Zvon svobody nebo poroby?

Autor: Pavel M <(at)>, Téma: Česko, Vydáno dne: 04. 04. 2024



Mýty a skutečnost

Zvon svobody nebo poroby?

Podle vědoucích je země České kotliny srdcem Evropy i širého světa kolem. Způsobuje to i božská energie proudící z útrob země. Energie Matky země formovala od nepaměti ty, kteří zde žili. Lid měl sílu vzdorovat okolním, mnohdy značně mocnějším národům, a i v dobách temných si uchovat nadhled a specifický humor. Snad právě humor a ironie, pramenící z vyššího vědomí, nevedl v těžkých dobách obyvatele České kotliny hlavou proti zdi. Pod útlakem zdánlivě přijali jho, ale vždy přišel okamžik, kdy se spojili a domohli se opět svobody. Nyní na lidu České kotliny leží něco, co dusí a bere jim božskou energii i vůli postavit se zlu.[1]

Na jedné straně byla zdejší země obdařena božskou energii proudící z hlubin země. Na straně druhé se právě zde soustřeďovaly síly nepřátelské člověku, snažící se energii utlumit, rozptýlit a udusit. 

Legendy vyprávějí o místech v Praze, kde od nepaměti proudila z hlubin země posvátná energie. I proto se zde, v zákrutu řeky Vltavy, kdysi usadili lidé, a mnohem později Karel IV. rozhodl postavit svaté město, druhý Jeruzalém.

Kamenný sloup v srdci Prahy

Snad nejznámějším místem v Praze, kde odedávna proudila ze země božská energie, byl vrchol Žiži. Dnes zde, na nádvoří Pražského hradu, stojí žulový obelisk. Zde stával stolec vládců země, kde bylo možno získat osvícení. To nebylo mnohým mocnostem po chuti a tak toto místo postupně zaslepili. Uplynulo téměř sto let od projektu, kdy byl skalnatý vrcholek posvátného pahorku Žiži useknut a okolí srovnáno. Prastaré kultovní místo Žiži i Svatováclavská studánka byly pohřbeny pod železobetonovým příkrovem. Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl pak v roce 1928 postaven kvádr a na něm vztyčen obří žulový obelisk. Jednalo se o největší lidmi opracovaný a přemístěný kámen v zemi. Posvátná síla vrchu žáru byla potlačena mohutnou deskou, srdce Prahy symbolicky probodeno kamenným sloupem, síla a energie pro český národ přiškrcena a přesměrována, Praha jako práh k nebeské moudrosti a milosti uzavřena. O rok později vypukla velká hospodářská krize, celosvětový hospodářský kolaps, který vyústil do 2. světové války.[2]  

V roce 1996 nechal Václav Havel umístit na vrchol obelisku kovovou pozlacenou pyramidu. Symbolicky tak korunoval černé dílo z mrákotínské žuly, pod kterou byl sám pak pohřben. Od příštího roku začala série silných povodní na Moravě i v Čechách. V zemi se začala zhoršovat politická a ekonomická situace, poprvé v dějinách České republiky padla vláda. Česko vstoupilo do NATO, které vzápětí zaútočilo na země bývalé Jugoslávie. Začalo období střídání vlád, které české zemi více škodily, než prospívaly.[2]

  
Obr. Žulový obelisk na hlavním nádvoří Pražského hradu.[2]

Zrcadlový sloup v srdci Prahy

Vladařské zřídlo posvátné energie vyvěralo na skalnatém výběžku Žiži, na kopci levého břehu Vltavy. Symetricky s řekou ústilo na protějším břehu i druhé pražské zřídlo energie. Tato energie vědění vyvěrala v dnešním Starém Městě, v místě, kudy se dnes vchází do Městské knihovny. Obě místa duchovní síly spojoval říční brod a později prvé mosty.
V blízkosti pravobřežního zřídla byla postupně vystavěna (a později zbourána) řada kostelů a severně i několik synagog. Posvátné stavby vytvářely kolem zřídla nepravidelné oblouky či prstence. Nejblíže, přímo na Mariánském náměstí, stával kostel Panny Marie na louži. Později bylo v těsné blízkosti zřídla vystavěno i Klementinum, po Pražském hradu druhý nejrozsáhlejší stavební celek v Praze.[3]

V roce 1925 zde začala výstavba budovy ústřední knihovny s dokončením v roce 1928, kdy byl i vztyčen i žulový obelisk nad zabetonovaným zřídlem Žiži. Při stavbě knihovny byly provedeny rozsáhlé podzemní práce. V letech 1996–1997 proběhla rekonstrukce budovy. Podivné na stavbě bylo umístění čtyř sloupů z černého mramoru přímo nad hlavním vstupním schodištěm, z praktických důvodů zcela nevhodné. A právě zde měla kdysi dávno vyvěrat zemská posvátná energie z útrob země.[3]

Mezi čtyři sloupy byl v roce 1998 usazen zrcadlový sloup. Je vystavěn z několika tisícovek knih vzájemně pevně spojených a takto znehodnocených. V nitru sloupu, nahoře a dole, jsou umístěna zrcadla. Dílo je nazváno "Idiom" a oficiálně má symbolizovat nekonečnost vědění. Dovnitř lze pohlédnout, ale nedoporučuje se to, lidé pociťují nevolnost i mdloby. Spirálovité dílo, zdánlivě oslavující knihy, je spíše symbolem jejich znepřístupnění. Lze uvažovat o podobnosti s biblickou Babylonskou věží - lidé se chtěli vyrovnat Stvořiteli a došlo ke zmatení jazyků.

Zrcadlový sloup tříští posvátnou energii vědění, i když je dílo vydáváno za pravý opak. Vnímaví lidé, kteří navštíví toto místo, pochopí.

 

  
Obr. Městská knihovna v Praze - pohled od vchodových dveří do předsálí. Vstup zahrazuje zrcadlový sloup.[3]

Lidé zaslepili dvě pražská zřídla posvátné energie. Obě místa výronu zemské energie byla zabetonována. Na levobřežním byl postaven mramorový sloup, na pravobřežním čtyři mramorové sloupky se zrcadlovým sloupem uprostřed. Mramorový obelisk s pozlacenou pyramidou na vrcholku odvádí energii z posvátného vrcholku Žiži vzhůru do oblak. Sloup se zrcadly energii tříští.

V Praze byl použit ještě třetí způsob znehodnocení posvátné zemské energie - zvuk zvonu. O tom příště.

 


[1] Česká kotlina. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2013 [cit. 2024-04-06]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013020003
[2] Kamenný sloup v srdci Prahy. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2013 [cit. 2024-04-06]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013030002
[3] Zrcadlový sloup v srdci Prahy [online]. 2018 [cit. 2024-04-06]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2018100002
[4]  
[5]  
[6]  

Vydáno: 04. 04. 2024