Hebrejská Bible

Mojžíš

Rohatý Mojžíš?

Druhá kniha Hebrejské Bible zvaná Exodus popisuje odchod Izraelitů z Egypta. Z otroctví je vyvedl biblický bůh Yahweh prostřednictvím Mojžíše. Lidé pak putovali pouští až k hoře Sinaj. Zde obdržel Mojžíš dvě desky svědectví, kamenné desky popsané po obou stranách prstem božstva-elóhím.  Izraelité se však provinili a Mojžíš desky v hněvu rozbil. Na boží pokyn pak Mojžíš vyhotovil dvě nové kamenné desky - "A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání" (Exo 34:28 ^[3]).

Čtyřicet dní byl Mojžíš s Hospodinem - Yahwem na hoře Sinaj a usilovně zapisoval do nových desek desatero přikázání. Konečně byl hotov a sestoupil s oběmi kamennými deskami. Stranou ponechme otázku, jak přikázání zněla (dodnes zde nepanuje shoda - viz. Desatero), povšimněme si ale jak Mojžíš vypadal:

Mojžíšova tvář tedy byla rohatá (...his face was horned...). Právě Mojžíšův popis obsažený ve verších Exodus 34:29-30 latinské Vulgáty vedl pravděpodobně Michelangela i další umělce k tomu, že umísťovali na Mojžíšovu hlavu dva rohy ^[6].

Ukázky rohatého Mojžíše na obrazech: Aelfric 1025 n.l., Mojžíš s hadem 1225 n.l., Sluter 1404 n.l., Michelangelo 1513 n.l., Freud (Mellenkoff).[12]

V naprosté většině jiných překladů se však o rohatém Mojžíši nic nedočteme. Podívejme se na referenční hebrejský text a české překlady:

Podle českých překladů Mojžíš neměl rohy ale kůže na jeho tváři zářila. Porovnání více překladů s vysvětlením hebrejského textu uvádíme v příloze Exodus 34:29 (PDF, 101kB).

Které překlady jsou tedy správné?
Co se vlastně stalo s Mojžíšem?

Klíčovým slovem v hebrejském textu Bible je, v přepise  q r n . 

Pojem může nabývat různých významů podle toho, jak je doplněn samohláskami. Podle lexikonu TWOT ^[6] můžeme číst slovo následovně:

zářit, mít rohy	roh

V referenčním textu Hebrejské Bible WTT^[13] (viz. také BHS - Biblia Hebraica Stuttgartensia) dali redaktoři přednost punktaci , v přepise či karan. Pojem pak může být překládán dvojznačně jako "vysílat paprsky" nebo "vystavovat (nechávat růst) rohy". Výše uvedený hebrejský text WTT patří do vývojové skupiny biblických spisů označovaných jako texty masoretské - MT.

Podle řecké Septuaginty LXX (LXT), která patří do jiné vývojové skupiny biblických textů (viz. Rodiny textů, textové tradice a skupiny), byl vzhled kůže Mojžíšovy tváře zvelebený:

BLM Morfologie^[7] a Barclay-Newmanův slovník^[8]:

Podle obou vývojových textových skupin (MT a LXX) Hebrejské Bible se tedy s tváří Mojžíše něco skutečně stalo, není ale jasné co. Hebrejský MT text je možné překládat dvojznačně. A Septuaginta (LXX) píše jen obecně o zvelebení tváře.

Jaká proměna se tedy udála s Mojžíšem při jeho pobytu na hoře Sinaj ve společnosti Hospodina - Yahweho?

Náboženské výklady

Podívejme se, jak si verš vykládali náboženští učenci. Jejich názory se různily ^[9]:

a) Rabbi Yosef Bechor Shor tvrdil, že slovo má být transkribováno jako keren. Neznamená to však, že měl Mojžíš rohy. Jeho kůže zářila aurou Svaté přítomnosti. Pojmu keren bylo použito proto, že záření mělo podobu dvou svazků připomínajících rohy. Bůh prý tímto ukázal, že ačkoliv byly druhé desky svědectví vytvořeny za skrytých okolností (narozdíl od prvých, které byly předávány s jistou pompou), není jejich svatost o nic menší než svatost původních desek (tyto Mojžíš rozbil).
Verš Habbakuk 3:4 podobně používá slova keren ve tvaru slovesa (karnayim). Překládáno má být rovněž ve smyslu paprsek světla.

b) Rabbi Shmuel ben Meir (Rashban) se domníval, že hebrejský pojem má být transkribováno jako karan. Znamená vznešenost, obdobu "paprsků vycházejících z Jeho rukou" (Habbakuk 3:4). Jedná se tedy o přenesený význam, nikoliv fyzicky pozorovatelné záření.

c) Chivi Habalchi vysvětloval, že Mojžíšova tvář se vysušila jako roh, protože nejedl chleba. Ostatní Izraelité se ho pak báli.

d) Podle některých badatelů sice qrn znamená rohy, ovšem původně se jednalo o metaforu síly, moci a vznešenosti. Ve starověku byly rohy symbolem bohů či králů. Jako metafora síly a vznešenosti přestaly být chápány zhruba od 11.století n.l. Poté začalo být slovo qrn vykládáno spíše jako vyjádření paprsků světla či slávy. Rohy začaly být později pokládány za atribut temných sil.

e) Jiní zastánci doslovného významu biblického textu uvádějí, že Mojžíš skutečně nesl na čele rohy jako znak síly a boží vyvolenosti.

Odpovídají však uvedená vysvětlení smyslu okolních biblických veršů? Tvrzení, že Mojžíš zářil boží aurou, vznešeností, mocí nebo naopak byl jeho obličej poznamenán nedostatkem jídla, nesouhlasí s dalšími popisovanými událostmi:

1. Mojžíš nevěděl po sestupu, co se stalo s jeho tváří. Definitivně tedy můžeme zavrhnout myšlenku, že na čele nesl rohy či jiný hmatatelný symbol moci. Mojžíš by si musel všimnout, pokud by mu něco takového umístil Yahweh na tvář.

2. Po Mojžíšově promluvě s Izraelity si tvář začal zakrývat závojem. To rovněž ukazuje na to, že nenesl nějaké věcné symboly moci (rohy, přilbici apod.). Pokud by je chtěl skrýt před zraky ostatních, závoj či rouška by jistě nebyly tím nejlepším řešením.  Používání závoje navíc naznačuje, že proměna Mojžíšovy tváře nebyla jen něčím  fiktivním, nepozorovatelným, pouhou metaforou. Mojžíš tímto způsobem mohl zakrývat jen fyzický vzhled své tváře.

3. Mojžíš si začal tvář zakrývat. Nechtěl, aby kdokoliv kromě Yahweho pozoroval její změnu. Činil by tak, pokud by jeho tvář vyzařovala vznešenost, jedinečnost, zvelebenost? Izraelité se Mojžíše po spatření jeho tváře báli. Musel je zavolat, aby se k němu vrátili i přesto, že na něj netrpělivě čekali čtyřicet dní a nocí.  Proč by je měla odehnat Mojžíšem vyzařovaná velebnost a svatost? A pokud mu byla taková vlastnost tváře propůjčena Yahwem záměrně, nebylo by spíše Mojžíšovou povinností ukazovat svému lidu tento projev boží vůle?

Standardní výklady neodpovídají popisu dalších biblických událostí u hory Sinaj.

Nebezpečná setkávání

Zkusme si nyní stručně zrekapitulovat děj (kurzívou jsou označeny citace z CEP^[3]) :

Třetího měsíce po tom, co Izraelci vyšli z egyptské země, se utábořili v Sinajské poušti, u hory Sínaj. Bůh YHWH přikázal Mojžíšovi, jejich vůdci, aby vymezil hranici okolo hory a zakázal vstoupit člověku i dobytčeti byť jen na okraj hory a to pod trestem smrti. Vstup měl být povolen teprve po zvukovém signálu, zatroubení rohu. Třetího dne zrána hřmělo a blýskalo, na hoře byl těžký oblak a skutečně zazněl zvuk polnice. Yahweh sestoupil na vrchol hory Sínaj. Znovu vyzval Mojžíše, aby varoval lid. Kdo by se pokusil proniknout do boží blízkosti, padne. Poté elóhím (božstvo) vyhlásilo přikázání. Jedním z nich bylo také "Nebudeš míti jiných elóhím přede mnou". Izraelité se zavázali dodržovat všechna ustanovení Yahweho.

YHWH vyzval Mojžíše, aby k němu vystoupil na horu Sinaj. Mojžíš spolu se svým pomocníkem Jozuem tak učinil a horu přikryl oblak. Yahweho kebod (standardně překládáno jako sláva) pak přebýval/la na hoře. Stranou zatím ponechme, co pojem transkribovaný jako znamená. Šest dní oblak překrýval Yahweho kebod (slávu?), přesto se vzdáleně přihlížejícím Izraelcům jevila jako stravující oheň na vrcholu hory. Mojžíš vstoupil doprostřed mlhy a pobyl na hoře čtyřicet dní a nocí. Obdržel velice podrobné pokyny, jak zhotovit řadu předmětů včetně schrány úmluvy, oltáře či stanu setkávání.  Vysvětleno mu bylo, jak sloužit Yahwemu a jak se mají chránit budoucí služebníci, aby při těchto činnostech nezemřeli. Nakonec Mojžíš obdržel dvě kamenné desky svědectví, psané prstem božstva - elóhím. Desky i písmo vyryté do nich byly tedy dílem elóhím.
Mezitím však netrpělivý lid vystrojil Yahwemu slavnost. Zvolený způsob uctívání v něm vzbudil hněv a rozhodl se s Izraelci skoncovat. Mojžíš prosil Yahweho, aby neučinil zlo a lid nevyvraždil. YHWH se tedy slitoval a Mojžíš sám  vykonal trest. Rozhněván rozbil desky úmluvy a nechal pobít tři tisíce těch, kteří se k němu nepřidali. Poté YHWH slíbil svým zbývajícím věrným, že jim dá zemi ze které vypudí Kanaánce, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce. Do této země je má doprovodit jeho posel. Yahweh sám s nimi nepůjde, aby je cestou nevyhubil. Pro setkávání s YHWH staví Mojžíš stan opodál izraelského tábora. Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu. A Hospodin rozmlouval s Mojžíšem. Mojžíš nakonec přesvědčil Yahweho, aby on sám doprovázel izraelský lid na cestě do nové země. Na žádost, aby mohl spatřit Yahweho slávu-kabod, YHWH odpovídá: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu."
Nakonec Mojžíš na žádost YHWH vytesá dvě kamenné desky a má je donést na vrchol Sínaje. Yahweh opět varuje: "Nikdo s tebou nevystoupí, a též ať se na celé hoře nikdo neukáže, ani brav nebo skot ať se nepase poblíž té hory." Co bylo dále, je zmíněno v úvodu.

Verše knihy Exodus vypovídají o zajímavé věci:
Setkávání Yahweho s Izraelci pro ně mohlo představovat značné fyzické nebezpečí. Sám YHWH opakovaně varuje případné zvědavce. Mohou se ocitnout v ohrožení, pokud se přiblíží místu, kam sestupuje a kde se zjevuje boží kebod. Místo svého příchodu nechává YHWH ohraničit pod zákazem vstupu lidí i zvířat. Vysvětluje, jak se mají chránit jeho budoucí služebníci, aby při komunikaci s ním nezemřeli. Původně odmítá Yahweh doprovázet izraelský lid na jeho cestě do nového domova, aby je nevyhubil.
Možná právě zde lze hledat vysvětlení pro to, co postihlo Mojžíše.

Mojžíšova nehoda?

Ve spekulativní literatuře se mnohdy považuje to, co se stalo s Mojžíšovou tváří při jeho druhém, delším pobytu na hoře Sinaj, za nehodu. Při čtyřicetidenním kontaktu s YHWH došlo k něčemu, co se projevilo změnou v Mojžíšově tváři. Snad byl vystaven účinkům záření coby produktu nám neznámé technologie, kterou mohl používat YHWH například při sestupu na zemský povrch.

Tato jistě odvážná hypotéza odpovídá smysluplně na všechny dříve položené otázky:

1. Kniha Exodus jednoznačně  popisuje nebezpečí, kterému mohli být vystaveni všichni, kdož se ocitli v blízkosti YHWH. Nebezpečí byl tedy vystaven i Mojžíš a jeho případná fyzická újma pro nás nemusí být velkým překvapením.

2. Prvý čtyřicetidenní pobyt Mojžíše v blízkosti YHWH, při kterém obdržel desky svědectví, se obešel bez zjevných zdravotních problémů. Možná i proto, že se na setkání Mojžíš dle pokynů YHWH náležitě připravoval. Po návratu však Mojžíš rozhněván desky rozbil. Na pokyn Yahweho pak návštěvu na hoře Sinaj zopakoval, aby si po dalších čtyřiceti dnech odnesl desky náhradní. A teprve tento druhý a původně nepředpokládaný pobyt v blízkosti YHWH se projevil na Mojžíšově tváři.

3. YHWH nemusel vědět, jaký vliv bude mít prodloužený kontakt na Mojžíše. A pokud to předpokládal, nepovažoval za nutné o tom Mojžíše informovat. Proto Mojžíš netušil nic o změnách na své tváři, až do setkání se svým lidem.

4. Izraelité se Mojžíše po spatření jeho tváře zalekli. Musel je přimět, aby se k němu vrátili i přesto, že na něj dlouhou dobu čekali.  Vzhled jeho tváře v lidech vzbudil obavy, což ukazuje spíše na vizuální následek nehody, než na záměr dodat Mojžíšovi na velebnosti. 

5. Mojžíš si začal tvář zakrývat závojem či rouškou. Možná jen nepovažoval za vhodné vystavovat na odiv změněný fyzický vzhled své tváře? Rouška však mohla sloužit i jako ochrana poraněné tváře před infekcí či slunečním zářením.

To vše jsou samozřejmě pouhé spekulace. Nicméně hypotéza o změně  Mojžíšovy tváře vyvolané spíše nechtěně než záměrně se nám jeví jako nejlogičtějším vysvětlením událostí popisovaných v knize Exodus.

Vytvořeno: 20.06.03