Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: Zdroj:
    "Tato proroctví patří do sbírky označované PQM. Vlastník si zatím p ... " (Proroctví o maskách/rouškách a nemocích?)
  • Zdroj:
    "Jde doplnit zdroj, autora a období u proroctví???? " (Proroctví o maskách/rouškách a nemocích?)
  • Re: :
    "Doplnil jsem článek. Nitokris Babylonská byla nejspíše manželkou č ... " (Daniel II - Prorokovy omyly)
  • Re: Neseriózní obsah:
    "Asi s každým z vašich tvrzení by bylo možné dlouze polemizovat. Al ... " (Zjevení Janovo, Apokalypsa a Armageddon)
  • Neseriózní obsah:
    "Článek obsahuje řadu závádějících a velmi subjektivních tvrzení, z ... " (Zjevení Janovo, Apokalypsa a Armageddon)
  • bez titulku:
    "Belshazzar byl vnukem Nebukadnezara po jeho dceři Neitaqert (Nitoc ... " (Daniel II - Prorokovy omyly)
  • Prvotní mýty

    Byliny života v mýtech staré Mezopotámie.

    Prvotní mýty. Bylina nesmrtelnosti II.

        

    Mýty. Bylina nesmrtelnosti II.

    Byliny života v mýtech staré Mezopotámie

     

    Epos o Gilgamešovi

    Epos o Gilgamešovi je nejznámějším příběhem ze staré Mezopotámie. Je stále čtivý, napínavý a poučný, i když nás od doby jeho vzniku dělí několik tisíc let. Pozdější, akkadská verze, čítá 3000 veršů na dvanácti tabulkách. Celý děj stručně shrnujeme v článku Epos o Gilgamešovi.[1]

    Epos o Gilgamešovi je složen z řady původně samostatných příběhů, které spojuje v celek touha hlavního hrdiny po nesmrtelnosti. Nás nyní zajímá 11. tabulka, kde lze nalézt popis rostliny života.

    Král Gilgameš se snaží, ve svém hledání nesmrtelnosti, navštívit i samotného Utnapištima.  Ten je znám svým předlouhým životem, narozen ještě před celosvětovou potopou. Utnapištim kdysi dávno zachránil sebe a své blízké před záplavami, které měly vyhubit celé lidstvo (předobraz biblického Noeho). Gilgameš ví, že Utnapištim získal po potopě nesmrtelnost a žije věčným životem někde daleko na konci světa, u "úst" všech řek. Po překonání mnoha překážek a nebezpečí, včetně přeplutí mrtvých vod, se Gilgameš konečně setkává s Utnapištimem, dávným hrdinou potopy. A právě v 11. tabulce eposu Utnapištim (jméno znamená: Nalezl jsem život), vypráví vše o potopě a o tom, jak získal od bohů dar nesmrtelnosti za to, že zachoval kontinuitu lidstva zde na zemi.
    Tyto události již nemůže Gilgameš zopakovat, ale přesto dostává šanci. Musí vydržet nespat tak dlouho, kolik trvala potopa - 6 dní a 7 nocí. Avšak Gilgameš úkol nesplní, podlehne spánku hned prvou noc a nezbývá mu, než se vydat na zpáteční cestu s nepořízenou.

     
    Obr. Hrdina - snad Gilgameš. V jedné ruce drží lva, ve druhé hada. Reliéf z Asyrského paláce  (713–706 př. n. l.) [6] 

    Utnapištim alespoň Gilgamešovi nabídne vykoupat se v pramenu mladosti, kde zubožený hrdina obnoví své síly a získá opět krásu, včetně nové pokožky. Pak, na přímluvu své ženy, dává Utnapištim králi radu, jak získat rostlinu omlazení:

    Epos o Gilgamešovi [2] 
         Tu pravil Uta-napištim jemu, Gilgamešovi:
    „Gilgameši, tys přišel sem s námahou a strastí.
    Co jen ti mám dát, až se vracet budeš do své země?
    Slovo skryté vyjevit chci tobě;
    o rostlině, jež dává život, chci říci tobě.
    Rostlina ona, vzhledem svým podobna bodláčí,
    jejíž trny tě píchnou do rukou jak růže.
    Až se tvá ruka zmocní té rostliny, pak budeš účasten života!“

    Když to Gilgameš uslyšel,
    hadici otevřel,
    těžké kameny uvázal na své nohy.
    Táhly jej dolů na dno oceánu, až rostlinu spatřil.
    I utrhl rostlinu, třebas jej do rukou píchla.
    Pak odřízl kameny těžké, jež tížily jeho nohy,
    a na břeh jej odneslo moře.

    I pravil Gilgameš jemu, lodivodu Uršanábimu:
    „Uršanábi, je to rostlina neklidu,
    skrze niž člověk může života dosáhnout.
    Do Uruku hrazeného ji vezmu a lidem ji okusit dám.
    Její jméno je ‚Mladým-se-stává-stařec‘.
    I já z ní chci jísti a k svému mládí se vrátit.“

    Gilgameš se tedy nejprve vykoupal v pramenu mladosti (the Fountain of Youth) a později získal z mořského dna i rostlinu, jež dává život. Obě tyto události byly původně samostatnými příběhy. Věnovat se budeme rostlině, jejíž název je Mladým stává se stařec. A zajímat se budeme i o to, jakou že to "hadici" Gilgameš otevřel...

    Jiný český překlad (Prosecký, Epos o Gilgamešovi[3]) popisuje rostlinu následovně:

    Epos o Gilgamešovi, úryvek z 11. tabulky  
         Odhalím ti, Gilgameši, slovo skryté, o taje[mství bohů] ti povím.
    Je (jedna) rostlina, má kořen jak trnitý keř, trn její jak ostružiník [tě do ruky] bodne, jestliže rostliny té se zmocníš, [nalezneš život.“]

    Jednou je psáno o rostlině podobné bodláčí s trny jak růže, podruhé o trnitém keři s trny jak ostružiník. Podívejme se, jak je rostlina života popsána v originále resp. v dnes nejpřesnějším, kritickém překladu (A. R. George):[4] 



     

    Doslovný český překlad by mohl být následující:

    ř. 283  Je to rostlina, její (vzhled) je jako...
    ř. 284  její trn je jako amurdinnu...

    Anglický překlad doplňuje, že rostlina je jako box-thorn (Lycium - kustovnice) s trny jako dog-rose (psí růže - šípková růže). Amurdinnu je dle asyrského slovníku ostružiník či růže.[5]   A. R. George, autor kritického překladu, nabízí podobnost s kustovnicí. Těch existuje přes 80 druhů a např. plody kustovnice čínské (goji) jsou využívány v tradiční čínské medicíně.

    Ovšem dle 11. tabulky eposu se musel Gilgameš ponořit pro rostlinu až na mořské dno. A zde určitě růže, ostružiník ani kustovnice nerostou. Odtud se mnohdy dovozuje, že se jedná o nějakou mořskou, pichlavou rostlinu. Zmínka o otevření hadice ale ukazuje, že rostlinu lze hledat ve sladké a nikoliv slané vodě.

    Když to Gilgameš uslyšel, hadici otevřel

    Gilgameš, po mnohých nesnázích, konečně získal radu, jak nalézt rostlinu života.  Okamžitě se pro tuto posvátnou rostlinu vydal. Čteme, že nejprve "hadici otevřel".

    Epos o Gilgamešovi [2]

         Když to Gilgameš uslyšel,
    hadici otevřel,
    těžké kameny uvázal na své nohy.
    Táhly jej dolů na dno oceánu, až rostlinu spatřil.
    I utrhl rostlinu, třebas jej do rukou píchla.
    Pak odřízl kameny těžké, jež tížily jeho nohy,
    a na břeh jej odneslo moře.

    Jakou hadici Gilgameš otevřel? V textu je tento čin bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. V kritickém překladu je uvedeno "he opened a [channel]" - "otevřel (kanál)".

    Klasický překlad E. A. Spicera[8] uvádí, že Gilgameš otevřel "water pipe", vodovodní potrubí:

    Slovo na původní originální destičce je poškozeno. O několik veršů dále se ale opakuje. Gilgameš zde již přišel o svou rostlinu života (vzal mu ji had) a nyní naříká:

    Epos o Gilgamešovi [2]

         „Pro koho, Uršanábi, ruce mé se namáhaly,
    pro koho ztrávena je krev mého srdce?
    Ni špetku dobra jsem pro sebe nedosáhl,
    jen lev země pro sebe sama vykonal dobro!
    To nyní na dvacet dvouhodin odnese příval vod.
    Když hadici jsem otevřel a rozházel nářadí,
    spatřil jsem, jaké znamení mi bylo dáno.

    V referenčním textu[4] čteme:



    Na originální hliněné destičce je uvedeno jasně slovo, přepsané do naší abecedy jako  ra-a-ta (ř. 316). Překládáno je ve významu  potrubí, hadice či kanál. H. A. Speiser[8] uvádí k významu slova ra-a-ta (ratu) poznámku:

    Smysl Gilgamešova konání je stále obestřen tajemstvím ale zároveň Speiser upozorňuje na jiný příběh, Eridu Creation Story, kde je rovněž uvedený termín ratu použit. Jednalo se pravděpodobně o kanál, pramen či potrubí, kterým byla přiváděna sladká voda k zavlažování zázračných rostlin.
    Eridu Creation Story či Eridu Genesis patří mezi nejstarší psané texty ze staré Mezopotámie. Stručně popisuje vznik našeho světa a založení prvního města - Eridu.

    V sumersko-akkadské mytologii byl člověku nejvíce nakloněn bůh Enki, akkadsky Ea.  Enki byl ochráncem lidské civilizace a kultury. A patřil k jednomu ze stvořitelů našeho světa. Vládl říši Abzu[b] - podzemnímu sladkovodnímu oceánu. Podsvětí pak leželo ještě níže pod Abzu.
    Podle mýtů o stvoření neexistovala na počátku ani země, ani Abzu. Všude byly jen bezedné hlubiny slané vody a chaosu - Tiamat. Pozdější, babylonská verze příběhu o stvoření (The Babylonian Genesis), pak uvádí pro nás důležitý údaj: V dobách, kdy ještě nebylo stvořeno Abzu, ani postaveno město Eridu, a všude bylo jen moře (Tiamat), v něm existoval pramen pitné vody:[9] [a]

    Proud sladké vody proudil v moři slané vody jako ve vodovodním potrubí. A právě o takový proud sladké vody, či dokonce sladkovodní potrubí, se zřejmě jedná i v našem příběhu o Gilgamešovi.
    Proud sladké vody umožňoval, aby v prapůvodních, nekonečných hlubinách slané vody Tiamat mohly růst Enkiho sladkomilné posvátné rostliny, ještě před vznikem země a podzemního jezera Abzu.
    V našem příběhu pronikl Gilgameš prostřednictvím tohoto sladkovodního "potrubí" na mořské dno, kde rostla bylina života v prostředí sladké vody. A možná se dostal sladkovodním vodovodem skrze moře až do hlubin Abzu, kde konečně nalezl rostlinu života. Rostlina života tedy nerostla v prostředí slané mořské vody ale ve sladké vodě a snad až v podzemí Abzu.[7]  

    Ea - Enki, pán Abzu a rostliny života

    Zmínili jsme opakovaně boha Enkiho. Ten v příbězích o rostlině života hraje klíčovou úlohu. Enki byl pánem sladkovodní říše Abzu, dárcem životodárné vody. Byl rovněž titulován Pán moudrosti, znajíc všechna tajemství nebes i země. Byl jediný z bohů, kdo pomohl lidstvu přežít potopu světa. Jeho symbolem jsou dvě řeky s rybami, které prýští z jeho ramen. V Asýrii a Babylónii byl zobrazován jako rybí muž (Oannes).


    Obr. Otisk válečkové pečeti, Akkad (2300 - 2200 př. n. l.). Druhý zprava je bůh Ea (Enki) s proudy vody a rybami prýštícími z ramen.[11]

    Podle mýtu Enki a Ninchursag je tato božská dvojice stvořitelem a zachovatelem rostlin.[12]  V mýtu Sestup Inanny do podsvětí čteme:[13] [15]

        Otec Enki, pán moudrosti,
    jenž zná rostlinu života,
    jenž zná vodu života,
    on jistě mne opět přivede k životu.

     

    Dochovala se řada dalších textů z Akkadu i Babylonie, podle kterých byli právě Ea (Enki) a pak i jeho syn Marduk těmi, kdo znali tajemství vodních hlubin a kdo se starali o posvátné rostliny včetně rostliny života.[7]     
    Obr. Postava na trůnu - bůh Ea (Enki) ve svém království Abzu. Ur, Akkad, 2250 př. n. l. [16]

     


    Zde se opět vracíme k obrazu Zahrada pozemských rozkoší  Hieronyma Bosche.[14]

    Na největším, středním panelu, zobrazil malíř zalidněný svět. Vlevo nahoře je drobný, ale zajímavý výjev. Snad symbolika stromu života, nyní již unikající dosahu lidí.  Do tří kmenů rozvětvený strom unáší lidská postava sedící na gryfu. Gryf byl ochráncem mýtického stromu. Naproti nim sedí na létající rybě záhadná postava. Má sice rybí ocas ale jeho zakroucení ukazuje na hada či draka požírajícího vlastní ocas (Uroboros, symbol tajemství). Hlava postavy je ještěří. Může zde být skryta reptiliánská postava Strážce, který v Edenu svedl člověka. Rovněž v eposu o Gilgamešovi je to had, kdo ukradl Gilgamešovi rostlinu života. Hadí postava sedí na rybě, symbolu boha Enkiho, uchovatele posvátných rostlin, jenž zná rostlinu života.


    Obr. Detail (levý horní roh) středního panelu. Z triptychu Zahrada pozemských rozkoší.
     

    Podle mýtů staré Mezopotámie se někteří lidé dožívali velmi vysokého věku. Žili tisíce let snad právě proto, že jim byla dána možnost jíst rostlinu života. Pak bohové seslali na lidstvo trest, světovou potopu. Rostlina života zmizela ze zemského povrchu až někam do hlubin Abzu.
    Podobně i v biblickém Edenu (místo, kde se nacházela rajská zahrada) rostl strom života, ale Hospodin vyhnal člověka z ráje a ten ztratil nesmrtelnost i přístup ke stromu.
    V obou tradicích figuruje tvor částečně hadího vzezření, původce toho, že člověk ztratil možnost pojíst rostlinu života či plod ze stromu života.

    Mezopotamský Abzu i biblický Eden si jsou v mnohém podobné. Z Abzu byly napájeny pozemské řeky. Stejně tak v Edenu pramenily čtyři největší řeky Blízkého východu. S Abzu i Edenem byly spojeny okřídlené bytosti. V Abzu rostla bylina života, v Edenu strom života. Obě rostliny stvořil pro člověka bůh ale nakonec je lidstvu odebral. Člověku pro jeho selhání a zkaženost bylo znemožněno pojíst rostliny života či plodů stromu života a toto platí dodnes.

    V jednom z nejstarších lidských příběhů, v eposu o Gilgamešovi, však můžeme číst o tom, že je zde i jiná cesta, jiný způsob...

     


    [a] The Eridu Genesis (Sumerian creation myth, Stvoření Eridu, mýtus o stvoření). Dochovaly se jen části textu (nejstarší na porušené tabulce z Nippuru cca. 1600 př. n. l.) Jde o nejstarší příběh o stvoření světa a celosvětové potopě.
    Bohové An, An, Enlil, Enki, and Ninchursag stvořili prvé lidi (Sumeřany) a podmínky pro život na zemi. Byla založena první města: Eridu, Bad-tibira, Larak, Sippar Šurupak. Později se bohové rozhodli neochránit lidstvo před blížící se potopou.
    Postupně bylo sepsáno několik dalších verzí mýtu o stvoření světa. V článku uvádíme verzi pocházející z Novobabylonské říše (cca. 600 př. n. l.). Proto je zde uváděn babylonský bůh Marduk či město Esagil a Babylon.
    [b] Abzu – akkadsky Apsû, řecky Apsón. V sumersko-akkadské mytologii podzemní sladkovodní oceán.

    [1] Epos o Gilgamešovi. Mýty a skutečnost: Suspectus [online]. 2006 [cit. 2020-11-13]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040020
    [2]  Matouš, Lubor. Epos o Gilgamešovi (12 tabulek assyrsko-babylonské verse). Praha 1958. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v edici Živá díla minulosti.
    [3] Epos o Gilgamešovi. Vydání druhé. Přeložil Jiří PROSECKÝ, přeložil Marek RYCHTAŘÍK. Praha: NLN, 2018. Mythologie. ISBN 978-80-7422-599-4.
    [4] A. R. GEORGE. Babylonian Gilgamesh Epic: introduction, critical edition and cuneiform texts. Volume I. Oxford New York: Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-927841-5.
    [5] Amurdinnu. Association Assyrophile de France [online]. [cit. 2020-10-31]. Dostupné z: http://www.assyrianlanguages.org/akkadian/dosearch.php?searchkey=6565&language=id
    [6] Wikipedia contributors, 'Gilgamesh', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 11 November 2020, 11:17 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Gilgamesh&oldid=988147432 > [accessed 21 November 2020]
    [7] VEENKER, Ronald A. Gilgamesh and the Magic Plant. Biblical Archeologist. JSTOR, Fall 1981.
    [8] ANET - Ancient Near Eastern Texts 'Relating to the Old Testament edited by James B. Pritchard. Third Edition with Supplement. Princeton university press 1 9 6 9, 1992. ISBN 0-691-03503-2.
    [9] HEIDEL, Alexander. The Babylonian Genesis: The story of Creation. The University of Chicago Press. Second Edition. ISBN 0-226-32399-4.
    [10] MARK, Joshua J. Eridu Genesis. Ancient History Encyclopedia [online]. 07 May 2020n. l. [cit. 2020-12-13]. Dostupné z: https://www.ancient.eu/Eridu_Genesis/
    [11] The British Museum - ANE 89115, Akkad (2300-2200 př. n. l.). Viz. Válečkové pečeti Mezopotámie.
    [12] Enki a Ninchursag. Mýty a skutečnost [online]. 2007 [cit. 2020-12-18]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007100003
    [13] Sestup Inanny do podsvětí. Mýty a skutečnost [online]. 2007 [cit. 2020-12-18]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2008010001
    [14] Léčivé byliny. Byliny a strom života.: Mýty. Bylina nesmrtelnosti I. Mýty a skutečnost. Suspectus.cz [online]. 2020 [cit. 2020-12-18]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?nazevclanku=lecive-byliny-byliny-a-strom-nesmrtelnosti&cisloclanku=2020100002
    [15] Inana's descent to the nether world: translation. The Electronic Text Corpus of Sumerian Literature, , 2001 [online]. Faculty of Oriental Studies, University of Oxford, 2001 [cit. 2020-12-19]. Dostupné z: https://etcsl.orinst.ox.ac.uk/section1/tr141.htm
    [16] Válečkové pečeti Mezopotámie. Mýty a skutečnost. Suspectus.cz [online]. 2008 [cit. 2020-12-20]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?nazevclanku=valeckove-peceti-mezopotamie&cisloclanku=2006040003
        

     
    Vytvořeno: 13. 11. 2020


    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: clovicek | Vydáno: 13. 11. 2020 | Aktualizováno: 20. 12. 2020 | 181 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.