| |
Mýty prvotního času
Nebeští pastevci
Kdysi dávno démoni sypali ze shůry lektvary, k zotročení
člověka i veškerého života na zemi. Na pomoc byli vysláni pastevci, kteří
pásli obrovská nebeská zvířata, požírající lektvary démonů. Život na
zemi byl zachráněn.
Stručný obsah mýtu
I stalo se na konci věku, že lidská zlovolnost dosáhla vrcholu. Člověk ve své pýše
odvrhnul dary stvořitele a přestal ctít odvěký řád. Sám sebe prohlásil za
vrchol stvoření s právem páchat nepravosti.
Tehdy černí králové, doposud žijící skrytě, seznali, že nastal jejich čas
ovládnout celý svět. Promlouvali o lásce, svobodě a lidskosti, ve skrytu
však podněcovali k nesvárům, rozvraceli města i celá království, šířili nemoci,
hlad a chaos. I to jim bylo málo, a povolali na pomoc démony. Dle jiné
tradice přišli démoni sami od sebe ovládnout zemi a černí králové jim v tom
pomáhali. Nikdo nevěděl, odkud démoni přišli,
zda z hlubin, nebeských výšin, či jiných světů. Nepocházeli ze
zeměplochy. Lidé je ve své zaslepenosti nemohli spatřit, slyšet, ani se jich
dotknout, a tak zprvu nevěřili, že někdo ničí jejich svět. Ale ani černí
králové netušili, že byli oklamáni a že i oni jednou démonům propadnou.
Démoni se převtělili do mnoha lidských vládců a začali řídit svět podle
svého. Potřebovali ještě více oslabit člověka i
mocnosti přírodních živlů, a zmnožit lidskou zlobu, která je
živila. Na nebi sváděli hrozné boje s nebeskými ochránci. Pouštěli na ně
větry s otráveným prachem a smrtelné lektvary. Shůry začal otrávený prach
padat i na zem a trávit veškerý život, vodu i vzduch. Příroda i společnost se
začala vymykat řádu
a propukal chaos. Sucho střídaly záplavy, kdy z nebes padaly kusy ledu i
kapky velikosti vejce. Podzemní ohně se draly na povrch a způsobovaly požáry, zem se otřásala,
blesk střídal blesk a mocný vítr dusil a ničil vše. Dravci v moři i na
pevnině útočili na člověka a lidé napadali jeden druhého i sami sebe,
propadajíc šílenství. Černí králové, kteří se živili krví a utrpením dětí a
toužili býti bohy, si nyní museli chystat úkryty jak červi hluboko v zemi.
Sešly se duchovní mocnosti, aby rokovaly o osudech lidí a země. Jedni již
odmítali dále snášet lidskou zlovolnost a brali se k odchodu do jiných
světů. Stále zde ale byli mocní, věřící v očistu a záchranu lidského rodu.
Vyslali nebeské pastevce, aby vysoko na nebi ochočili pradávné tvory tam
žijící a pásli je. Do rukou dostali pastevci světelné biče. Pasoucí se tvorové, pro které člověk nikdy neměl
pojmenování, začali požírat otrávený prach a lektvary démonů. Jakmile byl jeden každý tvor
naplněn, uhodili s ním pán větru a paní vody dolů na zem a tam je vstřebal
pán skal. V místě, kde se to stalo, lidé později nacházeli v hornině žíly
různých kovů, působících nemoci a smrt.
Dlouho předlouho trvala nebeská pastva, dokud nebyly nebe a mraky opět
očištěny. Dlouho trvaly strázně a boje. Z lidí přežili spravedliví, kteří
nenechali do svých těl vpravit démonský lektvar, jejich duše i těla zůstala
pro démony nestravitelná. Ostatní byli pohlceni nebo vzati pryč.
|
|
