů na rukou a šest prstů u nohou, celkem čtyřiadvacet.

Šestiprstí vládcové ve všech koutech světa

O šestiprsté rase shromáždil zajímavé informace Arnošt Vašíček v knize Bytosti odjinud.[3]  Šestiprsté bytosti figurují v posvátných textech a legendách řady národů. Artefakty, naznačující existenci prastaré šestiprsté rasy, byly nalezeny na mnoha místech světa a vždy jsou spojeny s neobvyklými událostmi. Zobrazení šestiprstých bytosti se dochovala např. v Peru (kultura Sechín, cca. 1600 př. n. l.). Na kamenných reliéfech jsou vytesány postavy mutantů a podivné krvavé rituály. Odtud pochází i důmyslná sluneční observatoř - komplex Třináct věží v Chankillo (250 až 200 př. n. l.).[7] [8]

Obr. Peru - lokalita cerro Sechín, Casma/sechínská kultura, cca. 1600 př. n. l. Kamenný reliéf - ruce se šesti prsty. [7]

Pro linii mayských vládců, kteří svůj původ odvozovali z božských bytostí, bylo charakteristické šest prstů na rukou i nohou a velikost postav.^{[9] [10]}
Sochy šestiprstých bohů nalezneme i na Tahiti. V příbězích se předává tradice o invazi božských bytostí na ostrovy a jejich tyranské vládě.^[10]

Zobrazení obřích šestiprstých bytostí nalezneme téměř po celém světě včetně některých soch moai na Velikonočním ostrově.[11] Z Marliku v severním Iránu pocházejí nálezy sošek se šesti prsty. Stáří je odhadováno na 3 000 let. Viz obrázek vpravo.[18] Zajímavé je, že dle novodobých pozorování údajných mimozemšťanů jsou někteří šestiprstí.[a] Příběhy o šestiprstých vyprávějí často o tom, že to byli mimozemští návštěvníci, mnohdy značného vzrůstu. Cestovatel a záhadolog A. Vašíček nabízí myšlenku, že snad kdysi došlo i ke zkřížení šestiprstých návštěvníků s lidmi. A někteří lidé si dodnes ve své genetické výbavě nesou dědictví šestiprstých předků.

Bible tuto těžko uvěřitelnou teorii nevyvrací. Naopak, ve verších Genesis 6:4 se píše o tom, kterak synové Boží obcovali s lidskými ženami a kdo z toho vzešel:

Verše lze chápat i tak, že výsledkem pohlavního styku synů božích s lidmi byli potomci, kteří si nesli ve své genetické výbavě vlastnosti otce i matky. Ve verši Ge 6:4 však nejsou označeni jako Rephaim ale jako Nephilim. Pojem dodnes nemá jednoznačné vysvětlení.  Nefilům se věnujeme v sérii článků.^[6] Pouze dodejme, že dle křesťanské věrouky byli Nefilové potomky padlých andělů a žen, tedy kříženci andělů s lidmi, bohatýři mohutného vzrůstu a velké síly. V Knize obrů se tito nebešťané nazývají strážci. Podle Watchmen Bible study group byla část Nefilů zničena potopou. Někteří však potopu přežili. Jejich potomkem byl i Anak, o jehož klanu Anákovců se píše v Numeri 13:33. Odtud prý pocházejí tvůrci některých megalitických staveb. A také hrdinové a polobozi řeckých mýtů.

Záhadolog Arnošt Vašíček ^{[3] str.80} připomíná, že nebeští učitelé Sumerů - Anunnakové měli šest prstů a odtud je odvozen dvanáctkový numerický systém Sumerů. Zecharia Sitchin v knize "Setkávání s bohy"^{[5] str.102} tvrdí, že Anákovci jsou hebrejským překladem pojmu Anunnaki.

Byli bibličtí obři z rodu Anákovců potomci Anunnaků, jak může napovídat podobnost obou jmen? Byli bibličtí šestiprstí obři Refájci potomky synů božích, návštěvníků z nebes? Je šest prstů jen náhodným fyzickým defektem nebo genetickým dědictvím po záhadných nepozemských předcích? V mnoha kulturách byli lidé se šesti prsty označováni za zplozence ďábla. Naopak andělé mají dle některých zdrojů šest prstů. Tradice šestiprstých je tak odnepaměti spojována s bytostmi z nebes, vládou a mocí, někdy nepřátelskou vůči lidstvu.^[12]

David a Goliáš

Biblická kniha 1. Samuelova pojednává o dějinách izraelského národa. Vznik knihy se nejčastěji klade do druhé poloviny 6. století př. n. l. Popisuje období panování mýtického krále Davida (cca. 1. polovina 10. století př. n. l.). Cílem je vyzdvižení jeho ctností a legitimování Davidových nároků na trůn. David slouží jako příklad pro všechny následující krále (jejichž vláda je popsána v Knihách královských).^{[13]  [b]}  
Obři (patřící k Pelištejcům) jsou zde popisováni jako nepřátelští vůči Izraelitům.

V 1. Samuelově knize čteme nejznámější biblický příběh střetu člověka s obrem. David přijímá výzvu k souboji s obrem Goliášem a vítězí nad mnohem silnějším protivníkem odvahou a lstí - z dálky zasáhne Goliáše kamenem. Goliáš z Gatu byl podle biblické 1. knihy Samuelovy obří pelištejský bojovník a zápasník, kterého pasáček a budoucí král David zabil kamenem z praku.[c] Viz také David a Goliáš, rozdíly v tradicích. "Goliáš" se stal symbolem velikosti a spojení "David a Goliáš" znamená nepoměr mezi malým a velkým, které však přesto nezvítězí.

Obr. David zvedá useknutou hlavu obra Goliáše (ilustrace by Gustave Doré, 1866).[14]

V příběhu ale může být skryta i úskočnost Davida, budoucího krále Izraelitů. V souboji s Goliášem porušil pravidla souboje a zabil svého soupeře ještě dříve, než byl souboj zahájen.
V první biblické knize Genesis jsou obři (nephilim) uváděni jako mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. Dle jiného překladu bohatýři dávnověku, mužové pověstní. Jsou snad dokonce potomky synů Božích a dcer lidských.^[15] Slovo refaím nese i význam vznešení muži. 
V dalších biblických knihách, popisujících historii Izraelitů, jsou již obři (Refájci, Pelištejci) líčeni jako veskrze zlí a nebezpeční, které se bůh Yahweh prostřednictvím Izraelitů rozhoduje vymýtit.

Podle tradice řady jiných kultur obývali naši zemi obři dobří i zlí. Ti dobří vystupovali často v roli učitelů, snažících se lidstvo povznést. Byli vyhubeni služebníky zla.

Vydáno: 05. 07. 2004