Mýty

Mýtický strom

V mnoha mýtech a náboženských příbězích hraje důležitou roli strom. Mýtus o stromu života byl znám snad ve všech kulturách. Mystický strom uctívali lidé na celém světě od nejstarších dob: na starověkém Blízkém východě, v předkolumbovské Americe, ve staré Číně, Indii, na dálném severu i v Evropě. Všeobecný symbol životní síly, věčného života a nesmrtelnosti je označován také jako Strom poznání, Kosmický strom,  Strom světa (Arbor mundi) nebo obecněji mýtický strom či posvátný strom.^[2]

Původ

Motiv posvátného stromu nalézáme již v mytologii starého Sumeru, Babylonie a Asýrie. Stylizované stromy jsou často zobrazovány v mezopotámském umění od prehistorických dob až po novobabylonské období. Od 2. tisíciletí př. n. l. již byl symbol stromu s náboženskými motivy používán po celém Blízkého východě včetně Egypta, Řecka a civilizace Indu. Strom bývá často umístěn na vyvýšenině a obklopen zvířaty či nadpřirozenými bytostmi.

Obr. Posvátný strom, bohyně s rohy,  had a kněz. Kresba otisku pečetítka (2330-2150 př. n. l.).

Význam původního motivu dosud není zcela znám, bývá však spojován se Stromem života známým v hebrejské, křesťanské, muslimské i buddhistické náboženské tradici.^[6]

V období 2. až 1. tis. př. n. l. byl zvláště v Asýrii oblíben stylizovaný strom, často s okřídleným kotoučem a vedle stojícími okřídlenými postavami. Ty zřejmě prováděly rituál očisty (drží často vědro a šišku).[4]   Obr. Po stranách stylizovaného stromu stojí král a za ním okřídlení gryfové. Nad stromem je bůh Šamaš. Pečeť z ranného novoasyrského období.[4]

Obr. Novoasyrský kamenný reliéf (883-859 př. n. l.). Posvátný stylizovaný strom obklopený okřídlenými bytostmi (apkallu). Drží vědro a šišku.[5]

Strom hraje důležitou roli v egyptsko-řeckém mýtu o Ísidě a Osiridovi. Bůh Osiris byl lstí uzavřen do dřevěné truhly, kterou pak nechal jeho protivník Set/Týfón hodit do Nilu. Voda odnesla truhlu až do království v libanonském Biblu. Truhla zarostla do stromu vřesovce či tamaryšku, ze kterého nechal král zhotovit pilíř pro jeho palác. Vůně dřevěného pilíře se stala známou po celém světě. Bohyně Ísis si sloup vyžádala a truhlu vysekala. Viz Eset a Usire.
 

Ztvárnění Stromu života se dochovalo i ve středoevropském umění již od doby bronzové, v době římské i staroslovanské.^[2]
 

Významnou roli hraje Světový strom (Strom předků, Strom života apod.) v šamanismu sibiřských národů. Při iniciačních obřadech vystupuje budoucí šaman po stromě do nebe či do jiných světů.^[a]
Strom  může v sobě nést bránu do jiných realit.

Bible a strom života

V Hebrejské Bibli nalézáme motiv Stromu života a Stromu poznání již v prvé knize Genesis (Gn 2:9). Tyto stromy nechal bůh Yahweh vyrůst uprostřed zahrady v Edenu. Podle některých badatelů se mohlo jednat o jeden jediný strom.

Také v křesťanském Novém zákoně nalezneme Strom života a to v poslední knize - Zjevení.

Obyvatelé a strážci stromu

Strom a had

V kulturách Blízkého východu byl mytický strom spojován s hadem, reprezentantem života. Had se svou schopností zbavovat se staré kůže, byl odpradávna vnímán jako symbol věčně se obnovujícího života.

V babylonské verzi Eposu o Gilgamešovi had ukradnul hlavnímu hrdinovi rostlinu života (viz Epos o Gilgamešovi).

Had byl symbolem mezopotamského boha Ningišzidy (Ningizzida). Na mnoha zobrazeních vidíme Ningišzidu se stromem života a s dvěma propletenými hady.

V sumerském mýtu Strom Chuluppu čteme o stromu, který byl vyvrácen jižním větrem. Bohyně Inanna strom zasadila do své zahrady, aby z něj později nechala zhotovit svůj trůn a lože. V kořenech stromu si však udělal hnízdo had, v jeho větvích pták Anzu. V kmeni se usídlila divoká žínka - Lilith. Hada nakonec zabil Gilgameš. Viz Strom Chuluppu.

Starobabylonský mýtus Etana popisuje soužití hada a orla v mohutném stromu. Had se usídlí v kořenech, orel v koruně. Po období smíru však jednoho dne sežere orel hadovi mláďata. Za trest jsou mu zlomena křídla a je uvržen do jámy. Had je v jedné pasáži snad  popisován jako běhající tvor s drápy /?/. Orla vysvobodí král Etana a společně s hadem pak hledají rostlinu zrození. Ta umožní porodit Etanově ženě bez bolesti dítě. Viz Etana.

V biblickém příběhu nalézáme u Stromu poznání resp. života opět hada. Had pomáhá člověku okusit plod stromu. Je však bohem potrestán k věčnému plazení v prachu.

Význam mytického stromu

Spojení nebe a země

Strom mohl být již od pravěku chápán jako symbol spojení podzemí, země a nebe. Byl znám jako Axis mundi - osa světa či Arbor vitae - strom života, umožňující komunikaci mezi třemi světy: podzemím (příp. vodou), zemí a nebem. Častým motivem byl strom s lidskou postavou či ptákem na vrcholu, kteří mohli být chápáni jako poslové mezi zemí a nebem. Ve starogermánském mýtu o jasanu měl strom Yggdrasil kořeny v hlubinách země a nejvyšší větev Lerad sahala až do Ódinova nebeského paláce. Ve větvích Yggdrasilu seděl orel, jenž Odinovi předával zprávy o dění na zemi.[2] Obr. vpravo. Ilustrace z islandského rukopisu (17. stol). Yggdrasil s různými zvířaty.[7] V kořenech Yggrasilu sídlí drak, v koruně sedí pták. Podobně ve starověké Číně byl zobrazován strom s ptákem sedícím na vrcholku a drakem dole. Drak byl symbolem nesmrtelnosti.

Symbol života

Strom často symbolizoval životní sílu a trvalé vítězství života nad smrtí. Roční cyklus patrný zejména u listnatých stromů byl analogií života a umírání, symbolem vzkříšení a reprodukce. Strom života tak představoval plodivou sílu přírody (např. starogermánská Wotanova jedle).

Symbol poznání

Strom byl často spojován se získáním poznání či nesmrtelnosti. Byl pak označován jako Strom poznání.

Kromě všeobecně známé symboliky mohl strom v sobě skrývat i esoterické významy pochopitelné pouze zasvěceným. Jistou paralelu nacházíme v židovské Kabale. Asyrský strom je v mnohém podobný stromu Kabaly (strom sefirot, The Sefirotic Tree).[6]

Obr. Strom Kabaly

Symbol světového řádu

Novoasyrský symbol stromu mohl symbolizovat božský světový řád,  ideální asyrské království a krále jako jeho absolutního vládce.^[6] 

Symbol rodokmenu

Strom mohl představovat  i lidský rodokmen.

Na stěnách Znojemské rotundy (zřejmě 10. stol.) nalezneme zobrazeny i tři stromy života. Jsou namalovány u každého ze tří oken ve 3. pásu maleb.[9]  Podle V. Tatíčka mohou, položeny na sebe, zobrazovat hypotetický rodokmen Přemyslovců.[8]  Obr. vpravo - tři stromy života ze Znojemské rotundy položené na sebe.[9]

Druh stromu

Ve starověké Mezopotámii byl kosmickým stromem topol, jilm, dub, palma, černý strom kiškanu či strom mésu.  V pozdějším antickém světě byl určitý strom spojován s konkrétním božstvem, např. dub s Diem (Jovem), palma, vavřín či oliva s Apollónem, ořešák, myrta, jilm a cedr s Afrodítou. Posvátným stromem Indoevropanů byl dub. Také v evropském prostředí byl nejčastějším stromem života dub, symbol síly, tvrdosti, vytrvalosti a věrnosti. Dub byl zasvěcen Tórovi, Perunovi a uctívali jej i keltští druidové. Dub měl výsadní postavení i mezi křesťany, často byl propojen s mariánským kultem.^[2]

Strom dnes

Lesů postupně ubývá a nalézt ve volné přírodě silný, vzrostlý strom je stále vzácnější. Strom se stává symbolem ochrany přírody a péče o naše životní prostředí. Lidé, kteří ztratili úctu a lásku ke stromům, ji dnes opět v sobě probouzejí.  Uvědomujeme si stále více, jak je náš život spjat s životem stromů. Strom poskytl ochranu prvnímu člověku a dokud zde budou stromy, bude i život snesitelný. Ve stínu stromů můžeme hledat klid a odpočinek. Mnoho senzitivních lidí ze stromů dokáže načerpat fyzickou sílu i duchovní posilu. Mnozí opět začínají slyšet stromy...

Obr. Kruh v obilí - strom. East Field, Wiltshire, 15. 07. 2002.[11]

.... pokračování příště ...

Vytvořeno: 02. 05. 2008