Draci v Bibli

O dracích čteme v mnoha prastarých legendách a mýtech. Píše se o nich i v Bibli?

Jeden z biblických textů nese draka přímo ve svém názvu. Podívejme se tedy nejprve tam.

Bél a drak

Septuaginta (LXX) či KJV patřily k nejrozšířenějším vydáním Bible. Nalezneme v nich i kapitolu označovanou jako Bél a drak (Bel and the Dragon).

Hrdina Daniel je hostem na dvoře perského krále Kýra. Babyloňané uctívají boha Béla a přinášejí mu do chrámu obětní jídlo. Všichni věří, že jídlo, které je druhý den pryč, přijal Bél. Daniel však králi tvrdí, že uctívají pouhou modlu. Dokáže, že obětiny z oltáře tajně berou kněží a Bél tedy není živý Bůh. Král nechá kněze pozabíjet a modlu i s chrámem zbořit. Ve druhé části knihy se popisuje vítězství Daniela nad drakem:

Podle obhájců doslovného chápání je zde popisován boj se skutečným drakem. Jiné výklady však text považují za satirický příběh a draka za pouhý symbol bez jakékoliv vazby na realitu. Pátrejme, kdo má pravdu.

Historie textu

Nejstarší text se dochoval ve dvou řeckých překladech, Septuagintě (LXX) (cca. 100 př. n. l.) a pozdějším  Theodotion (Theta) (cca.180 n. l.). Vznikl pravděpodobně v Palestině.^[9] Původní text byl psán zřejmě hebrejsky (příp. aramejsky) a přidán k nějakému rukopisu hebrejsko-aramejské verze Daniela.^[2]

Původní překlad v LXX byl chatrný a proto byl v pozdějších vydáních LXX nahrazován verzí Theodotion.^[3][9]

Původ příběhu

Podle verze Theodotion začíná příběh zmínkou o smrti krále Astyaga. Po něm přebírá království perský král Kýros (Cyrus).

Médský král Astyagés zemřel v r. 550 či 549 př. n. l. Byl poražen králem Kýrem II. Velikým, zakladatelem perské říše. Kýros násilně připojil médské království ke své říši. Nešlo tedy o převzetí království, jak čteme v textu. Médské království definitivně zaniklo. Fikce o společné existenci perského a médského království však byla v Bibli oblíbená (viz Izajáš, Jeremjáš, Daniel).

Děj lze tedy zařadit do období po roce 550 př. n. l. Pokud autor psal příběh až ve 2. či 1. stol. př. n. l., není divu, že se dopustil historické nepřesnosti.

Kýros II. Veliký v roce 539 př. n. l. obsadil bez boje Babylón a umožnil návrat Židů do Palestiny a obnovu chrámu v Jeruzalémě. V biblických příbězích je proto líčen vesměs jako kladná postava. I zde vystupuje jako moudrý vladař, který je Danielem obrácen na pravou cestu víry v jediného Boha.

Příběh o drakovi se odehrává zřejmě v Babylónu. Je drak pouhým autorovým výmyslem, pouhou alegorií bez reálnějšího základu? Nemusí to tak být. V Babylónu drak skutečně v 6. stol. př. n. l. byl. Alespoň jako reliéf na vstupní bráně.

Rohatý štíhlý tvor se šupinatým tělem byl v Akkadu nazýván Nádherný drak - Múš-ruššú (Mushhushshu). ^[5]

Bohem-patronem města Babylonu se stal od III.urské dynastie (2168 př. n. l.) bůh Marduk. Později byl Marduk znám i jako Bél (Pán). Velkým Mardukovým svatostánkem byl chrám Esagil v Babylonu. Jeho symbolickým zvířetem byl had-drak Muš-huššu.^[6]

Později se nejvyšším bohem Babylónie vedle Marduka stal i Nabú. Jeho uctívání se rozšířilo i za hranice Mezopotámie a to až do 2. stol. n. l. Často byl zobrazován jedoucí na hřbetu hada-draka. ^[6]

O tom, že Babylóňané uctívali Béla se dočteme i v Hebrejské Bibli (Iza 46:1, Jer 50:2, 51:44). Uctívání Béla a draka v Babylónu tedy není pouhým výmyslem autora apokryfního textu. Byl zřejmě inspirován ozvěnou skutečných událostí. Původ příběhu lze však možná vystopovat ještě hlouběji do minulosti.

Způsob, kterým Daniel zabil draka, je dodnes záhadou. Daniel udělal placku či hroudu ( LXX uvádí ) ze smůly, tuku a chlupů. Aramejská verze (mnohými považována za nejbližší originálnímu znění) uvádí smůlu, tuk, len a vlasy).[9] Drak nabízený pamlsek sežral a pukl. Není však jasné, proč by takové placky měly draka zabít. Badatelé spekulovali o tom, že snad byly v hroudě ukryty ostré předměty, které  drakovi rozpáraly žaludek. O ničem takovém však není v textu zmínky. A drak pukl, což také neodpovídá tomuto poranění vnitřností.

Obr. Bél krmí draka smrtícími hroudami.

Zajímavou paralelu můžeme nalézt v mýtech staré Mezopotámie. V babylónského eposu o stvoření Enúma eliš (Když nahoře) zabil  bůh Marduk prapůvodní božstvo Tiámat zvláštním způsobem. Vehnal do obludy bouřlivý vítr, který ji nadmul a pak do ní hrdina vystřelil šíp a rozerval jí břich.^[10]

A kde je souvislost s naším Bélem a drakem? Podle některých odborníků (Marshall aj.) mohl řecký či aramejský pojem pro smůlu (hlavní ingredience při výrobě smrtícího jídla) vzniknout zkomolením jiného slova, které znamená bouřlivý vítr (storm-wind).^[8]
za'aapha' = bouřlivý vítr
zepha' = smůla

Snad právě v legendě o zabití Tiámaty lze nalézt vysvětlení podivného zabití draka Danielem.
Enúma eliš patří mezi hlavní akkadské mýty. Doba vzniku se udává v rozmezí 18. až 7. stol. př. n. l. Jejím zdrojem jsou však ještě starší mýty sumerské.  Hlavní podobu získal mýtus pravděpodobně  v době vlády Nabukadnezara I. (1125 - 1104 př. n. l.), kdy byl Marduk prohlášen nejvyšším bohem.

Někteří badatelé spojují draka z biblického příběhu Bél a drak s babylónským drakem zvaným Siruš  či Múšrušú (Mušchuššu) či dokonce s prastarou bytostí Tiámat, pramatkou všech bohů. Ta je popisována někdy jako drak či monstrum, zdroj prapůvodního oceánu.

Podle jiných odborníků je však netvorem v příběhu had a ne drak. Řecký pojem dragon je prý chybným překladem původního hebrejského tannin, který označuje hada či vodní obludu.^[9]

Tannim nebo Tannin ?

... pokračování příště ...

Vytvořeno: 04. 06. 2006