Mýty a skutečnost - Konec věku VIII - Chaos a řád I.

Maat - chaos a řád

Starověký Egypt patří mezi nejvýznamnější a nejdéle trvající starověké civilizace. Centralizovaný stát se kontinuálně rozvíjel po dobu delší než 3000 let. Na faraónském trůně se vystřídalo přes tři stovky panovníků, lid uctíval asi 1500 bohů. Vznikly složité, mnohdy protichůdné náboženské a mytologické systémy s početným a proměnlivým pantheonem. Postupně se zde vyvinuly tří rozdílné modely státu (Stará, Střední a Nová říše) ale vždy byla zachována kontinuita egyptské civilizace. Nositelem této pozoruhodné kulturní, společenské a politické stability bylo specifické egyptské pojetí světa. Egypťané pochopili princip fungování světa, založeném na dvou protikladech - řádu a chaosu. Tento základní princip označovali pojmem maat.^[1]  

Maat ve Starém Egyptě

Staří Egypťané neuznávali jedinou zjevenou pravdu a jejich mytologické příběhy, vysvětlující principy fungování světa, byly plné nesrovnalostí a mnohoznačnosti. Existovaly různé verze mýtů a měnily se jména, role a pravomoci bohů - nadpozemských bytostí. Pro Egypťany to neznamenalo žádný problém - věděli, že svět přesahuje lidské chápání a věci a události nelze jednoznačně popsat a zařadit. Vším ale procházel jednotící princip maat.

Tento pojem byl základním kamenem myšlení starověkých Egypťanů. Dodržování principů maat zajišťovalo stabilitu civilizace a její řádný chod. Principu maat byl podřízen i faraon s jinak neomezenou mocí. Nejvyšší panovník dokonce nesl hlavní odpovědnost za dodržování maat.

Maat (v překladu z egyptštiny „Základna“ nebo „Podstata“) je staroegyptský pojem představující univerzální řád světa. Maat měl komplexní význam a spojoval v sobě pojmy  „pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“. Znamenal i spravedlnost a reprezentoval vše to, co je nutné pro správný běh věcí. Symbolizoval univerzální, neměnný kosmický řád zahrnující svět lidí i svět bohů a jejich vzájemné propojení i závislost. Na základě maat byla vytvářena společenská pravidla a zákony, od maat se odvíjela osobní lidská mravnost. Respektování morálních pravidel znamenalo podporu a udržování kosmického řádu, jejich nedodržování naopak vedlo k narušení maat. Při zhroucení maat mohlo dojít k vítězství chaosu (egyptsky isfet) a zániku světa.[1] [2] Ve staroegyptském náboženství princip maat představovala stejnojmenná bohyně Maat, věčně mladá dcera slunečního boha Rea, bohyně pravdy, ztělesnění řádu a souladu. Princip maat byl spojen se světlem jako opakem temnoty. Symbolem maat bylo pštrosí pero, jehož rozechvívání i sotva patrným pohybem nebo neviditelnou a přesto působící silou větru Egypťanům pravděpodobně znázorňovalo všudypřítomnost, neustálost a nadosobní povahu jeho působení.[1] Mírný větřík pero rozechvěl, ale neohrozil. Silný vítr disharmonie však mohl maat narušit a přinést chaos.

Obr. Bohyně Maat se pštrosím perem na hlavě.[1]

Pero jako symbol dodržování maat bylo závažím na misce vah při podsvětním soudu. Člověk byl po smrti svého těla hodnocen, jak za života dodržoval maat a jak pomáhal udržovat řád světa. Obecně platilo, že lidé neměli podléhat žádným extrémům a volit "střední cestu" a uměřenost.

Bohyně Maat představovala morální kodex a kosmický řád nezbytný pro existenci společnosti. Ve sféře kosmické se princip maat projevoval v pravidelných, nezměnitelných a z lidského hlediska věčných přírodních cyklech (zejména v cyklu slunečním a lunárním – proto byli bohové Re a Thovt označováni jako „Pán maat“).[1] Ve sféře společenské maat umožňoval existenci lidské společnosti, státu a řádné fungování jeho institucí při dodržování společenských pravidel a povinností. Maat znamenal i udržování osobní lidské mravnosti a posilování ctností. Respektování pravidel všeho druhu každým jednotlivcem splývalo v jedno s podporou a udržováním kosmického řádu, jejich nedodržování naopak mohlo vést k narušení maat a zániku celé společnosti.

Obr. Bohyně Maat se pštrosím perem na čelence.[1]

Hlubiny chaosu

Podle egyptských mýtů vznikl náš svět z prapůvodního chaosu. Na počátku času se z pravod chaosu vynořila božská bytost a stvořila světlo, čas, bohy a pak i lidi. Zkrotila svévolný, neohraničený a nevyzpytatelný chaos a nastolila pevný řád.

Patří mi život, neboť zůstávám jeho pánem, mou hůl mi nikdo neodejme. Překlenul jsem tisíce let mezi sebou samým a Tím, jenž jest nehybný, synem Gebovým (Osiridem). Usednu s ním na jediném místě, pahorky se změní v města a města se rozpadnou v pahorky, domy zpustnou pro jiné příbytky...

V říkadle 175a z Knihy mrtvých Atum odpovídá duši zesnulého:^[2]

Získáš miliony a miliony let, tvůj život potrvá miliony roků. Pak ale usmrtím Starší a zničím vše, co jsem stvořil. Země se zřítí do Propasti, uchvátí ji vzedmuté vody, jak se stalo na prvopočátku...

Náš svět tedy povstal z hlubin chaosu a po tisících či milionech let se tam opět vrátí. Fatální narušení maat však hrozilo nejen někdy v daleké budoucnosti ale i v mnohem kratších časových cyklech. Egypťané věřili, že běh života a okolního světa se odvíjí v cyklech a přechod mezi cykly vždy znamenal riziko chaosu. Např. pět dnů mezi starým a novým rokem bylo vnímáno jako nebezpečné období, kdy hrozí vláda chaosu a lidské příbytky obchází nemoci či zkáza.^[a]

I každý den o půlnoci hrozilo oslabení maat - Atum dočasně splýval s Osirisem v jedinou bytost v nejzazších hlubinách podsvětí. A byly naopak známy mnohem delší časové cykly, z nichž některé ukazovaly do našich dní, kdy bude hrozit zmatek, agrese a pád do hlubin chaosu. Lidstvo pak nemusí ochránit ani bohyně Nut, jejíž štíhlé tělo odděluje oblačnou klenbou či Mléčnou drahou lidský svět od vodstev prapůvodního chaosu.

Obr. Bohyně Nút se klene nad naším světem jako ochrana - nebesa. Podepírá ji Šu (Shu) -  bůh vzduchu, světla a života. Jemu pomáhá bůh prostoru a času Heh s beraní hlavou (resp. bůh Heryshaf). Pod jejich ochranou si hoví Geb - bůh země.[3]

Chaos a řád - isfet a maat

Zdárná existence egyptské civilizace byla založena na principu rovnováhy mezi dvěma stejně mocnými protichůdnými silami. Vždy byl kladen důraz na rovnováhu mezi dnem a nocí, světlem a temnotou, muži a ženami, západním a východním břehem Nilu či Rudou a Černou zemí.  Základem všeho byl neustálý konflikt mezi chaosem (isfet) a řádem (maat).

Pojem chaos zahrnoval jevy považované většinou společnosti za nesprávné a nebezpečné - nepořádek, nemoci, nespravedlnost, nebezpečí a patřily zde i neobvyklé (tedy neegyptské) zvyklosti cizinců. Přehledný svět starého Egypta obklopovalo moře nevyzpytatelného chaosu, které neustále hrozilo přelitím přes hranice a ohrožením maat. Zachování řádu a odrážení chaosu bylo vždy hlavním úkolem krále a jemu podřízených elit. Pokud by selhali, ztratila by země pevnou vládu a maat by byl narušen. Bohové by odešli a Egypt čekala neodvratná zkáza. Konzervativní přístup k životu typický pro starověký Egypt byl důsledkem snahy udržet svrchovaný odvěký řád.

Maat znamenal přímý protiklad chaosu. Nebyl definován nějakým přesným a neměnným výčtem pravidel a příkazů. Pokud společnost vzkvétala, bylo to známkou toho, že se daří udržovat maat. Šlo o propojení pevného řádu, svrchované spravedlnosti a odvěkého pořádku. Egypťané považovali novátorství za nebezpečné. Tradice a osvědčené postupy jim dodávaly pocit bezpečí a jistoty trvající tisíce let.^[2]
Důsledkem udržování maat byla i trvající rovnováha přírodních sil. Působily v neměnných, pravidelných cyklech ku prospěchu lidské společnosti. Katastrofy a živelné pohromy byly signálem narušení maat.

Věčný zápas

Podle egyptské tradice panuje neustálý boj mezi silami řádu maat a chaosu isfet. K nadpozemským ochráncům řádu patřil bůh Horus, jeho protivníkem byl Set. V čele lidských ochránců maat stál nejvyšší pozemský vládce - král, faraon. Prvořadým úkolem krále Egypta vždy bylo udržovat maat a bránit silám chaosu ovládnout jeho zemi. Ve starověké egyptské společnosti se po tři tisíce let střídaly vlády, náboženství i společenské poměry. Přesto však důraz na dodržování maat zajišťoval kontinuitu společnosti a její prosperitu.

Předchozí - Kola času v židovství a křesťanství
Pokračování - Hlubiny chaosu

Vytvořeno: 14.7.2019