Mýty - Velká sfinga (I.)

Velká sfinga

Velká sfinga je největší a zřejmě nejstarší sochou. Sfinga byla odjakživa považována za nositelku tajemství. Podle tradice odměřuje lidský čas na zemi a symbolizuje ochranu ženy - nositelky života. Sfinga je úzce svázána s osudy lidské civilizace. Pokud by došlo k jejímu zničení, bude zničen i člověk.
Sfinga může být rovněž jedním z dokladů existence dosud neznámé lidské kultury.

 

Sfinga v tradicích

Podle staré tradice symbolizuje Sfinga ochranu života na zemi. Spojuje v sobě element síly a ochrany (tělo lva či lvice) s ženským elementem (hlava ženy). Sfinga znamená ochranu ženy jako nositelky světla života na zemi. Také místo (plató v Gíze), kde socha stojí, má podle prastarých tradic zcela zásadní význam pro život na Zemi

Obr. Velká sfinga v Gíze zpola zasypaná pískem, 1870-1900[1]

Další tradice považuje Sfingu za světové hodiny odměřující lidstvu jeho čas. Tyto hodiny ukazují lidské věky a zasvěcení zde bývají upozorněni na blížící se čas konce starého věku a počátku věku nového.
Osud kamenné sochy je spojen s osudem lidstva. Pokud by došlo ke zničení či vážnému poškození sochy, hodiny přestanou vyměřovat lidem čas a to bude znamenat rychlý konec naší civilizace zde na zemi.

Vzhled a místo

Velká sfinga v Gíze je největší sochou vytesanou z jednoho kusu kamene. Je tvořena ležícím lvím tělem s lidskou hlavou. Socha je 74 m dlouhá, 19 m široká a 20 m vysoká.[3] [1]

Obr. Velká sfinga v Gíze, v pozadí Velká (Rachefova) pyramida.[1]

Sfinga stojí na Gízské plošině v Egyptě na západním pobřeží Nilu. Vzdáleny asi 500 m od Sfingy stojí tři pyramidy včetně Velké pyramidy. Přímo u sochy se dochovaly dvě stavby - Chrám sfingy (Sphinx temple) a Údolní chrám (Chafreho chrám, Khafre valley temple). Sfinga leží obrácena přesně na východ.

Obr. Sfinga, Chrám sfingy a Údolní (Chafreho) chrám.[2]

Někteří badatelé tvrdí, že místo, kde leží Sfinga i tři pyramidy, mělo pro egyptskou kulturu zásadní geodetický význam. Egypt stanovil své hranice právě podle posvátné plošiny v Gíze se třemi pyramidami a Sfingou. Východní hranice (poledník) starověkého Egypta leží na 32° 38'  východní délky. Západní poledníková hranice měla zeměpisnou délku 29° 50' v.d. Severní hranice ležela na koncích ústí Nilu (31° 06' severní šířky). Jižní hranici označovala astronomická observatoř na ostrově Elefantina v Asuánu (24° 06' s.š.) u prvého nilského kataraktu. Toto posvátné území o šířce 2° 48' a délce 7° vymezovalo území bohů.[2] Uvnitř této konstrukce, přímo na její ose na vrcholu delty posvátné řeky Nilu, stojí od nepaměti Sfinga. Sfinga leží na 30. stupni severní šířky (29°58′31″ s.š.), a je tedy umístěna v jedné třetině cesty od rovníku k severnímu pólu země.

Obr. Geografická koncepce Egypta.[2] Osu udává Velká pyramida a Sfinga.

Hlava sfingy

Koho tvář Sfingy znázorňuje? Tvář, kterou lze nyní pozorovat, jistě patřila nějakému vládci Egypta. Tradiční egyptologie stále pracuje s teorií, že Sfingu nechal vybudovat faraón Rachef (cca. 2572 - 2496 př. n. l.) a socha nese jeho tvář. Je možné, že Sfinga i její tvář byla za jeho vlády opravena a upravena.  Rachef (Chafre) ale nebyl autorem sochy, za jeho vlády došlo jen k výraznější úpravě hlavy sochy. Jaká ale byla původní tvář Sfingy?

Obr. Hlava Sfingy z profilu.[5]

O zásadních úpravách hlavy Sfingy svědčí i její zachovalost. Tělo Sfingy je silně porušeno erozí. Přitom bylo po stovky či tisíce let chráněno pod nánosy písku. Podle dostupných pramenů měla být Sfinga po většinu své existence pohřbena až po krk v písku. Z okolí je ale patrné, jak dobře písek konzervuje skalní podloží.

Obr. Celá socha z profilu.[18]

Hlava tedy zůstala po celou dobu své existence vystavena povětrnostním vlivům. Musel ji obrušovat písek hnaný větrem, pražilo do ní slunce. Měla by být znatelně opotřebovanější, než zbytek těla. Je tomu ale přesně naopak - tělo je mnohem více poničeno erozí, než hlava. Nabízí se zde jediné vysvětlení: Tvar hlavy Sfingy, jak jej dnes vidíme, byl formován mnohem později, než tělo. Hlava byla do dnešní podoby přemodelována a kdysi vypadala úplně jinak.

Podle tradice měla Sfinga hlavu ženy. Ostatně, postava sfingy byla v mýtech vždy ženského rodu. Tisíce let později byla silně porušená tvář Velké sfingy upravena tak, aby znázorňovala faraóna. I nyní lze v časem poznamenané kamenné tváři rozpoznat obrysy krásné ženy, nositelky života a moudrosti.

Vznik Sfingy

Egyptologové původně kladli dobu vzniku sochy hluboko do prehistorie. Egyptolog E. A. Wallis Budge v r. 1904 napsal, že Velká sfinga pochází z konce archaických dob a je tedy mnohem starší, než období vlády faraóna Rachefa.^[3]  
Později však začal převládat názor, že Sfinga vznikla až v polovině 3. tis. př. n. l. v době vlády Rachefa (Chafre) ze 4. dynastie Staré říše (2572/2522–2546/2496 př. n. l.). Takový je i nynější většinový názor egyptologů.^[a] Neexistuje však žádný starověký nápis, který by tuto teorii potvrdil.

Obr. vpravo: První egyptskou sfingou s jasnou dobou jejího vzniku je socha věnovaná královně Hetepheres II (2723-2563 př. n. l.) ze 4. dynastie, manželce faraóna Djedefre.[7]

Některé výzkumy ukazují na mnohem větší stáří Velké sfingy. Geologové upozorňují na erozi sochy, ke které mohlo dojít jen dlouhodobým působením silných dešťů či záplav. Ty se zde však vyskytovaly v dobách mnohem starších, v období 15 000 až 7000 př. n. l. Podle West-Schochovy teorie nemohlo být silné zvětrání Sfingy i stěn kolem ní  způsobeno větrem ale tisíciletími silných dešťů dlouho předtím, než se zrodila Stará říše. Opotřebení způsobené srážkami, hluboké trhliny a zvlněné choboty se mohly vytvořit jen za tisíciletí vydatných dešťů.^[d]

Ph.D. Robert Schoch kladl dobu vzniku Sfingy nejblíže do období 5000 až 7000 př. n. l., později se začal klonit ještě k většímu stáří sochy.^[12]   J. Anthony West klade (vzhledem k vývoji klimatu v této oblasti) vznik sochy do dob před rokem 10 000 př. n. l.^[2] Jejich tvrzení podporují i některé výsledky paleoastronomických pozorování.

Až do prehistorie může být datován i Údolní chrám v těsné blízkosti Sfingy. Stavba nemá nic společného s architekturou dynastického Egypta.^[b] Do éry  faraóna Rachefa bývá stále zařazena jen proto, že v ní byly objeveny jeho sochy.  Farao budovu jen opravil a použil pro své účely, jak se ve starém Egyptě často stávalo.

Geolog Colin Reader^[e] tvrdí, že Sfinga musí být starší než pyramidy. Uvádí řadu důkazů toho, že Sfinga a řada staveb v okolí byly postaveny před obdobím 4. dynastie. Potvrzuje, že eroze Sfingy, vápencových stěn i dalších staveb v jejím okolí posunuje datum vzniku sochy minimálně do Raně dynastické doby (3. tis. př. n. l.).  Rachev vyvolal rozsáhlé úpravy Sfingy, nemohl však být jejím autorem.^[11]  

Egyptská tradice klade vznik Sfingy i Údolního chrámu do pradávných časů První doby.  Chrám v bezprostředním sousedství Velké sfingy měl původně sloužit jako dům Usira (Osirida), pána Rosetau (Gízy). Inventární stélu (Inventory Stela)[c] z období 26. dynastie lze interpretovat tak, že Sfinga, chrám bohyně Isis a minimálně jedna pyramida již existovaly před vládou krále Chufua (Cheopse).[5] Píše se zde, že Chufu sochu (Sfingu) obnovil. Chufu podle této egyptské stély nepostavil ani Velkou pyramidu ale pouze menší stavbu své ženě Henutsen.  Údolní chrám byl podle stély  rovněž postaven již někdy dříve. Ani jeho syn Rachef tedy Sfingu nemohl postavit ale jen zbavit nánosů písku a provést její úpravy.

Obr. Inventární stéla (678-525 př. n. l.). Převzato z díla Mariette, Auguste. Album de Musee de Boulaq. Le Caire, 1872. Planche 27 Monumentes Historiques.[9]

Sfinga byla zhotovena z vápencového podloží. Z asi devítimetrového pahorku tvrdé skály byl nejprve vytesán krk a hlava. Pro tělo Sfingy pak byl dole oddělen od okolní skály velký obdélník vápence. Kolem dokola byl vyhlouben 5,5 m široký a 8 m hluboký příkop tak, aby mohlo vzniknout volně ležící tělo lva.
Příkop a tedy i tělo Sfingy byly v době starého Egypta vždy rychle zasypávány pohybujícím se pískem. Stěží si tedy lze představit, že by zde někdo v době existence saharské pouště umístil do prohlubně takovou sochu odsouzenou během krátké doby skončit pod nánosy písku. Jiná situace byla před r. 8000 př. n. l. a dříve, kdy se zde prostíralo zelené úrodné pásmo.^[2]

Z vápencové skály kolem Sfingy byly vytesány dvě stě tunové kvádry a použity pro stavbu Údolního chrámu.

Stále tedy zůstává otázkou, kdo Sfingu i okolní stavby vybudoval. V tureckém Göbekli Tepe v období 10 000 př. n. l. stavěli třímetrové megalitické sloupy ve tvaru T. Některé nedokončené sloupy mají výšku 7 až 9 metrů. Z 2. pol. 9. tisíciletí př. n. l. se dochovaly třímetrové megalitické sloupy v lokalitách Nevali Çori. V Jerichu je datováno osídlení již od r. 9000 př. n. l. V období zdejší Natufské kultury se objevují i první kamenné stavby. Z 5. tisíciletí př. n. l. pochází kamenný kruh monolitů v Nabta Playa.  Přesto se ve všech uvedených případech jedná jen o hrubé megalitické stavby, které se nemohou zdaleka rovnat Sfinze a stavbám v jejím okolí.

Je téměř jisté, že Sfinga, jádro chrámu Sfingy a pohřebního chrámu u nynější Velké pyramidy i chrámová cesta spojující tyto chrámy byly postaveny současně a to v době daleko před 4. egyptskou dynastií. Dobu stavby jádra dnešního Údolního chrámu (Khafre valley temple) nelze zatím vůbec odhadnout.^[11] 

Další historie Sfingy

Po roce 7000 př. n. l. ustoupily zelené louky suchu a poušti Sahary. Domníváme se, že Sfinga, jádro chrámu Sfingy a pohřebního chrámu u nynější Velké pyramidy i chrámová cesta spojující tyto chrámy zde již stály tak dlouho, že byly za dobu své existence narušeny intenzivními dešti. Široké okolí Gízy přestalo být zaléváno deštěm a pomalu se měnilo v poušť. Sfinga, umístěná ve skalní prohlubni, začala být zasypávána pískem (příkop je naplněn pískem za pouhá desetiletí).

Lidé tuto oblast navštěvovali již od archaických dob. Svědčí o tom pozůstatky keramiky z předdynastické kultury Maadí (4000 – 3 200 př. n. l.). V Raně dynastickém období (3000 př. n. l. - 2686 př. n. l.)  zde byly vybudovány menší stavby, později využité jako hrobky.^[11] 

Docházelo snad i k opakovanému odstraňování pískových nánosů kolem Sfingy. Podle geologa C. Readera muselo dojít k odkrytí písku kolem Sfingy mnohem dříve, než zde byly otevřeny první lomy faraóna Chufua.

Faraón Chufu (2604/2554–2581/2531 př. n. l.) nechal upravit celý severní výběžek Gízské plošiny a podél již existující cesty mezi chrámy u Sfingy a chrámem u Velké pyramidy otevřel vápencové lomy na těžbu stavebního kamene. To ovlivnilo hydrologické poměry celé plošiny. Chrám Sfingy byl upraven (zejména dávnými dešti erodovaná severní a jižní stěna) a začleněn do nově budovaného pohřebiště. Upravena byla chrámová cesta (Khafre's causeway). Při budování nového pohřebiště byly využity již dávno existující pozůstatky stavby z kyklopského zdiva.[11]

Obr. Chufův pohřební chrám (Khafre's mortuary temple) u paty Velké pyramidy. Kyklopské balvany jsou silně narušeny vodní erozí.[11]

Faraón Rachev (cca. 2558 - 2532 př. n. l.) přestavěl plošinu v Gíze na svůj pohřební areál. Nechal opravit a upravit Sfingu a rovněž Údolní chrám a chrám Sfingy včetně Velké pyramidy.^[2]   Vzhledem k proporcím hlavy k tělu byla zřejmě hlava Sfingy přepracována a tedy i zmenšena. Sfinga byla v místech největší eroze opravena metrovými pískovcovými bloky.^[11]  Údolnímu chrámu bylo přidáno žulové obložení.

Amenhotep II. (cca. 1427-1392) postavil v těsné blízkosti Sfingy chrám (Amenhotep II Temple). Zanechal zde stélu, kde uvádí i své předchůdce Chufua i Rachefa beze zmínky, že by snad mohli být autory Sfingy.

První zdokumentovaný pokus vykopat Sfingu se datuje do období Thutmose IV. (cca. 1401-1382 př. n. l.). Faraón nechal odkrýt sochu až po přední tlapy a vztyčit zde stélu připomínající tuto událost. Stéla sfingy (také Dream Stela) popisuje, že před Thutmosovou vládou byla Sfinga až po krk zasypána pískem. Thutmose ji osvobodil odklizením písku. Na stéle bylo uvedeno i Rachefovo jméno, což lze chápat jako připomínku jeho dřívějších oprav sochy. Není zde nikde uvedeno, že by snad Rachev měl sochu postavit.[5] [11]

Obr. Stéla faraóna Thutmose IV.[5]

Obr. Část vousu nalezený pod Velkou sfingou.[13]

Někdy ve 14. stol. př. n. l. byl soše připevněn i ceremoniální faraónův vous. Vous později odpadnul a dnes je úlomek k vidění v Britském muzeu. Další práce v okolí Sfingy provedl Ramesse II. (1279-1213 př. n. l.).[3]

V r. 1378 mělo dojít k poškození nosu Sfingy islámským fanatikem, který byl za barbarský či potrestán smrtí.

Od roku 1817 proběhly první moderní vykopávky, kdy byla odkryta hruď Sfingy. Okolní nánosy byly zcela odstraněny r. 1925. Od r. 1931 začaly být prováděny opravy sochy.

Soše Velké sfingy, symbolu lidství a života, asistuje v dohledu prodejna McDonalds a káhirské smetiště. Někteří muslimští fundamentalisté opět vyzývají ke zničení tohoto symbolu ochrany ženy a života na zemi.

Dvě sfingy

Podle tradice existovaly dvě sfingy. Také na egyptských zobrazeních nalezneme sfingy v páru.

Egypťané věřili v existenci jiného světa označovaného jako Duat. Pokud po smrti prošla duše Duatem, získala nesmrtelnost. V návodu, jak projít Duatem, jsou zobrazeny dvě sfingy. Jedna sfinga nese hlavu ženy, druhá hlavu muže. Sfingy chrání či nesou ovál, v němž stojí bůh Sokar na těle okřídleného hada. Nad oválem se tyčí něco ve tvaru pyramidy s hlavou ženy na vrcholku.[21]

Obr. Detail z knihy Amduat (5. oddíl). Ovál podpeírají dvě sfingy - ženská a mužská.[21]

Rovněž stéla faraóna Thutmose IV. zobrazuje sfingy dvě, obrácené k sobě zády stejně, jako v textu Duat.

Obr. Stéla faraóna Thutmose IV. (Stéla snů).[22]

Sfinga v jiných kulturách

Nejstarší zoomorfická socha byla nalezena v Evropě. Je asi 40 000 let stará a jedná se vlastně o opak sfingy - tělo je lidské (asi ženské) a hlava lví. Nejedná se o jediný nález v oblasti, což ukazuje, že postava lva-člověka hrála ve zdejší kultuře významnou roli.  Se symbolikou sfingy ale nemusí mít nic společného. Obr. vpravo. Slonovinová soška lvího člověka (lion man, lion lady). Stáří 40 000 let.  Jeskyně Stadel-Höhle, Hohlenstein, Alpy, období mladého paleolitu, kultura Aurignacien.[14]

[14]

Nejstarší objevenou sochu v Egyptě (tedy snad kromě Velké sfingy) tvoří opracovaný kus skály a kamene v lokalitě Nabta Plaja.  Egyptská Západní poušť byla před 11 500 léty suchým územím. Pak, vlivem posunu pásma monzunových dešťů, začala být skrápěna dešti. V Nabtě vzniklo sezónní jezero a okolo r. 9000 př. n. l. začalo být jeho okolí obýváno lidmi a později využíváno jako ceremoniální centrum s několika megalitickými stavbami. Zatím nejstarší archeologické nálezy v Nabta Plaja jsou datovány od období 5400 př. n. l. Nejstarší megalitická stavba (struktura E-96-1A) byla vytvořena z pískovcové vyvýšeniny. Výchoz pískovcové skály byl upraven do oválu a zhruba orientován ke světovým stranám. Nad svrchní stranou struktury byl v písku pohřben několikatunový opracovaný kus pískovce, snad ve tvaru krávy. Hlava skulptury směřovala zhruba k severu. Místo bylo výchozím bodem pro pět řad megalitů zaměřených v obdobích od 4600 do 3600 př. n. l. k východům hvězd Arcturus, Sírius, Rigil Centaurus a Alnilam (hvězda v pásu Oriona).^[15]

Obr. Severojižní řez komplexní strukturou A (E-96-1A).[15] 1 - upravený vápencový výstup, 5 - opracovaný kámen ve tvaru krávy.

Nemohli se tvůrci této skulptury inspirovat Velkou sfingou? Existuje zde několik shodných rysů. Sfinga i část skulptury v Nabta Plaja jsou vysekány z pevného vápencového výchozu. Nalezení vhodného místa pro stavbu vyžadovalo značné úsilí (podloží bylo původně zakryto několika metry písečných nánosů). Obě díla jsou orientována ke světovým stranám s astronomickým významem. Sfinga míří k východu, kamenná kráva zhruba k severu, tedy i k Velké Sfinze. Dílo v Nabta Plaja je samozřejmě mnohem jednodušší a primitivnější, než Velká sfinga.

Obr. Kámen ve tvaru krávy (Cow Stone), Nabta Playa.[17]

Lev býval znamením ochrany. Podle tradice byla původní sfinga tvořena lvím tělem a hlavou ženy jako symbol ochrany ženy, nositelky života. Později si začali symbol přivlastňovat zejména starověcí vládcové ve snaze oslavit sami sebe a upevnit svou moc. Lev pak nesl jejich hlavu. Sfingy začaly být zhotovovány i k poctě různým božstvům a nesly i jejich hlavy apod.

Nejstarší nálezy sfingy pocházejí údajně z území dnešního Turecka. V lokalitě Kortik Tepe (JV Turecko blízko řeky Tigris) z doby 11 500 př. n. l. měly být nalezeny sochy zobrazující napůl lva a napůl člověka.^[12]  Nejstarší známé zobrazení sfingy bylo snad nalezeno rovněž v Turecku, na keramice z období 9500 př. n. l.^[5] Obě informace však nemůžeme doložit.

Motiv sfingy byl oblíben ve starověké Asýrii. Obr. vpravo: Sfinga ve stylu egyptské Hatóry z 18. stol. př. n. l. nalezeno v Turecku, Anatolii (The Metropolitan Museum of Art - Accession Number: 32.161.46).

[10]

V severním Turecku, v lokalitě Alacahöyük (Alacahoyuk, Alacahuyuk) se dochovaly kamenné sfingy z doby Chetitů. Lidé zde žili již od doby bronzové.[8] Okřídlené sfingy se lvím tělem a hlavou ženy strážily jižní bránu do hradního města Chattušaš (Brána sfing). Město bylo vybudováno v polovině 3. tisíciletí př. n. l. Největšího rozkvětu dosáhlo ve 14. a 13. století př. n. l. Chattušaš patřilo k největším městům starověku (10 tisíc obyvatel). Hradby obepínající město měří 6 km, jsou vysoké 6 a silné 8 metrů K vybudování městských hradeb byly použity mohutné dvacetitunové balvany.

Obr. Brána sfing (Sphinx Gate) v chetitském hlavním městě[8]

Také v chetitském chrámu Ain Dara (Sýrie, Afrín) lze možná ještě nalézt sochy sfing - postav se lvím tělem a hlavou ženy.^[f] Syrsko-chetitský chrám pochází z období po roce 1300 až 1000 př. n. l. a mohl být vzorem pro později postavený Šalamounův chrám v Jeruzalémě (První chrám).^[19]

Obr. Sfinga v chrámu Ain Dara (severní Sýrie, nedaleko Aleppa).

V chetitské kultuře byla sfinga zobrazována s křídly. Není bez zajímavosti, že z Bible známe podobnou bytost - Cheruba. Cherub (hebr. כרוב Keruv; pl. כרובים Keruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín) je považován za druh nebeské bytosti. V nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech, je Bůh jako ten, který „sedí na cherubech“ (יושב הכרובים jošev ha-chruvim) nebo jenž na nich jede (רוכב על כרוב rochev al keruv). Symbolika Boha sedícího na cherubech mohla znamenat, že Bůh je pánem času.[23]

Obr. The Ivory Cherub. Cherub vyřezaný ze slonoviny. Bible Lands Museum Jerusalem. BLMJ 3428. Severní Sýrie (Hadatu), 850 – 800 př. n. l.[23]

Kruh se tedy uzavírá a od  pradávné Velké sfingy přes sfingy chetitské a biblické Cheruby se vracíme zpět k pradávnému mýtu o strážkyni lidského času. Až bude strážkyně času poškozena, bude to znamením konce lidstva zde na zemi.
Bomby členské země NATO již poničily sfingy v chrámu Ain Dara, které zde přes tři tisíce let odolávaly zubu času.

Pokračování - Tajemství Velké sfingy

Vydáno: 11. 01. 2013