Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Archeologie

    Historie Izraele a Judska

    Bible-Archeologie -- Historie Izraele a Judska

    Hebrejská Bible a archeologie

    Historie Izraele a Judska

    Znalost historie starověké Syropalestiny nám může pomoci lépe chápat biblické texty. Zvlášť zajímavé jsou dějiny Izraele a Judska, dvou sousedních království, od doby železné II (viz Historické doby) přes babylonsko-perskou až ke staršímu období helénskému.[1] Právě v tomto období byly sepsány texty Hebrejské Bible.

    Severní království Izraele (Izrael, Efraim, Severní krílovství) a Judské království (Judea, Juda, Judsko, Jižní království) na jihu nebyly zřejmě nikdy sjednoceny pod vládou jednoho panovníka, jak se o tom píše v Hebrejské Bibli (viz Sjednocené království?). Šlo vždy o dvě nezávislá kmenová uskupení, kulturně a jazykově příbuzná.    

    Obr. Judské a Izraelské království v 1. pol. 2. tis. př. n. l.[2]

     

    Stručné dějiny

    Sjednocené království (?) - dosud není prokázána existence

    Saul ? (1030-1009)[5]
    David ? (1009/1001-971/970)[5]
    Šalomoun ? (971/970-931/930)[5]

    Izraelské království

    922-722 př. n. l.

    Izraelské království nemělo jednu stálou dynastii, vládnoucí rody se střídaly. Bylo  rozlehlejší a hospodářsky silnější, než jižní Judsko. Celé své dějiny se potýkalo především s Judskem, aramejským Damaškem a vzmáhající se Asýrií. Království zaniklo r.722, když jeho hlavní město Samaří (Šómerón) dobyli Asyřané pod vedením Salmanazara V. (Salmanassar). Severní kmeny byly deportovány a usídleny mimo svou vlast, asimilovaly se s okolím a zanikly.[2]

     

    Judské království

    933-587/6 př. n. l.

    V judském království (v Jeruzalémě) vládla davidovská dynastie. Podle oficiálních pramenů přetrvala celou dobu až do zániku království. Je však možné, že k praktickému přerušení dynastické linie došlo za krále Jóaše. Judsko odolalo asyrskému vpádu a udrželo se až do příchodu babylonských vojsk a obsazení Jeruzaléma r. 587/6. Judsko zaniká, velká část Židů byla v několika etapách odvedena do exilu v Babylónii.[2]
    Babylonské zajetí skončilo po obsazení Babylónu Peršany. Kýros umožnil Židům návrat zpět do původní vlasti (538).

    Přehled vládců:

    Jarobeám I./Jeroboam (922-901) / (931/930-908)[a] Rechabeám / Rehoboam (922-915) / (931/930-913)[a]
    Nádab / Nadab (901-900) / (908-907) Abíjám / Abijam / Abijah (915-913) / (913-911)
    Baeša / Baasha (900-877) / (907-884) Ása (913-873) / Asa (911-870)
    Éla / Elah (877-876) / (884-883)  
    Zimrí / Zimri (876) / (883)
    Omrí / Omri (876-869) / (883-872)
    Achab / Ahab (869-850) / (872-853) Jóšafat / Jehoahaphat (873-849) /(870-846)
    Achazjáš / Ahazziah (850-849) / (852-851)/ (853-852)
    Jóram / Joram (849-842) / (852 - 841) Jóram / Jehoram (849-842) / (846-841)
    Jehú / Jehu (842-815) / (841-818) Achazjáš / Ahazziah (841)
      Atalja (královna-regentka) / Athaliah (842-837) / (841-835)
    Jóachaz / Jehoahaz (815-801) / (818-802) Jóaš / Jehoach (837-800) / (835-801)
    Jóaš / Jehoash (801-786) / (802-787) Amasjáš / Amazziah (800-783) / (801-783)
    Jarobeám II. / Jeroboam (786-746) / (787-748) Azarjáš (též Uziáš) / Azariah (Uzziah) (783-742) / (783-732)
    Zacharjáš / Zechariah (746-745) / (748-747)  
    Šalúm / Shallum (745) / (747)
    Menachem / Menahem (745-738) / (747-737) Jótam / Jotham (750-735)
    Pekachjáš / Pelahiah (738-737)  
    Pekach / Pekah (737-732) Achaz / Ahaz (735-715) / (735-727)
    Hóšéa / Hoshea (732-724) / (732-722) Chizkijáš / Hezekiah  (715-687) / (727-697)
      Menaše / Menasseh (687-642) / (697-642)
    Amón / Amon (642-640)
    Jóšijáš / Josiah (640-609)
    Jóachaz / Jehoahaz (609) / (609)
    Eljakím (Jójakím) / Jehoiakim (609-598) / (609-598)
    Jójakín (Jechoniáš) / Jehoiachin (Jechoniah) (598-597) / (598-597)
    Matanjáš (Sidkijáš) / Zedekiah (597-587/586) / (597-586)
    Gedaljáš (správce) (587/586)

     

    Podrobnější popis historie

    Izraelské království

    Judské království

    10. stol. př. n. l.

    Hned z počátku izraelské samostatnosti do země vpadl egyptský farao Šešonk I. (946/945–925/924) a zanechal stélu v izraelském Megiddu. Ta dokazuje, že se jeho tažení Izraeli nevyhnulo. /V 1 Kr[b] 14:25-26 se popisuje pouze vpád Šešonka do Judska./[c] Současně Izrael bojoval s Judskem, snad ve snaze sjednotit obě země pod svou vládu. Izrael měl silnou převahu vojenskou, ekonomickou i územní, přesto však izraelský král Baeša (1. král nové dynastie 900-877) střet prohrál, když mu aramejský Damašek (Ben Hadad) vpadl do zad. Izrael ztratil Mispu, hlavní baštu na jihu proti Judsku a hranice se posunula na sever, dál od judského Jeruzaléma. Do Judska vpadl farao Šešonk I. Krátce nato se Judsko dostalo do sporu se severním Izraelem. Judský král, aby zachránil svou říši před silnějším sousedem, králem Baešou, se obrátil o pomoc k damašskému králi Ben Hadadovi, který vpádem do zad Izraeli odvrátil jeho hrozbu. Judský král Ása (913-873) tak posunul judské hranice s Izraelem na sever.

    9. stol. př. n. l.

    V 9. stol. sílí v Mezopotámii vliv Asyrské říše z horního toku Tigrisu, s hlavním městem Ninive. Syropalestinské státečky se vysilují vzájemnými boji a nedokáží Asýrii čelit.

    Po Baešovi vládl velmi krátce jeho syn Éla (877-876). Došlo k vážným sporům o trůn a během jednoho roku (886) se vystřídali tři králové: Éla, Zimrí a Omrí. Zimrí, který zabil ve spiknutí Élu, byl obležen v Tirse a spáchal sebevraždu. Na uvolněný trůn si dělal nárok Tibni a Omrí. Zvítězil Omrí (876-869) a stal se zakladatelem nejmocnější a nejslavnější izraelské dynastie Omríovců.

    Severní království vzkvétalo. Žilo zde více lidí, byla zde úrodnější půda, mělo blíže k obchodním centrům než jižní soused. Rod Omrího byl centralistický a napodoboval politické a kultovní praktiky silných sousedních států. Omrí vystavěl město Samaří a učinil z něj sídlo izraelských králů. Svou moc zkonsolidoval sňatky s cizinkami. Syna Achaba oženil s Jezábel, dcerou sidonského krále. Vnitrozemské království tak získalo přístup k moři.  /Bible začíná popisovat reálnou historii až od období pol. 9. stol. (zpráva o existenci „Omrího domu“, tj. o království dynastie Omriovců ze severního Izraele). /

     
     
    Omrího syn Achab (869-850) se účastnil velké celokanaánské koalice proti Asýrii jako jeden z „12 králů Sýrie“ v bitvě u Karkaru (853), jak se dozvídáme ze stély asyrského krále Salmanassara III. (883-824). Bitva dopadla nerozhodně, nicméně zbrzdila na dlouhá léta asyrský postup do jižního Kanaánu. / Do doby panování Omrího dynastie klade 1 a 2 Kr také působení proroků Elijáše a jeho následovníka Elíši. Oba mají  mít značný podíl na politických událostech. V Bibli jsou Omríjovci silně kritizováni, Achabovi je vytýkána jeho pohanská manželka a upozorňováno na sociální nespravedlnost té doby. Rozkvět a úspěchy "hříšného" království jsou zatajeny a např. výstavba Megida připsána Šalomounovi. Z důvodu existující pevné koalice mezi Damaškem a Izraelem je možné pochybovat o historicitě válek mezi Izraelem a Damaškem za Omríjovců, o nichž píše 1 Kr /.

    Po Achabově smrti začíná sláva Izraele pohasínat. Za Achazjáše (853-852) došlo k pokusu moabského krále Méši o osamostatnění / zprávy o moabských válkách pocházejí z 2 Kr i ze stély krále Méši nalezené v Moábu /.

    Za vlády jeho bratra Jórama (851-842) vpadl do země Chazael, král Aram-Damašku,  ovládl strategická místa v pohraničí, vyplenil úrodné oblasti na severu a zničil mnohá města. Aramejského vpádu využívá velitel Jehú a při státním převratu je Jóram zabit. Omrího dynastie zaniká. Jehú možná kolaboroval s Asýrií. Od království se odtrhnul Moáb.

    Judsko se zřejmě připojuje ke koalici kanaánských států proti Asýrii. O tom, že by se Judsko pod vedením krále Jóšafata (873-849) této koalice a bitvy u Karkaru (853) účastnilo však nejsou žádné zprávy.

     

     

     

     

     

     

     

    V roce 841 dochází v celém Kenaánu k politickému zvratu. V Damašku je zabit král Ben Hadad a moc přebírá Chazael, v Izraeli se trůnu zmocnila nová dynastie v osobě Jehúa a v Judsku, po násilné smrti krále Achazjáše (841) se vlády ujala jeho matka Atalja (842-837). Tyto události jsou možná spojeny s asyrskou snahou rozbít protiasyrskou koalici.
    Asyrský Salmanazar III. dobývá Damašek a Jehú (842-815) je přinucen mu platit dávky (viz. Černý obelisk krále Salmanazara III.). Obnovují se boje mezi Izraelem a Aramem, „Syrská koalice“ tak zaniká. Podle popisu událostí v 2 Kr (11.kap.) královna-matka Atalja (842-837) po smrti svého syna Achazjáše (841) dala vyvraždit všechny zbývající členy davidovské dynastie a ujala se vlády. Unikl jí však nejmladší potomek, Achazjášův syn Jóaš. Ten byl ukryt v chrámu, kde byl vychován kněžími. V 7. roce vlády královny Atalji byla svržena a na trůn dosazen Jóaš (837-800). Zda se jednalo o skutečného Davidovce nebo zda šlo pouze o ideologické obnovení této dynastie pomocí dobře zvoleného chlapce, není jasné.

    8. stol. př. n. l.

    Izraelský král Jóaš (801-786), který vedl vítězné války proti Aramu i Judsku, byl opět v roce 801 zpoplatněn asyrským králem Adad-narárím III. (810-783).

    O něco později začala asyrská moc dočasně slábnout, což vedlo k delší době prosperity v Izraeli za dlouhé vlády krále Jarobeáma II. (786-746). Byl to poslední hospodářský vzmach Izraele.

    Po smrti Jarobeáma II. vládl krátce jeho syn Zacharjáš, který však byl po roce vlády (745) zavražděn. Jehúova dynastie zaniká. Po krátké vládě Šalúma se vlády ujímá Menachem. V roce 744 na asyrský trůn nastoupil nový král Tiglatpilesar III. (744-727) a zahájil řadu svých kanaánských válečných kampaní. Zpoplatnil  mimo jiné i Menachema (738).

    Asyrský tlak povoluje a Judsko dosahuje v pol. 8.stol. podobného hospodářského růstu, jako Izrael. Dlouze vládne Azarjáš (Uziáš) (783-742). V pokročilém věku začíná trpět „malomocenstvím“ a proto s ním společně vládne syn Jótam (750-735).

     

    Izrael a Damašek se společně pokusily krátce po Tiglat-Pileserově (Tiglatpilesar) pelištejské kampani (734) postavit na odpor. Koalice chtěla získat i podporu Judska, aby měla kryta záda na jihu před asyrskou posádkou. Protože se judský král Achaz postavil na odpor, vytáhli proti němu do boje (tzv. syrsko-efraimská válka). Achaz se v nouzi obrátil právě na Tiglat-Pilesera, jehož zásah Judsko před Izraelem a Damaškem zachránil. Pro Izrael to znamenalo těžkou porážku, pro Damašek navíc přesídlení. Do područí Asýrie se Judsko dostalo dobrovolně za tzv. syrsko-efraimské války. Izraelské království spolu s Damaškem a za přislíbené podpory Egypta se vzbouřilo proti Asýrii (734). Judský král Achaz (735-715) účast v koalici odmítl. Severní koalice se proto rozhodla dobýt Jeruzalém a dosadit na tamní trůn svého favorita, který by s nimi bojoval proti Asýrii. Achaz se však obrátil o pomoc právě na asyrského krále Tiglat-Pilesera III., který zasáhl a Izrael i Damašek porazil, Judsko ale zůstalo pod asyrským vlivem.
    Syropalestinské státy vyčerpaly vzájemné rozbroje a asyrští následníci Salmanazara zpoplatnili jednotlivé tamní krále. Byl vyvrácen Damašek (732), značnou část svého území ztratil i Izrael. Tilgat-Pileser III. obsadil Palestinu, ponechal sice vazalské krále ale deportoval významné vrstvy obyvatelstva (učence, vojáky). Rozšířila se aramejština jako diplomatický jazyk, později pronikla i mezi lid. Sargon II. dobyl Samaří, královský dvůr byl deportován.
    V roce 732 na izraelský trůn nastoupil Hóšea (Ozeáš) (732-724). Ten se proti Asýrii dvakrát postavil, poprvé byl pouze těžce zpoplatněn, podruhé jeho snaha a spiknutí s Egyptem vedly jen k tomu, že Samaří bylo znovu obleženo a po tříletém obléhání  r.722 dobyto Salmanazarem V. (podle jiných pramenů se tak stalo za jeho nástupce Sargona II. v roce 721). Dobytím hl.města Samaří končí dějiny Izraelského království. Izraelský lid byl v rámci asyrské praxe přesídlen, smísil se s novým obyvatelstvem a vytratil se. / Prorok Izajáš předpovídá vítězství Ahaze nad Asyřany ještě dříve, než dospěje jeho syn - Iz 7:13-15 /.

     

    Judsko po zániku severního království (722 př. n. l.)

    Po Achazovi nastoupil na judský trůn jeho syn Chizkijáš (715-687). Z jeho mezinárodních podniků je významná vzpoura proti Asýrii, která však skončila zdrcující porážkou a obležením Jeruzaléma králem Sinacheribem v roce 701. / Prorok Michejáš přičítá pád izraelského Samaří božímu trestu za zpupnost šlechty. Předpovídá také pád Jeruzaléma a jeho záchranu panovníkem z Judského rodu /. Chizkijáš se draze vykoupil a město uchránil před vpádem asyrských vojsk. / Tak zní jedna verze biblická a verze asyrská. Na základě této události pak vzniklo bibliclé vyprávění o zázračné záchraně města (druhá biblická verze). / Z vnitrostátních Chizkijášových počinů je významná jeho politická a náboženská reforma doložená i archeologickými nálezy. Za vlády tohoto krále padl na severu Izrael a lidé byli odvedeni do zajetí. Mnoho z těch, kteří zůstali v bývalém Izraeli, se později stěhovali na jih do Judska. Značně tak zvýšili lidnatost Judska a přinesli nové či v Judsku doposud jen okrajové náboženské tradice. Chizkijáš se také jako první pokusil o centralizaci náboženského kultu do jeruzalémského chrámu. / Do doby krále Chizkijáše spadá působení známého proroka Izajáše. /
    Po Chizkijášovi nastoupil a velmi dlouho vládl jeho syn Menaše (687-642). Menašeho vláda byly klidná, akceptoval asyrskou nadvládu a pravidelně platil povinné dávky (jak udávají asyrské záznamy). Po jeho smrti vládne jeho syn Amón (642-640). Pak se vlády ujímá Menašeho vnuk Jóšijáš (640-609).

    Na středním až dolním toku Eufratu postupně roste moc novobabylónské říše. Babyloňané s Médy začínají soupeřit s Asyřany, jejichž moc v Syropalestině slábne. Začíná boj o bývalé asyrské državy Damašek (Aram), Izrael a města Gazu, Aškalón, Týr či Sidón.
    Jóšijáš rozšiřuje Judsko o severní oblasti, dříve spadající pod Izraelské království a připravuje se obsadit celé území bývalého Izraele. / To vysvětluje některé nejasné biblické pasáže v prorockých knihách. Judsko se snaží vytvořit ve svých náboženských spisech zdání nároku na území bývalého Izraele. Je psána a přepisována řada biblických knih - Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská. Jóšijáš provádí náboženské reformy (622) navazujíc na svého praděda Chizkijáše. Mimo jiné ničí všechny svatyně kromě Jeruzaléma. V rámci národní reformy je psáno Deuteronomium (podle Bible bylo r.622 "nalezeno") ve snaze spojit severní a jižní náboženské a národní tradice po smíšení severního a jižního obyvatelstva (tj. Izraelitů a obyvatelů Judska po pádu Samaří r. 722). /

    Babylóňané a Médové dobývají asyrskou metropole Ninive (612) a Ašur, Asýrie kolabuje a postupně zaniká, definitivní porážku utrpí r. 606.
    Jóšiáš s armádou a náboženskými texty "potvrzujícími" jeho historické právo na severní území vyráží do bývalého Izraele. Jak je "předpovězeno" zabírá Bétel. Tím však jeho úspěchy končí. Egyptský farao Neko II. má stejné plány. Oba panovníci se střetávají u Megida, kde Jóšijáš umírá (609).

    Jeho syna Jóachaze (609) po třech měsících vlády Neko zajal a odvedl do Egypta. Na judský trůn dosadil Jóachazova bratra Eljakíma (609-598) a změnil mu jméno na Jójakím. Od tohoto okamžiku bylo Judsko jen bezmocnou obětí ve sporu Egypta a sílící Novobabylonské říše. Jójakím, dosazený Egyptem, se podřídil Nabukadnezarovi II. (605?), avšak krátce poté se proti němu za přislíbené pomoci Egypta vzbouřil.

    Nebúkadnesar porazil u Karchemiše Egypt (605) a všichni bývalí egyptští vazalové přešli pod vliv Babylónu.

    Babylonská vojska dobyla Jeruzalém v létech 598/7. Jójakím během obležení zemřel a jeho syn Jójakín (598-597) byl odvlečen do zajetí. V tomto roce, kdy do babylonského zajetí odchází první, menší vlna vystěhovalců, se začíná tzv. babylonské zajetí. Král s dvorem a řemeslníky byl deportován do Babylóna. Na trůn byl Nabukadnezarem II. dosazen Jóšijášův syn Matanjáš pod novým jménem Sidkijáš (Sedechiáš) (597-587/586).
    Sidkijáš se vzepřel Babylónu a odmítl platit tribut. Nabukadnezar Jeruzalém oblehl a po deseti měsících obležení jej v červenci 587/586 dobyl. Při dobytí Jeruzaléma bylo město vydrancováno, zbořeny hradby a chrám zanikl. Sidkijáš byl zajat, synové popraveni před jeho očima, poté mu byly vypíchnuty oči, část dvořanů popravena. / Dochází k hroucení náboženských tradic, vyvstává otázka, zda Yahweh neselhal, když nechal Izrael ovládnut. V exilu píše Ezechiel proroctví, kterým se snaží utěšit vysídlence zasažené zprávou o vydrancování Jeruzaléma. Předpovídá obnovu Izraele a Judska./

    Značná část obyvatelstva, především ta vlivnější, byla  přesídlena a do země byly přivedeny cizí skupiny. Tímto datem zaniká Judské království. / V Bibli je Nebúkadnesar líčen velmi negativně. Pro Babylón to však byl otec vlasti, jehož politika byla ve srovnání s Asyřany nesrovnatelně tolerantnější. Judští exulanti si mohli zachovat tradice, byl povolen kult Yahweho, mohli pracovat ve vyšších správních úřadech, provozovat finanční obchody, obchodovat s půdou a také psát literární díla. /

     


    Dějiny Židů po zániku Judska.

    Babylonské zajetí, novobabylónské a perské období

     

    Po pádu Jeruzaléma (587/6)  a vícenásobné deportaci židovských obyvatel z Judska do Babylónie se celá země dostala do područí Novobabylónské říše. Toto období se nazývá většinou babylonské zajetí, přesněji babylonský exil (vyhnanství apod.). Netrvalo však dlouho. Perský král Kýros II. porazil poměrně slabé Nebúkadnesarovy nástupce, obsadil Babylon (539) a ujal se vlády i nad Judskem. Moc Babylónie upadá, perská říše se rozmáhá.

    Náboženská politika Persie byla vůči porobeným národům velice vstřícná a to i k Židům. Cílem perské politiky bylo tolerovat náboženské cítění porobených národů a snížit tak nepokoje. Peršané uctívali Ahura-Mazdu, vyznávali zoroastrismus, který byl relativně blízký židovskému náboženství. Také zakazoval zobrazovat božstvo a kladl důrazy na mravní příkazy. Rozdíl byl v zoroastrickém dualismu podle kterého ve světě neustále bojují síly světla a tmy, náboženství však bylo výlučně monoteistické. Určité pozdější židovské sekty (např. Esejci) vykazovaly vliv zoroastrismu. 

    Babylonské zajetí skončilo po obsazení Babylónu Peršany. Král Kýros umožnil Židům návrat zpět do vlasti (538/539). Zdaleka ne všichni této možnosti využili a tak vznikla první velká židovská diaspora v Mezopotámii. Většina judských v Babylóně zůstala, odmítli návrat do zpustošené země. / Kýros ve své propagandě označuje sám sebe za bohem (zřejmě Ahuramazdou) vyvoleného a oprávněného umožnit všem vysídlencům (nejen Židům) návrat domů. Vzniká biblické proroctví (Deutero-Izajáš) o Kýrovi, jehož posvětí bůh a umožní mu zničit Babylonskou říši a osvobodit Židy. /

    Místodržícím v Jeruzalémě byl jmenován Zorobábel, příbuzný Jójakína, což znamenalo vazbu na předexilní královskou linii. Mezi navrátilci však postupně došlo k deziluzi. Jeruzalém ani chrám se dlouho nedařilo vystavět. Jeruzalémský chrám se začal stavět teprve r. 520 a vysvěcen byl v r. 515, vše za pomoci Peršanů a jejich finančního příspěvku. Etapa po r. 515 př. n. l. je označována jako období Druhého chrámu a končí zbořením chrámu Římany (70 n. l.).[d]

    / Po Babylonském exilu je psána kniha Žalmů. /

    Roku 457 přichází do Jeruzaléma Ezdráš. Jako vysoký úředník má přístup k listinám a uplatňuje pro Židy nárok na privilegia udělená Kýrem. Žádá striktní dodržování Tóry, klade důraz na vyvolenost lidu, výlučnost Židů, staví se proti smíšeným sňatkům. Zřejmě později začíná působit Nehemjáš (444?), také vysoký královský funkcionář. Dostává povolení vystavět hradby. / Nehemjášovými memoáry končí biblické zprávy kanonických knih. / Judsko má v této době značnou míru samosprávy, kontrola Peršanů je benevolentní, vnitřní správu nechávají jednotlivým vládcům. Správcem Judska je velekněz.  Proces exkluzivního vydělování pokračuje, Židé se zřejmě začínají vydělovat od Samaritánů.  Dvě kultovní komunity uctívají stejného Boha ale míra sdílení náboženských úkonů postupně klesá. / Diasporu líčí knihy Ester a Daniel, jsou antedatované a spíše než popis skutečných událostí v nich nalézáme ideologii. /

    Zpracováno volně podle:

    Zita Nidlová  -  Dobové pozadí starého zákona [3]
    Paul Johnson  - Dějiny židovského národa [4]

     


    [a] Letopočty za lomítkem jsou uvedeny dle zdroje viz. [5]
    [b] 1 Kr - kniha 1.Královská, 2 Kr - kniha 2. Královská, Iz - Izajáš,
    [c] Za lomítkem uvádíme poznámky vztahující se k historickému obsahu Hebrejské Bible.
    [d] Období Druhého chrámu (second Temple) je někdy vymezováno roky 539 př. n. l. až 70 n. l.

    [1] Doba železná 1200 – 586 př.n.l
    Doba železná II 1000 – 586 př.n.l
    Doba babylónsko-perská – 586 - 332 př. n. l.
    Starší doba helénská – 332 - 167 př. n. l. 
    [2] Wikipedie - otevřená encyklopedie. Hesla: Přehled starověkých dějin Izraele, Judské království, Izraelské království. cs.wikipedia.org/wiki/
    [3] Nidlová Zita Dobové pozadí starého zákona.Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta. http://www.etf.cuni.cz/~nidlova/w-DPSZ.html
    [4] Johnson, Paul. Dějiny židovského národa. Rozmluvy. 1996. ISBN 80-85336-31-6
    [5] Kitchen, Kenneth A.. How We Know When Solomon Ruled. Biblical Archaeology Review. Sep/Oct 2001

    Vytvořeno: 03. 01. 2007


    Související články:
    Obsazení Kanaánu (28.04.2007)
    Jericho (10.01.2007)
    Sjednocené království? (18.06.2006)
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 03. 01. 2007 | Aktualizováno: 13. 10. 2008 | 49758 přečtení | Počet komentářů: 37 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.