Mýty a rituály

Hieros gamos, posvátný sňatek

Posvátný sňatek (řecky Hieros gamos) je rituál sahající až k nejstarší lidské civilizaci, Sumerům. Jedná se o spojení boha a bohyně, které zaručovalo plodnost a blahobyt. Toto spojení přebírali v zastoupení lidé, často nejvyšší vládce a kněžka, s cílem zajistit přízeň bohů a prožít mystické sjednocení mužského a ženského principu. Muž a žena mohli při svém posvátném sňatku prožít hluboké spirituální zasvěcení, ocitnout se v boží blízkosti.

Sumer

Doklady o praktikování posvátného sňatku pocházejí z přelomu 3. a 2. tisíciletí př.n.l. z oblasti jižní Mezopotámie, z měst Ur a Isin.^[1]
Pár božských partnerů zde byl představován bohyní Inanou a bohem Dumuzim. Role Inany, bohyně tělesné lásky, propůjčovala rituálu vysoký smyslný náboj. V rámci oslav bylo pronášeno mnoho milostných zpěvů, naplněných citem a lyrikou. I dnešního čtenáře zaujme svou poetikou, jemností a touhou:

Při svatební noci docházelo ke skutečnému fyzickému spojení krále v úloze Dumuziho a kněžky lukur, zástupkyně Inanny.
Uvádíme oslavný zpěv kněžky adresovaný jejímu královskému milenci, Šú-Sínovi^[a]  (2037 - 2029 př.n.l.).

Druhého dne po noci lásky byla uspořádána bohatá oslavná hostina. Slavnost se konala krátce po začátku nového roku.^[1]
 

Úspěšné spojení Inany a Dumuziho mělo zajistit plodnost vegetace, zvířat a lidí v následujícím období.[3] Král zřejmě prostřednictvím tohoto rituálu procházel i procesem očištění, symbolického znovuzrození. Starého krále nahradil král nový.

Obr. Nový král nahrazuje starého za přítomnosti bohyně. Sumerská tabulka, 2300 př.n.l.

Obr. Model postele s milující se dvojicí, asi kultovní předmět vztahující se k rituálům "sňatku" Dumuziho a  Inany. Pálená hlína, cca. 2000 př.n.l.[3]

V syrském městě Emaru se dochoval ze 14. stol. př.n.l. záznam rituálního spojení mezi kněžkou entu a místním bohem bouře (snad Adadem). Boha zřejmě zosobňoval místní vládce.[3]

Asýrie

Původní sumerský rituál postupně ztrácel svůj realismus. V novoasyrském období (od 9. stol. př.n.l.) byly již slavnosti prováděny v asyrském městě Kalachu/Nimrúdu bez přímé účasti krále a kněžky. Děj se odehrával pouze symbolicky mezi bohem Nabúem a bohyní Tašmétu, základní ritus však byl stejný. Lidé věřili, že bohové vstoupí do ložnice, kde stráví svatební noc. Bohové zde byli představováni sochami. Další den se pak konala královská hostina. Svátek se konal na začátku 2. měsíce roku a měl zajistit šťastný život králi a tím i blahobyt lidu.^[1]

Babylónie

V novobabylonském období byl sňatek mezi bohy hrán v symbolickém obřadu (hašádu). V něm byly spojovány jejich kultovní sošky na obřadní posteli. Obřady se konaly pro bohy Marduka a Sarpánítu, Nabúa a Tašmétu (či Nanaju), Šamaše (Utu) a Aju (Šerida) či Anua a Antu.^[3]

V 5. stol. př.n.l. navštívil Babylon řecký historik Hérodot. Podle jeho popisu zde probíhal rituál, při kterém žena trávila noc ve svatostánku na vrcholu babylonského zigguratu kde čekala, až ji navštíví bůh Bél (Marduk).^[3]

Egypt

Egypští kněží a kněžky pravidelně provozovali posvátný sňatek jako oslavu ženských reprodukčních schopností.

Další vývoj rituálu

Posvátný sňatek (angl. the sacred marriage) byl v Sumeru vztahován k bohyni Inanně (Innin) a božskému pastýři Dumuzimu. Dumuziho později nahradil Tammúz a Inannu Ištar.
V řecké kultuře byl rituál vztahován k božským dvojicím Héra a Zeus,  Kora-Persefóna a Hádes, Démétér Erinys a Poseidon, Démétér a Iasión či Basilina a Dionýsos.

Témata milostné lyriky pak inspirovala i autory biblické knihy Píseň písní.

Podle některých badatelů prošel rituálem posvátné svatby také Ježíš a Máří Magdaléna.

Prvek posvátné svatby nalézáme i v českých mýtech. Původ prvých mýtických Přemyslovců je spojen s posvátnou orbou Přemysla oráče. Panovník zahájil svou vládu rituálem posvátné svatby s alegorií země při jarním počátku roku.

Kněžka

Na vrcholu kněžské hierarchie sloužící určitému bohu v určitém chrámu stával kněz či kněžka. Pokud byl titulárním božstvem chrámu bůh, pak zde byla nejvyšší kněžka. Bohyni naopak sloužil nejvyšší kněz (původně zároveň ve funkci krále, vládce). Kněz či kněžka byli se svým bohem v úzkém vztahu, dokonce i sexuálním.

V chrámu sloužilo mnoho různých skupin kněžek. Některé provozovaly z titulu své funkce chrámovou prostituci k uctění bohů. Jiná skupina chrámových služebnic (hierodúla, akkadsky nadítu) měla naopak pod trestem smrti zakázáno mateřství či návštěvu nevhodných míst. Mohly žít i v určitých klauzurách, obcích bekyní, předobrazu klášterů. Patřily mezi ně často dcery z vysoce postavených rodin, které byly již velmi brzy zasvěceny bohu a život trávily s mnoha omezeními, ale také privilegii. Jedna z nich pak sehrávala i hlavní úlohu při rituálu "posvátné svatby".^[1]

Smysl posvátné svatby

Rituál mohl mít několik významových rovin, vzájemně se prostupujících:

-  symbolické opakování spojení boha a bohyně, ze kterého vznikl svět, plodnost a blahobyt. Posvátná svatba znovu a znovu posilovala tento pradávný okamžik a zaručovala tak blahobyt i v následujících obdobích.

- oslava plodivých a sexuálních sil

- spojení prvku země a nebe

- způsob dosažení hlubokého spirituálního prožitku, gnose. Dosažení duchovní úplnosti při spojení muže a ženy v jedno tělo.

- kultivace sexuální energie

- posílení jednoty a souladu se Stvořitelem

.... pokračování příště ...

Vytvořeno: 10.04.2008