| |
Mýty
Enúma Eliš - Epos o stvoření světa
Epos o stvoření se dochoval na sedmi hliněných tabulkách. Byly nalezeny
v Sultántepe, Ninive, Kiši a Babylónu. Vykazují jen nevelký počet
variant. Epos představuje zhruba 1000 veršů. Vznik zřejmě ve
starobabylónském období. [1]Enúma Eliš
pojednává o kosmologických událostech. Vystupují v něm pouze bohové. Má
povahu posvátné knihy a recitoval se při oslavách Nového roku v
Babylónu.[1]
1. tabulka Epos o
stvoření[2], tab. I
| |
Když nahoře nebesa nebyla
pojmenována,
dole země jménem nebyla zvána... |
Epos začíná na samém počátku času. Existují pouze dva bohové - Apsú a
Tiámat. Apsú představuje podzemní vody, Tiámat je personifikací moře.
Bohové zplodí čtvero generací bohů, kteří začnou být nadmíru hluční.
Apsú nemá klid a chce bohy zničit. Spikne se s rádcem Tiámaty - Mummuem.
Spiknutí však včas odhalí Ea, uvrhne Apsúa a Mummua do hlubokého spánku
a zabije je. Zmocní se opasku a zářivého pláště. Se svou chotí Damkinou
začne přebývat v bývalém sídle Apsua a stvoří Marduka.
Tiámat je rozrušena. Bohové ji přesvědčují, aby pomstila Apsúovu
smrt. Stvoří tedy vojsko děsivých netvorů. Epos o
stvoření, tab. I
| |
Stvořila hada jedovatého, saň /mušchuššu/
a mořskou obludu /lachmu/, obrovského lva /ugallu/, vzteklého
psa, člověka-škorpióna, zuřivé vichry /úmu/, člověka-rybu a
člověka-tura. |
Nejpřednějšímu z netvorů - Kingu svěří vedení armády. Posadí Kingu na
trůn a svěří mu i Tabulku osudů, která dává nesmírnou moc.
2. tabulka
Tiámat mobilizuje své vojsko. Proti němu vytáhne do boje Ea a
prohraje. Jeho otec Anšar povolává k boji Anua. Ani on neuspěje.
Nakonec své síly nabízí mladý bůh Marduk. Jako podmínku si žádá místo
nejvyššího z bohů.
3. tabulka
Anšar svolává shromáždění bohů aby znovu vyslechli zvěst o hrozných
činech Tiámat. Bohové podrobují Marduka zkoušce.
4. tabulka Epos o
stvoření, tab. IV
| |
I stvořili souhvězdí zvěrokruhu a
Mardukovi, prvorozenci svému, pravili:
"Tvůj osud, pane, nechť nejpřednější je mezi bohy, slovo tvé
nechť ničí a tvoří! Na tvůj příkaz ať zničeno je souhvězdí,
znovu rozkaž, a nedotčeno ať vzejde!" |
Marduk splní úkol a může do bitvy. Připraví si luk a šíp, palcát,
blesk, v těle nehasnoucí oheň, síť a povolá také sedm větrů. Pak
vystoupí na "strašný, nezdolatelný útočný vůz" a vydává se k Tiámatě. Jakmile ji však spatří, zlomí se jeho vůle. Drama vrcholí.
Nakonec se Marduk vzpamatuje a boj začíná. Epos o
stvoření, tab. IV, řádky 93-104
| |
I střetla se Tiámat a mudřec bohů Marduk,
propleteni v zápase, spojeni v bitvě.
Rozprostřel pán svou síť, do té ji chytil,
vítr zlý, jenž za ním stál, vypustil proti ní.
Když Tiámat otevřela ústa, aby jej pohltila,
vrh do nich vítr zlý, rty nemohla sevřít.
Zuřivé vichry její nitro naplnily,
život se nadmul, ústa široce otevřela.
Vystřelil šíp, rozerval jí břich,
vnitřnosti její proťal, rozpoltil srdce.
Spoutal ji a její život uhasil,
odhodil mrtvolu a postavil se na ni. |
| Marduk chytí 11 bohů, nepřátelských stvůr, do sítě. Kingu je zabit a Marduk získává Tabulku osudů.
Pak roztříští Tiámatě lebku, protne její žíly a rozetne
ji vpůli. Z jedné poloviny učiní střechu oblohy, z druhé učiní
zemi, která vespod zadrží podzemní vody.
Z částí ocasu Tiámaty je na obloze stvořena Mléčná dráha.[3]
|
|
Obr.
Pečetítko z období Akkadu, Kiše
cca. 2220–2159 př. n. l.
Boj bohů. Snad se jedná o boj dvou generací bohů při stvoření
světa. |
Na zemi Marduk vybuduje chrám Ešarra, kde založí kult Anua, Enlila a Ea. Marduk
pojmenuje měsíce v roce a každému přiřkne trojici hvězd. Určí postavení
ostatních bohů, utvoří měsíční srpek a ustanoví ho "klenotem noci,
jenž bude vyznačovat dny".
Bohové oslavují Marduka a ten jim na oplátku slibuje postavit místo
noclehu sloužící během poradních shromáždění bohů - Babylón.
Nakonec se svěřuje Eovi se svým plánem: Epos o stvoření, tab. VI
| |
"Seberu krev, udělám
kosti
a stvořím lidskou bytost,
nechť její jméno je člověk!" |
Z krve mrtvého Kingua je stvořeno lidstvo. Vděční bohové pak konají
poslední práci - budují Babylón. Pak již navždy jejich práci přebírá
člověk. Babylón je postaven, Marduk oslavován a provolán králem bohů.
Epos končí výčtem jeho padesáti čestných jmen.
Starší verze
Marduk byl národním bohem Babylonu. Proto mu byla přisuzována všechna
vítězství a byl ctěn jako vládce ostatních bohů. Podle starších legend
však prabožstvo Tiámat bylo zničeno bohem Enlilem (bůh Nippuru).
Odkazy
Uvádíme odkazy na několik různých překladů. Vždy se jedná o pozdější,
upravenou babylónskou verzi, ve které se hlavním hrdinou stal Marduk. Z textů
rannějších se zachovaly pouze zlomky a prozatím zde není žádný text k dispozici.
Překlady (kompletní texty):
B. Hruška, L.Matouš, J. Prosecký, J. Součková
"Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na
klínopisných tabulkách" odeon, Praha 1977
grimoar.cz/enuma.htm
George A. Barton "Archaelogy and the Bible"
www.piney.com/EnumaBar1.html (EnumaBar1
až EnumaBar7.html)
Stephanie Dalley "Myth from Mesopotamia" 1991
www.piney.com/Enuma1.html (Enuma1 až
Enuma7.html) saturn.sron.nl/~jheise/akkadian/enuma1_trans.html
včetně dalších informací a ukázky klínového písma (... akkadian/enuma1_expl.html)
L.W.King "The Seven Tablets of Creation" 1902 London
www.sacred-texts.com/ane/enuma.htm
http://www.crystalinks.com/babyloniancreation.html
N.K.Sandars "ENUMA ELISH - THE BABYLONIAN CREATION MYTH"
www2.centenary.edu/m&m/eecomm.htm
Dennis Bratcher zkompiloval několik překladů, základem je překlad E.A.Speiser
"Ancient Near Eastern Texts Relating to the Old Testament" 1969 Princeton
www.cresourcei.org/enumaelish.html
překladatel neuveden
www.csun.edu/~hcfll004/enuma.html
překladatel neuveden
www.theologywebsite.com/etext/enuma/eintro.shtml
E.A.Speiser -stránky nejsou (kromě zde uvedené) přístupny
www.piney.com/EnumSpeis6a7.html
|
| [1] |
McCallová Henrietta.
Mezopotámské mýty. Levné knihy KMa. 2006.
ISBN 80-7309-320-0 |
| [2] |
Hruška, Matouš, Prosecký,
Součková. Mýty staré Mezopotámie:
Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných
tabulkách. Odeon. Praha 1977
Epos o stvoření - překlad Jiří Prosecký. |
| [3] |
Brown, William P. (2010). The
Seven Pillars of Creation: The Bible, Science, and the Ecology
of Wonder. Oxford, England: Oxford University Press. p. 25. ISBN
978-0-19-973079-7. |
|
|
