Mýty a skutečnost - Antikrist

Filištíni, Filištínští, Pelištejci - padělatelé historie

Pojem Filištíni, Filištínští či Pelištejci nebo Pelišté pochází z Hebrejské Bible (Starého zákona). Všeobecně se má za to, že se jedná o označení již dávno zaniklého nesemitského národa nepřátelského vůči Izraelitům.
Podle původní tradice však filištíni nebyli žádným národem ale označením lidí, kteří falšují historii ve snaze svést lidstvo na cestu zkázy. Tito filištínští se nacházeli a stále nacházejí mezi různými národy a odpradávna škodí lidstvu překrucováním jeho vlastní historie.

Smysl pojmu Filištíni

Hebrejské slovo   פְּלִשְׁתִּי   (Philistine, Pelištejec ...) či פְּלִשְׁתִּים (Philistines, Pelištím, Pelištejci, Filistinští, Filištíni...) se vyskytuje na 288 místech masoretského^[a] textu Hebrejské Bible:^[1]

Prvou zmínku o Filištínech/Pelištejcích  nacházíme v 10. kapitole knihy Genesis:

Je zde uveden výčet lidských rodů po potopě světa a automaticky se tedy předpokládá, že i Filištíni byli jedním z rodů (pocházejících od Kasluchských z Egypta). Verš nám ovšem jen sděluje, že filištíni - z dalších biblických knih známí jako nepřátelé Izraelitů, pocházejí z jednoho z egyptských národů. Pojem filištíni však zde sám o sobě nemusí znamenat žádný konkrétní rod či národ.

Jádro slova  פְּלִשְׁתִּי   (Philistine, Pelištejec ...) tvoří semitský kořen פְּלִשְׁ   p-l-š  znamenající rozdělovat, pronikat, prorážet, prolamovat či infiltrovat.^{[3] [4]}

Obr. Slovník "A Dictionary of the Targumim, the Talmud Babli and Yerushalmi,
and the Midrashic Literature"^[4] , význam slova פלש .

Pojem filištín/pelištejec tedy nemusel původně znamenat název nějakého konkrétního lidského rodu či národa ale spíše člověka či skupinu lidí, kteří měli snahu nepřátelsky rozdělovat svůj cíl útoku - pronikat, infiltrovat a tím narušovat okolní lidskou společnost. V případě Izraelitů tedy útočit na ně fyzicky ale zejména ideologicky s cílem rozdělovat jejich společenství a narušovat, prolamovat jejich vztah s Hospodinem. A právě takto byli filištínští/pelištejci skutečně popisováni v dalších knihách Hebrejské Bible.

Filištíni - nepřátelé Izraelitů

Podle Hebrejské Bible obsadili Pelištejci jižní pobřeží dnešního Izraele (snad někdy ve 13. stol. př.n.l) a žili v pěti městských státech (Gaza, Ašdod, Aškelon, Gat a Ekron).  Podle jiných biblických zdrojů však byli Pelištejci známi již za časů patriarchy Abraháma. To je problém z hlediska chronologie a podporuje naše tvrzení, že pelištejci nebyli žádným konkrétním národem ale jednalo se o označení určitých nepřátel Izraelitů, vyskytujících se různě v delším historickém rozpětí. Pojmem Pelištejci však mohl být v určité době označován i celý jeden konkrétní nepřátelský národ.

Pelištejci vystupují v biblických textech jako trvalí nepřátelé Izraelitů. Neustále intrikují, vyvolávají vojenské střety a občas se jim daří dokonce Izraelitům vládnout.
Z mýtického období Soudců (asi konec 2. tisíciletí př. n. l.) připomínáme dva biblické příběhy:

V prvém se Filištínští snažili podlostí a intrikami přemoci nazorejce (zaslíbence) Samsona, kterého Hospodin obdařil velkou silou. Vše se odehrálo právě v době, kdy Hospodin potrestal Izraelity tím, že je „vydal na čtyřicet let do rukou Pelištejců.“ Ve vzájemných půtkách pobil Samson tisíce Pelištejců. Ti nakonec našli slabinu v Delile, ženě, kterou Samson miloval. Ta Filištínům prozradila, že Samsonova nadpozemská síla je ukryta v jeho vlasech. Omámený Samson přišel o prameny svých vlasů, Pelištejci mu vypíchli oči a odvlekli do Gazy, kde pracoval jako otrok. Jednou Samsona pro své pobavení vyvlekli k oslavám do Dagonova chrámu. Samson získal opět boží sílu, strhnul nosné sloupy a pohřbil v troskách sebe i Pelištejce.

Obr. Samsonova smrt (Soudců 16:25-34). Hrdina boří pelištejský chrám boha Dagona. Ilustrace Gustave Doré(1866).[6] Podobný osud má dle předpovědí postihnout i chrám NWO v Denveru.

Ve druhém příběhu se Filištínští zmocnili i Archy úmluvy. Za časů Samuelových (poslední z linie Soudců) Filištíni porazili izraelské vojsko, získali Boží archu a převezli ji do Dagonova chrámu Dágonova v Ašdotu. Zde jim však působila mnoho problémů. Postupně ji přemístili do Gatu a Ekronu a vystrašeni nakonec svatou truhlu Izraelitům vrátili. David ji později dal převézt do Jeruzaléma (cca. 1000 př. n. l.) a jeho nástupce Šalomoun ji umístil do svatostánku v novém Jeruzalémském chrámu (cca. 955 př. n. l.).

Z navazujícího období Králů se dochoval například známý příběh o souboji Davida s filištínským obrem Goliášem. David zvítězil, stal se velitelem vojska Izraelitů a pak i jejich králem. Porazil  Pelištejce, kteří si však i nadále zachovali svou autonomii. Po smrti krále Šalomouna a rozpadu mýtického izraelského království na Judské a Izraelské byl za Pelištejce označován národ bojující s oběmi královstvími po dobu několika dalších staletí.

Obr. David ukazuje hlavu zabitého filištína Goliáše. Ilustrace Gustave Doré (1866). [5]

Oblast si pak postupně podrobují již historicky doložitelní Asyřané, částečně Egypťané a pak Babyloňané. V 8. stol. př. n. l. zaniká Izraelské království a v 6. stol. př. n. l. i království Judské. Židé jsou odvedeni do babylonského vyhnanství. Sepisují texty, které se v budoucnosti stanou součástí Hebrejské Bible a v nich zmiňují na mnoha místech také Pelištejce. Po návratu Židů z vyhnanství zpět domů však již nikde tajemní Pelištejci nebyli, zmizeli neznámo kam.

Archeologie

V encyklopediích nalezneme informaci o tom, že Pelištejci (Pelišté, Filištíni, Filištínští) byli nesemitským národem, který obsadil okolo r. 1200 př. n. l. jižní pobřeží Palestiny a spojil kanaánské městské státy v jedem celek. Automaticky se tito Pelištejci ztotožňují s biblickými Pelištejci. Diskutuje se jen o tom, odkud přišli a jen okrajově se uvádí, že zde panuje v chronologii určitý zmatek.[7] [3]

Obr. Biblický Izrael. Žlutě je označeno území Pelištejců s jejich městy (Gaza, Ašdod a Aškelon).[7]

Zmatek je ale v samé podstatě tématu a ukazuje nám, že v rámci tzv. biblické archeologie bychom měli být opatrní. ^[b] Archeologie skutečně potvrzuje, že na jižním pobřeží Palestiny žili lidé, kteří měli jiné zvyky, než jejich semitští sousedé. Jak se skutečně tito lidé nazývali ale nevíme. Prostě jsme převzali označení jejich společenství z Bible. Nyní je tedy nazýváme Pelištejci a dokonce se tento pojem dostal do názvu dnešní Palestiny resp. Palestinců. Podle archeologických nálezů však tito "Pelištejci" vůbec neodpovídají Pelištejcům popisovaným v Písmu a mají s nimi jen pramálo společného.

Srozumitelně problematiku shrnuje špičkový izraelský archeolog Israel Finkelstein ve svých otázkách a odpovědích:^{[3] [8]}

Souhrnem, migrovaly Mořské národy na pobřeží Levanty?
Ano.
Byla to migrace po moři?
Možná.
Došlo zde k masivní invazi Mořských národů z moře?
Pravděpodobně ne.
Usazovali se Pelištejci hromadně v Pelišteji v době Ramesse II?
Ne.
Byla v době železné I (1300-1000 př. n. l.) pelištejská města opevněna?
Ne.
Byli Pelištejci doby železné I organizováni v komplexním vládním zřízení?
Pravděpodobně ne.
Existoval zde pelištejský sjednocený systém pěti měst v době železné I?
Ne.
Jsou Pelištejci z doby železné I Pelištejci popisovanými v Bibli?
Ne.

Kolem "Pelištejců", zkoumaných historickou vědou, panuje mnoho nejasného. Otázky, odkud Pelištejci přišli, zda z Kréty či odjinud nebo zda národ Peleset z doby Ramesse II lze ztotožnit s Pelištejci, jsou zajímavé, nemají však příliš velký vztah k našemu tématu. Pelištejce, jako kulturu zkoumanou archeology, nelze ztotožnit s Pelištejci popisovanými v Bibli. Nelze než zopakovat, že bibličtí pelištejci původně znamenali obecně skupinu či jednotlivce, kteří byli nepřátelští vůči Izraelitům a kteří se je snažili rozdělit a svést z Hospodinovy cesty  na cestu zla.

Filištíni včera a dnes

V Hebrejské Bibli jsou uváděna dvě historická období ve spojitosti s Filištíny/Pelištejci - mýtická éra praotce Abraháma (2000 př. n. l.) a o necelých tisíc let pozdější doba Soudců a doba Králů.
Filištíni, jako zájmová skupina škodící všem ostatním zejména překrucováním historie, však nepůsobili jen v dobách starověkých Izraelitů. Ničivé výsledky jejich činnosti se vinou jako černá nit dějinami až k našim dnům. Nelze je jednoznačně spojovat s určitou civilizací, kulturou, národnostní či náboženstvím. Jednotícím prvkem byla skutečnost, že otevřeli své nitro ďábelskému našeptávači a jeho cílům - svést člověka na špatnou cestu, vyprovokovat ke zlým činům, pošpinit lidstvo před zraky Stvořitele a zpochybnit samou jeho existenci. Napříč světem dnes působí zejména v různých vlivových organizacích a politických stranách.

Filištíni - manipulátoři nacismu

Filištíni značně zesílil své působení v dnešní době, vedeni antikristy současnosti. Velice názorně lze sledovat jejich dílo při manipulaci historie nacismu a fašismu v Evropě.
Není náhoda, že z mnoha různých stran je zřetelná snaha měnit historii nástupu německého nacismu a jím vyprovokované druhé světové války.
 

Elity EU začínají tím, že postupně přiřazují stejnou odpovědnost za vypuknutí války nacistickému Německu a Sovětskému svazu.

Ruské ministerstvo zahraničí v září 2015 varovalo: "Nemůžeme nevěnovat pozornost posílení agresivního tónu v prohlášeních různých představitelů EU, včetně souvislosti s tzv. datem památky obětí totalitních režimů, které Brusel provádí, aby falšoval historii druhé světové války, schovával její skutečné příčiny podporou teze o údajné rovné odpovědnosti nacistického Německa a Sovětského svazu na válce... Je zřejmé, že nahrazení pojmů a naprostých lží bylo schváleno Bruselem na nejvyšší úrovni... Rozhodně to nepomůže skrýt ošklivou roli hlavních evropských zemí, které uzavřely v roce 1938, mnichovskou dohodu, podle níž bylo rozděleno Československo, jakož i úzké kontakty Velké Británie, Francie, Polska a pobaltských států s hitlerovským režimem v předvečer druhé světové války... Linie těchto západních zemí zabránila vzniku protihitlerovské aliance v předválečném období a vedla k věrolomné agresi nacistického Německa proti SSSR 22. června 1941.... Brusel podněcuje nebezpečnou hru, která s sebou nese nové hrozby v budoucnosti... Pokusy o přeformátování paměti celých národů, může nakonec vést v Evropě k oživení nových vzplanutí agresivní extremistické ideologie a posunout ji k novému krveprolití a sebezničení."^[9]
Rusko dále zdůraznilo, že "Ticho a kriminální nečinnost na pozadí narušení historické pravdy a flirtování s neonacismem je nepřijatelné...".^[9] Ano, právě manipulace historickou pravdou ve snaze vyvolat opět vzplanutí extremistických hnutí až k sebezničení lidstva je dílo dnešních filištínů.

Hrozba neonacismu je mnohými evropskými politiky a médii zlehčována. V řadě evropských zemí, zejména baltských republikách, jsou již několik let tolerována veřejná shromáždění neonacistů. Kyjevský Majdan s vládním pučem otevřely cestu neonacistickým organizacím na Ukrajině - za silné podpory evropských elit včetně našich. V podpoře ukrajinských neonacistů  se angažuje zejména TOP09 v čele s Karlem Schwarzenbergem.

Obr. 28.7. 2015 Jiří Štětina propaguje prapor Azov na akci TOP09. [11]

Český poslanec Jaromír Štětina, místopředseda podvýboru Evropského parlamentu pro obranu a bezpečnost a člen TOP09 je znám přátelstvím se členy ukrajinských dobrovolnických batalionů Azov, Donbas a Pravý sektor. Jejich bojovníci jsou při útocích na obránce DLR a LLR pověstní svou krutostí. Jaromír Štětina pozval do Europarlamentu Andrije Bileckého, vůdce praporu Azov, aktivního účastníka operací proti obyvatelům jihovýchodní Ukrajiny, aby tu promluvil.

Za souhlasu pražského magistrátu je na Staroměstském náměstí pořádán již řadu měsíců Pražský Majdan, propagující i zločiny ukrajinských neonacistických praporů typu Azov či  politiku probanderovského Pravého sektoru.
Zločiny nacismu i pronacistických sil jsou zlehčována a omlouvány. Na Ukrajině jsou například oslavovány jednotky Ukrajinské povstalecké armády působící během 2. světové války. UPA byla ozbrojená jednotka Organizace ukrajinských nacionalistů, přesněji řečeno frakce Stepana Bandery (OUN-B), její příslušníci byli označováni jako Banderovci.^[13] Podle polských historiků povraždily jednotky UPA jen na ukrajinské Volyni a Haliči během let 1943-45 přes 100 000 polských civilistů, dalších půl milionu Poláků z oblasti muselo uprchnout. Jednotky UPA používaly zvláště sadistické způsoby mučení a zabíjení, většina obětí byly ženy a děti. Přesto polská vláda všemožně podporuje kyjevský pučistický režim a majdanskému puči sama pomáhala.

Cizinecké vojenské oddíly bojující ve válce na straně nacistického Německa začínají být oslavovány i u nás. Letos uspořádala TOP09 vzpomínkový akt k výročí konce 2. světové války a osvobození Prahy. Poděkování však nebylo určeno sovětským vojákům ale pouze Vlasovcům (ROA).

Obr. TOP09 slaví výročí 70 let od konce 2. světové války, květen 2015. V popředí fotografie je kompars v uniformách Vlasovců.[20]

Filištíni se snaží přeformátovat historii nacismu postupnými kroky. Nejprve přenášejí stále více viny z útočníků na oběti. O vině těch, kteří rozpoutali běs světové války nebo válku podporovali se mlčí. Hledána je však vina jejich obětí. S touto metodou započal u nás Václav Havel pod vedením Karla Schwarzenberga. Pod clonou humanity a vyrovnání s minulostí začali český národ zaplétat do role těch, kteří byli odpovědni za hrůzy války a za vše by se měli omlouvat. Již v březnu 1990 byla tajně zrušena vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců a archiv rozkraden.^[17] Nyní jsme již ve fázi, kdy filištínští politikové začínají spekulovat o anulaci Benešových dekretů, na nichž závisí územní celistvost a praktická existence našeho státu. Zváni a oslavováni jsou představitelé sudetských Němců a odmítána účast na pietních shromážděních k výročí vítězství ve II. sv. válce.
Filištíni ovlivňují lidskou společnost i zdánlivě bezvýznamnými detaily. Často se jedná jen o zdánlivě náhodnou hru se slovy. V západním tisku se např. objevuje termín "polský koncentrační tábor" či "polský vyhlazovací tábor" namísto "německého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora". U mladé generace to může vyvolávat dojem, že tyto tábory zřizovali Poláci a nikoliv němečtí nacisté.^[19]

Významnou pomocí filištínů u nás je Česká televize. V ČT se zvyšuje množství reportáží, dokumentů či diskusních pořadů plných polopravd, lží a zakrývání podstatných skutečností s cílem přeformátovat historii nacismu. Je stále intenzivněji vyvoláván obraz Adolfa Hitlera. Není snad dne, kdy bychom na něj v České televizi nenarazili, jakoby se toto monstrum snad někdo fascinovaně snažil přivolat zpět. Protinacistický odboj je zesměšňován, lidé bojující proti nacismu jsou tupeni. K hanobení prezidenta Edvarda Beneše již dochází i v dříve seriozním dokumentu Historie.cz.^[14] V podání ČT bývají stále častěji zlí Češi původci všeho neštěstí a oběťmi nevinní Němci (viz cyklus Vraždy po česku^[d]). Zamlčována je skutečnost, že to bylo nacistické Německo, které rozbilo demokratické Československo a rozpoutalo světovou válku. Byl to německý nacistický režim, který měl v plánu vyhubit či vysídlit většinu českého národa. ČT mnohdy zastírá fakt, že smutné událostmi roku 1945 byly následkem Mnichova, světové války vyvolané Hitlerem a šest let trvající bezohledné nacistické perzekuce. Zejména pro mladého diváka, který nezažil útrapy války a nemá dostatek znalostí historie, je pak těžké rozlišovat, kdo byl agresor a kdo jeho oběť. 

Postupně jsou zamlžovány důvody vzniku II. sv. války, napadené země jsou prohlašovány za spoluviníky a vojska osvoboditelů za agresory.  Z českých politických stran se v tomto angažují zejména TOP09 a KDU-ČSL.^{[15] [f]} Cílem filištínských je zastřít nebezpečí nacismu a fašismu a připravit mu tak cestu k opětnému návratu v mnohem větší síle.

USA, Kanada a samozřejmě Ukrajina hlasovaly proti antinacistické rezoluci na Valném shromáždění OSN o „Boji proti oslavování nacismu, neonacismu a dalších praktik, které přispívají k podněcování současných forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti". EU včetně našich zástupců^[c] se zdržela hlasování. Ostatní členské země OSN však dosud odolávají filištínským praktikám a nadpoloviční většinou rezoluci schválily.^[10]

Skrytá podpora nacistů a extremistů ze strany USA je samostatnou kapitolou počínaje azylem pro stovky bývalých nacistů po rozbití Jugoslávie a vytvoření nacionalistického, islámského Kosova až po skrytou podporu ISIS.

Filištíni tak připravují v Evropě nové vzplanutí agresivní extremistické ideologie. Druhá světová válka vznikla z nestability zemí způsobené celosvětovou hospodářskou krizi, z lidského strachu a snahy podpořit vůdce, který veškeré problémy snadno vyřeší. Zejména v Německu a Itálii byli lidé nespokojeni a strachem z budoucnosti vyvolali vlny nacionalismu a antisemitismu.
Nyní začínají mít lidé v Evropě oprávněný strach z vlny migrantů nesoucích nepřátelskou kulturu. Nespokojenost a strach stále vzrůstá a řešením není hlásání plané pravdoláskařské ideologie a politické korektnosti ani selektivní výběr informací a cenzura. Pokud vůdčí elity neochrání Evropu účinně před přílivem statisíců přistěhovalců ale naopak budou pokračovat v omezování pravomoci jednotlivých států a podpoře globalizace, nadnárodních fašistických korporací a barevných revolucí, přijde neodvratná reakce. Lidé se začnou chránit sami v rámci své rodiny, společenství, národa a rasy. Stále rozhodněji budou posilovat svou náležitost k národu, což se však může od podpory zdravé národovecké vlády převážit přes nacionalistické pravicové síly až k podpoře extrémního nacionalismu, neonacistických struktur či ultrapravicového, ultranacionalistického režimu. Situace na Ukrajině nám může být výstrahou a varováním. 

----------- pokračování příště ------------

Vytvořeno: 15. 03. 2015