Postavy a potvory v Bibli

Had v ráji

Byl had v ráji převlečeným ďáblem?
Jak vypadal?
Proč má had na mnoha vyobrazeních
ženskou hlavu a na jiných tělo ještěrky?

Zakázané jablko?

Snad k nejznámějším biblickým příběhům patří ten o Adamovi, Evě a jejich vyhnání z ráje. Adam s Evou žili pokojně v zahradách Edenu. Bůh je však varoval, aby nejedli ze stromu poznání dobrého a zlého, jinak propadnou smrti.
Had ale zpochybnil boží varování a Eva plod stromu utrhla s vidinou získání vševědoucnosti.

Za plod, který Eva utrhla, jedla a nabídla Adamovi, je často považováno jablko. V Hebrejské Bibli však není o jablku ani zmínky. Píše se pouze o plodu - . Dodnes nevíme, o jaký plod se jednalo. Jablko však odpovídá prastarému blízkovýchodnímu mýtu o Inanně a Dumuzim, který se v mnohém podobá biblickým událostem v ráji. Plod však mohl být i datlemi. Datlová palma byla zřejmě prvním stromem pěstovaným na Blízkém východě pro své ovoce. Na dveřích Šalomounova chrámu byli vyřezáni cherubové a palmy (1. Kr 6:32). Právě cherubové chránili i vchod do ráje.

Obr. Adam a Eva. [2]

Had - Satan?

Ten, kdo nepřímo poradil Evě utrhnout zakázané "jablko", byl had. Tradice jej často spojuje s ďáblem či Satanem, nejvyšším představitelem zla. Byl tedy had v ráji převlečeným ďáblem?

O ďáblovi v ráji není v Hebrejské Bibli ani zmínky. Dokonce v celé Hebrejské Bibli resp. Starém Zákonu nenalezneme žádnou postavu ďábla či jiného představitele temných sil a vrcholného zla.

Had z ráje je v knize Genesis označen jen a pouze jako had, hebrejsky naháš

Satana nalezneme v knize Jób. Nejedná se však o jméno postavy, ale nebeskou bytost, syna božího,  titulovanou jako  protivník, žalobce, odpůrce - hebrejsky satan .

První biblickou postavou, spojovanou s titulem satan - protivník, je dokonce král David (1. Sam 29:4). Satan jako vůdce sil zla je Hebrejské Bibli zcela cizí. Dualistický koncept Satana jako vládce temna, představitele zla neustále soupeřícího s bohem a silami dobra, se v hebrejských textech objevuje až od přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. Ve spisech nalezených v Kumránu je představitel temných sil nazýván Belial.

Had v knize Genesis začal být spojován s ďáblem až od 1. stol. n. l. Poprvé toto propojení nalézáme v židovském textu Apokalypsa Mojžíšova (Apocalypse of Moses) a židovsko-křesťanské Knize zjevení (Zj. 12:9, 20:2).

Autorům Pentateuchu tedy zřejmě bylo spojení hada v ráji se Satanem či jiným představitelem zlých sil něčím cizím. Od 1. století n. l. však začíná být had naháš (řecky ophis) spojován přímo s vrcholným představitelem zla na zemi - Satanem, svůdcem.

Had - Lilit?

Další příklad hada-ženy nalezneme na fresce Pokušení Adama a Evy (Masolino, 1425). Had má pouze ženskou hlavu (viz detail dole).

[4]

Spojily se zde zřejmě dva motivy. Žena byla považována často za příčinu zla a mravní pokleslosti. Proto měl i had ženské prvky. Oblíbena byla i středověká židovsko-křesťanská tradice temného ženského archetypu Lilit (Lilith).

Lilit byla podle tradice první ženou Adamovou. Lidé si tak dříve vysvětlovali rozpor v biblickém vyprávění. V 1. kapitole Genesis  čteme, že Bůh stvořil muže a ženu:

V následující kapitole Bůh usadil Adama do ráje, a aby nebyl sám, stvořil z jeho žebra ženu:

Lidé si dlouho nemohli vysvětlit, jak je možné, že Bůh stvořil muže a ženu, pak muže umístil do ráje, a protože byl muž sám, opět stvořil ženu. Kam se poděla ta první? Musela mu zřejmě utéci, jak se to zkrátka občas stává.
První ženu tedy ztotožnili s Lilit. Ta podle legendy toužila po svobodě a rovnoprávnosti, což jí bylo Adamem odpíráno. Zoufalá uprchla a obcovala s temnými démony.

Bůh pak stvořil další ženu, Evu. Žárlivá Lilit se však chtěla pomstít šťastnému páru žijícímu v ráji. Proměnila se v hada a svedla Evu i Adama. Obě ženy se tak nakonec vzepřely boží vůli a obě byly vyhnány z ráje. Eva zůstala s Adamem, Lilit se toulala temným světem a mstila lidem za svá příkoří.

Mnoho umělců zřejmě pod vlivem legendy zpodobnilo hada jako částečně ženskou a částečně hadí postavu. Legenda o Lilit, první ženě Adamově, však nemá v Bibli žádnou oporu. Textová kritika dnes tvrdí, že v knize Genesis jsou sloučeny dva příběhy o stvoření člověka. V prvním příběhu (Gen 1) Bůh stvořil muže a ženu současně, ve druhém vyprávění (Gen 2) byla žena stvořena až po Adamovi, z jeho žebra. Jde však o jednu jedinou ženu, pramatku lidí, Evu.

Had - ještěrka?

O tom, jak vypadal had z ráje, může leccos vypovědět trest, který mu Bůh přichystal:

Had byl odsouzen k plazení po břiše. To ale znamená, že před událostmi v rajské zahradě se pohyboval jinak. Měl snad nožičky?

Lidé ve starověku samozřejmě znali jak hady, tak i ještěrky či obojživelníky s protáhlým tělem lezoucí po čtyřech. Možná je napadlo, že i had mohl mít dříve končetiny. A proč je ztratil? Zřejmě jako boží trest. A tak se mohla zrodit legenda o hadovi potrestaném věčným plazením v prachu.

Had - seraf?

Mojžíšův ohnivý had - seraf

V Hebrejské Bibli nalezneme zajímavou pasáž o ohnivých hadech, kterými Yahweh trestal reptající Izraelity při jejich putování pouští (Num 21:6-9).

V hebrejském verši Numeri 21:6 čteme, že Yahweh poslal na lid NaHáŠíM (hady) SeRaPíM (hady ohnivé/serafy).

Hebrejský kořen S-R-P  znamená pálit. Z něj je odvozeno i slovo SáRáP, v množném čísle SeRáPím, použité ve verši Num 21:6. Slovník TWOT[9] potvrzuje, že SáRáP resp. seraf znamená ohnivé hady nebo serafa.

Existuje zřejmě spojení mezi pálením, hadem a serafem. Hadí uštknutí může pálit. Jaká je však vazba mezi hadem a serafem? Měl snad seraf hadí tělo nebo snad něco společného s pálením?

Podle Bible přikázal Yahweh Mojžíšovi vytvořit ohnivého hada, hada Ohnivce,  podle hebrejského textu serafa.  Mojžíš pro záchranu uštknutých tedy udělal bronzovou sošku hada-serafa a připevnil ji na žerď.

S podobným symbolem okřídleného hada na žerdi se setkáváme na mnoha blízkovýchodních zobrazeních. Většinou se jedná o symboly bohů.  Obr. vpravo. Detail z talíře asyrského krále Sinacheríba (705-681 př. n. l.)[10]. Sinacheríb úspěšně obléhal i Jeruzalém (701 př. n. l.) za vlády krále Chizkijáše.

Podle 2. Královské (18:4) uctívali Izraelité Mojžíšova bronzového hada (hebr. naháš) ještě v období krále Chizkijáše (cca. 735-715 př. n. l.). Nazývali jej Nechuštán (Nechustam, Nehushtan, Neesthan). Teprve judský král Chizkijáš nechal v rámci náboženských reforem Nechuštána rozbít. To ukazuje, že až do konce 8. stol. př. n. l. užívali Izraelité při náboženských obřadech symbol hada-serafa. Uctívání serafa mělo v jejich náboženství velký význam, jeho zpodobnění mělo být podle Bible umístěno po mnoho let v Jeruzalémském chrámu. Měla tato modla i křídla?

Izajášův Seraf

Biblický prorok Izajáš popisuje následující setkání se serafy:

Serafové resp. serafíni (angl. Seraphim), provolávající oslavu Yahwemu, měli podle Izajáše šest křídel a zřejmě i horní končetiny.

Existuje dostatek lingvistických a archeologických důkazů toho, že serafové izraelitského náboženství jsou totožní s egyptskými okřídlenými hady, symboly posvátné a královské svrchovanosti.^[11] 

Obr. Další ukázky pečetí s okřídleným hadem. Pečeti pocházejí z Jižního království Judeje a  Severního království Izraele (8. stol. př. n. l.).[10]

Pečetní symbol i zmínky v Bibli tedy ukazují, že v raném náboženství Izraelitů existovala významná vazba mezi vírou v Yahweho a nadpřirozené hady - serafy. Serafové měli zřejmě hadí tělo a dva či tři páry křídel.

Cherubové a serafové - boží ochranka

Serafové byli zobrazováni jako hybridní bytosti s hadím tělem a křídly, jako kombinace hada a ptáka. V Hebrejské Bibli se setkáváme také s jinou podobnou hybridní bytostí - cherubem. Cherub byla okřídlená nebeská bytost, hybrid složený často z těla člověka, ptáka, lva či jiného zvířete.

V blízkovýchodních náboženstvích plnily hybridní bytosti zřejmě funkci boží ochranky. Vyobrazení hybridních bytostí nalézáme často na vstupních prazích do chrámů. Hybridové střežili hranice přechodu mezi sférou lidí a sférou bohů.^[7]
Místa, která byla částečně pozemská a částečně nebeská, hlídaly mocné bytosti, "ochránci prahu". Bytosti byly složeny z různých částí těl reálných pozemských zvířat v kombinaci zajišťující jejich nadpřirozené schopnosti. Dvojznačná místa, ve kterých se tajemně prolínal pozemský svět s nebeskou sférou, hlídaly podobně dvojznačné a tajemné bytosti.

Na dveřích jeruzalémského chrámu, zdech a závěsech  byli vyobrazeni cherubové (např. 1. Kr 6:29). Zlaté postavy dvou cherubů chránily Archu úmluvy (1. Kr 6:23-28).  Cherubové (angl. cherubim, cherubs) stáli stráž u božího nebeského trůnu. Není tedy překvapením, že cheruby nalezneme i u vchodu do ráje.

A kde byli cherubové, byli často i serafové. Bytosti jsou společně zmiňovány např. v Knize Henochově. Pokud tedy cherubové strážili vstup do ráje, měli bychom v ráji nalézt i další strážce - serafy. Pokud měl seraf hadí tělo, pak bychom jej měli očekávat u nejdůležitějšího stromu ve středu zahrady. Podle blízkovýchodních mýtů existoval posvátný strom, spojující nebe, zemi a podsvětí. Ve stromě často sídlil had. Strom znamenal propojení mezi sférou nebes, země a podsvětí. Takové místo prolínání božské a pozemské sféry strážily hybridní bytosti. Také ve starořeckých mýtech strážil například strom se zlatým rounem v Kolchidě drak - tedy bytost s tělem hada a křídly.
Had, hovořící s Evou o stromu uprostřed zahrady, tedy mohl být had-seraf, hybridní bytost s hadím tělem a křídly. Seraf však nedobře střežil strom před člověkem a byl potrestán. Yahweh mu odňal  křídla a odsoudil k plazení po břiše. Pak povolal další strážce, cheruby, aby lépe střežili přístup ke stromu života:

Okřídlený had-seraf, strážce stromu

Ve středu rajské zahrady stál strom poznání dobrého a zlého. Střežil jej okřídlený had - seraf, strážce prahu mezi nebeskou a pozemskou sférou. Seraf nabídnul plody stromu Adamovi a Evě a umožnil jim přejít práh dělící pozemské bytosti od nebeských. Boží trest přišel vzápětí: had-seraf zřejmě ztratil svá křídla a musel se po všechny dny života plazit po břiše.^[7]

Ningizzida - pravzor hada z ráje

Autoři biblické knihy Genesis čerpali inspiraci z legend a mýtů svých předků a okolních národů. Biblický had z ráje mohl mít svůj pravzor v sumerských mýtech.

V sumerských mýtech vystupuje bůh Ningizzida (Ningišzida, Ningishzida, Ningiszida, Nin Giz Zida), "Pán pravého stromu". Byl zobrazován s lidskou postavou nebo hadím tělem s lidskou hlavou, často doprovázen okřídleným drakem či gryfy. Ningizzida byl v sumerské a akkadské mytologii jeden z podsvětních bohů a také bůh-léčitel. V akkadském mýtu o Adapovi se objevuje společně s Dumuzim jako strážce nebeské brány. Jeho symbolem byl rohatý had (neboli drak Bašmu), jeho souhvězdím byla Hydra.[12]

Obr. Ningizzida se symboly rohatých hadů.[13]

Obr. vlevo - Zelená steatitová váza ze sumerského města Lagaš (cca. 2100 př. n. l.). Umístěna v Louvru. Obr. vpravo - překreslený reliéf představuje symbol sumerského hadího boha Ningišzidy (dva hadi spletení kolem kmenu stromu či hole). Po stranách okřídlení draci, gryfové (gryphons). Na obrázku chybí původní nápisy s věnováním Ningizzidovi od krále Gudey z Lagaše.

Středová hůl či strom představovala axis mundi - osu světa, strom světa.

Biblický had, který ponoukl Evu sníst plody stromu ze středu rajské zahrady,  měl svůj předobraz v božstvu uctívaném ve starověké Levantě.^[14] 

Ningizzida znamenal v sumerštině Pán pravého stromu. Nejstarší známý symbol hole s propletenými hady patří právě tomuto bohovi. Dalším jeho zvířetem byl drak Bašmu (Bashmu).

Had - reptiliánský Strážce

Z výše uvedeného plyne, že had v ráji, naháš, nejprohnanější z tvorů na zemi, nebyl obyčejným hadem. Podle křesťanské knihy Zjevení Janovo byl had v ráji spojen s představitelem zla a svůdcem Satanem, svrženým z nebe na zemi. Ve středověku byl zobrazován jako reptiliánská postava - napůl člověk a napůl plaz. Podle Bible mohl naháš chodit či létat. Až do konce 8. stol. př. n. l. užívali Izraelité při náboženských obřadech symbol létajícího hada-serafa. Biblický naháš mohl mít pravzor až v sumerských mýtech, kde vystupuje např. bůh Ningizzida s hadím tělem a lidskou hlavou, často doprovázen okřídleným drakem. V akkadském mýtu o Adapovi se objevuje společně s Dumuzim jako strážce nebeské brány. Jeho symbolem byl rohatý had (neboli drak Bašmu), jeho souhvězdím byla Hydra.

Hadí svůdce z Edenu jako "strážce" nás vrací zpět do doby asi 300 let po sepsání hebrejské Bible.  Z 3. stol. př. n. l. se dochovaly části textu označované dnes jako Kniha strážců. Patří do svazku zvaného 1. kniha Henochova. Zde je jednoznačně potvrzeno, že biblickým hadem (nahášem) z knihy Genesis byl Strážce, Gadereel, syn nebes:

Kniha strážců, výběr z kapitoly 69^[14]

2. A Hle toto jsou jména oněch andělů: ... 6. Jméno třetího je Gadereel; je to ten, jenž ukázal dětem lidí všechny rány smrti, jenž přivedl na scestí Evu, jenž ukázal dětem lidí, jak se zhotovují nástroje smrti: Štít a náprsní krunýř a meč k boji a všechny ostatní nástroje smrti ukázal dětem lidí. 7. Z jeho ruky vychází smrt na lidi, kteří  bydlí na zemi, od onoho dne navěky.

Zároveň je zde vysvětleno mnohé, co bylo v biblické knize Genesis pouze naznačeno: Na zemi působily reptiliánské bytosti - Strážci, a to zejména prostřednictvím lidských žen, se kterými dokonce plodili potomky (zřejmě biblické Nefily). Lidé tyto nepozemšťany poslouchali, uctívali a výsledkem byla zkáza lidstva a celé země.
Nalézáme zde i určitou paralelu se zemí a podzemím. Za trest se musel biblický naháš v rajské zahradě plazit po zemi a žrát suchou zemi, prach. Dle Knihy strážců byli Strážcové potrestáni svržením do hlubin země.

Působením svůdců - mimozemských Strážců, byl člověk nejprve vyhnán z biblického ráje a později byla většina lidí, zkažených působením Strážců, smetena z povrchu země biblickou potopou.^[15]
Podle mnohých proroctví se dnes nacházíme opět na konci věku, který přichází právě ve spojení s reptiliánskými Strážci.

 

Vytvořeno: 30. 08. 2007